Sklep, Klíč a Ona

Světlo zhaslo. Zrovna když ho zamykala. Vyděsilo ji to a klíček s cinknutím spadl na studený beton.

Klečela u něj, v jedné ruce malý klíček, v druhé zámek a ještě ho musela přidržovat. V té nastalé tmě pozvedla hlavu, jako by se chtěla podívat ,co se to... Nevědomky zatajila dech a pak jen pomalu a tiše opět začala dýchat. No co, musí to dodělat.

Rukou zašmátrala po drsném, studeném betonu. Klíček našla hned vedle své levé nohy. Když ho zvedala a dotkla se jí, uvědomila si že už je prochladlá. Ne, kraťasy a krátké tričko nebyly večer tím vhodným oblečením, a už vůbec ne tady. Ve tmě jí chvilku trvalo, než se klíčkem trefila do malého zámku, snad se jí i třásly ruce...

Zámek zacvaknul a už vstávala, když za ní bouchly dveře. Vylekaně se otočila směrem k druhé straně tmy, když tu dole ji něco udeřilo do nohy. Nepříjemně ji to poškrábalo...

V tom spěchu to kolo špatně opřela, a tak ,když už ho teď nedržela, skoro spadlo. Zachytil ho zámek ,kterým ho připoutala k dřevěné mříži jejich "sklípku" ve sklepě. Ale kovová šlapka jí nepříjemně poškrábala jemnou kůži. Teď v té tmě to nemá smysl řešit, hlavně se musí dostat pryč. A tak si osahávala bolavou nohu, se zrakem stále upřeným do tmy která ukrývala dvířka od jejich sklípku. Proč se zavřely?

Aha, asi průvan. Usmála se vlastnímu strachu, je přece neopodstatněný... Dvířka, která byla spíš jen takováou dřevěnou mříží (!), byla jen pár metrů od ní, a tak se jimi vybelhala do "chodby" mezi jednotlivými sklípky. Musela je ještě zamknout.

Ale, proč zhaslo to světlo? To svítí jen ty dvě-tři minutky? To je teda opruz, jestli to tak bude vždycky. Nesmí se vracet tak pozdě, nebo si nosit baterku. Tu má vlastně na kole. Ta tma je opravdu nepříjemná...

A tak se vydala temným sklepem, pravou rukou šmátraje po dřevěných mřížích jednotlivých sklepů. Dovnitř pronikalo jen malinko měsíčního svitu - většina oken u stropu byla zazděná, rozmlácená, zaharaburděná a kdo ví co. To je klasický, hlavně že polovina domu byla opravená, ale aby něco udělali s tim sklepem, to ne. Smrad, špína, a pocit... že na vás vyskočí zombie, nebo spíš dvě. Ne na tohle přece nebude myslet, to je hloupost, ještě aby se bála!

Pomalu tak došla až na konec sklepa kde dřevěné příčky končily a široký prostor byl zahalen tmou. Musela překonat těch několit metrů k železným dveřim. Ví že sou přibližně naproti, ale šmátrat rukou tu není po čem, leda tak po stěně, a to přece ne...

Nakonec narazila rukou na chlad železných dveří. Uff. Ještě ty dva schody a je na chodbě u schodiště a rozsvítí si. Těšila se na to jako dítě na zmrzlinu.

A do pr....! Musí se vrátit pro tu baterku! Téměř ani vteřinu neváhala a vydala se zpět. Jiná naléhavá myšlenka vypudila ten strach... který si nechtěla dovolit, nechtěla přiznat. Vrátil se ,až když odemykala dvířka.

Ale kdo se teď vrátil, a odkud? A proč zamyká?! Sklep se přece nezamyká, nebo... vlastně tu byla jen třikrát. To bouchnutí železných dveří a následné zamknutí jí ještě více rozhodilo a světlo baterky, kterou právě s menšími problémy sundala z kola, bylo jen malou útěchou, jestli vůbec nějakou...

Už ten malý zdroj nepříliš velkého světla drží v ruce. Zamyká dvířka. Ale furt má chuť se podívat doleva, doprava, posvítit tam. Úplně jí mrazí, když rychle otáčí klíčem ,aby se pak s baterkou a jejím slabým světlem rychle rozhlédla všude okolo, po té tmě. Bojí se jako malá holka, co když tu někdo je! A ty sklípky. Co tam ty lidi maj. Támhle další kolo, nějaký bedny, bysta Stalina... a támhle pár tmavejch pytlů. Co jen tam ty lidi maj.

A tak, unavená po tolika kilometrech jízdy na kole, následuje ten slabý kotouč světla. Dokud bydleli v domku, tyhle problémy neměla. Ale přestěhovali se.... bude si muset zvykat. Ještě že si od Petra půjčila tu baterku na kolo, venku už je skoro hodinu tma. Ale zítra mu jí musí vrátit. Jde k východu. Už je vidí, už je u dveří, uff.

Tychle nahmatává ten velký klíč, rychle odemyká, ale... nějak to nejde. Znova jím zkusí otočit, nejde. Vytáhne ho, podívá se jestli je to opravdu on, ale světlo baterky dopadne také na zem...

Zarazila se. Zamrkala. Ta cigareta je ještě žhavá. Ale co tu dělá na zemi žhavá... zvedá baterku...