Rianna

Klečela na krátce střiženém trávníku, někde uprostřed parku a upřeně sledovala silnou palici, která ležela jen pár centimetrů od ní. Zdálo se jí, že vidí rudé skvrny. Její ruka se vždy natáhla, ale hned se zase vrátila zpátky na stehno, do něhož vzápětí zaryla nehty. "Notak holka, nebuď srab!" zašeptala a vzdorovitě se klacku dotkla. Na kůži pocítila drsný dřevěný povrch. Oči se jí automaticky zavřeli a když přinutila svá víčka se od sebe zase odtáhnout, byla už na úplně jiném místě. Uviděla hromádku písku, na níž si hrálo dítě. Malý chlapec, sotva čtyřletý, ve špinavé teplákové soupravičce, nabíral písek na malou potlučenou lopatičku a přisypával ho na hromádku vedle sebe. Vždy po přidání, si zrakem hromádku přeměřil a přidal další dávku, dokud se mu nezdálo, že jeho výtvor nabyl patřičné velikosti. Pak se pustil do nového. Toho, že se přímo před ním právě objevila jen o pár let starší dívenka si vůbec nevšimal, vlastně ani nemohl, protože ona se právě dívala do minulosti, jejíž součástí nikdy nebyla. Z domu, ke kterému zahrada i s pískovištěm patřila, se ozval křik. Dívka odvrátila oči od chlapce k zadním dveřím právě ve chvíli, kdy se rozlétli dokořán.
"Jak to myslíš, ty hajzle, že se na to můžeš vybodnout? Je to i tvůj parchant!" křičela žena, která se vyřítila hned za svým přítelem. Oba byli mladí, ale jejich obličeje působili strhaně, nezdravě. On měl na sobě jen roztrhané džíny a tak šlo vidět množství potetované kůže. Ona, jen ve spodním prádle a nátělníku, s rozpuštěnými mastnými vlasy, vypadala možná o něco starší než skutečně byla.
"Už mě to prostě nebaví! Malej potřebuje tohle, malej potřebuje tamto... kruci, ten smrad je náročnější než my voba dohromady!"
"A co já s tím jako mám dělat, no?"
"Dělej si co chceš! Já ho nechtěl, to tys mě ujišťovala že nemůžeš votěhotnět!"
"Jo tak tys ho nechtěl? A myslíš, že já jo? teď už je to ale jedno, stalo se!"
"Takže -," zklidnil náhle hlas až to jeho ženu zarazilo "shodujem se na tom, že sme ho nechtěli?" než však stačila cokoliv namítnout popadl palici, tutéž co držela v rukou i malá svědkyně a vší silou se rozmáchl "Fajn." šeptl ještě a zasadil chlapci ránu do malé hlavičky. Na jeho temeni se objevila tržná rána a všude bylo náhle plno krve. Dívenka ještě zaslechla ženin křik, pak už ale zahodila nikdy neobjevenou vražednou zbraň, což ji vtáhlo zpátky do reality a rozběhla se napříč parkem...

Chtěli by jste pokračování? tak napište co si o tom myslíte...