Simijatrus

Simijatrus

Simijatrus se postavil k oknu a vyhlédl. Pršelo. Kapky deště bubnovaly svůj tanec do parapletu. Otřásl se zimou, věděl, že za chvíli vyjde měsíc a on se půjde váben lunou toulat ven do toho deštivého počasí. Tiše si pro sebe zavrčel a svléknul se. Už věděl, že si při proměně potrhá svůj oblek, tak si ho vždycky před proměnou svlékával a čekal až vykoukne měsíc.
Mraky se pomalu začaly rozestupovat. Z pod nich vykoukl zářívý paprsek. Simijatrus věděl, citíl to. Luna byla už skoro venku, když v tom její polovinu překryl černý kotouč. Simijatrus vrčel, částečné zatmění. Neměl ho rád, znamenalo to, že zůstane na půl uvězněn jak ve člověčím, tak v vlkodlačím těle.
Tak se i stalo. Vypadal jako nějaké zrůda, vlčí uši a zuby, lidské oči, rovné tělo s dlouhými bílými chlupy. Simijatrus patřil mezi ty vznácné vlkodlaky, jejiž srst měla bílou barvu. Nevěděl jestli má být na to hrdý, nebo to proklínat. Lovci ho tak snadno našli. Jeho srst jim svítila jako maják lodím na cestu.
I když se mu nechtělo, jeho vlčí pudy ho nutily jít ven, hledat kořist a zardousit ji. Vyšel ven, venku už přestalo pršet, tak byl rád, že aspon nebude celý promočený. Simijatrus, i když ho jako jeho kolegy sžíralala touha po čerstvém lidském mase, nelovil lidi. Místo toho se zaměřoval na vysokou zvěř a snažil se přinutit svoji mysl, že jde o člověka.
V hustém křový před ním se něco hýbalo. Opatrně se přiblížil a viděl mladou srnku. Mlsně se olízl a skočil. Rychlá srnka uskočila stranou a dala se do běhu. Simijatrus však věděl jak na ni. Tiše ji sledoval, a čekal až se unaví během a odpočne si. Když srnka zastavila, opět na ní zaútočil. Dala se znovu do běhu. Opakoval to několikrát, až vyčerpaná srnka ulhela k zemi a on ji pohodlně zardousil.
Jeho tesáky draly za živa z jejího těla maso, krve jen z tepny řinčela kolem. Malé srnčí tělo se zmítalo ve smrtelné agonii. Citíl vzrušení, citíl napětí. Tyhle okamžiky miloval, uštvat kořist, a pak z ní brát život, trháním jejího měkkoučkého masíčka. Srnka byla už téměř celá snězená, když v tom zasvištěly kulky Simijatrusovi kolem uší...
Autor Divant Delvare, 19.06.2007
Přečteno 400x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

V tom případě se omlouvám... Máme se na co těšit:-))

20.06.2007 19:15:00 | Dorimant

líbí

dějová linie nechybí, povídka totiž má více častí, tohle je první část, a ta dějová line je rozkouzkovana do těch částí.

20.06.2007 13:22:00 | Divant Delvare

líbí

Zajímavý nápad, že by lykantrop přecházel během zatmění do zvířecí formy jen napůl, ale tím pozitiva končí. Připadalo mi to tak trochu "odfláknuté". Vždyť to postrádalo základní dějovou linii - nejvíce pak závěr. K tomuto dojmu mne též vedly i až moc časté překlepy a místy nepříliš vhodně volený slovosled. Mohl bys zkusit napsat něco s podobným námětem, ale více rozpracované a zkorigované:-)

20.06.2007 13:10:00 | Dorimant

líbí

Hele, fakt to neni špatný. Je to dobrý nápad, ale chtělo by to na něm trošku víc zapracovat. Rozepsat to. Jinak se mi to líbilo...

19.06.2007 16:50:00 | Eylonwai

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel