Sazávský lesy

Jsme já a ty tady. Nikdo se to nedoví, že odešli jsme na týden do lesů, těch sazávských. Tvoje rodina doma klidně mlčí. Žena občas úpěnlivě prosí. Dítě je příliš malé.

My se tu chceme milovat. Šlapal si po mých snech příliš dlouho. Nastal čas je začít plnit. Dlužíme si toho hodně. Pro ty vzpomínky vytesaný zevnitř do tvojí hlavy. Chci vědět, kým jsi se stal.

Ráno vstávat kolem pátý. Uvědomit si, že tu jsi. Objemout tě a jít zase spát. Jestli se mi s tebou pořád tak v bezpečí usíná. Snídat s tím klukem s odstátýma ušima. Kým jsi se stal? Jsme každý dál? Každý rok si mě zavolal. Staré city oprašoval. Chci vidět a slyšet pravdu.

Můžu být na týden zase tvoje. Odevšad od všeho. Číst si na verandě knihu s hlavou v tvém klíně. Rozdělat oheň a kolem něj sedět spolu. Nikdy jsem tě neviděla stejně. Je to stejně. Dobré?

Jen na týden, si tě vzít za muže bez okolků a okolností. Žádné sny, jen dva lidi z holého masa a kostí. Čerpamé z minulosti. Ať se ukáže, jestli to všechno má a mělo smysl. Rok co rok hrabat se v listí loňského podzimu. Před deseti lety, že jsme se milovali...