Večerní

Ten večer byla mimořádně krásná. Dlouhé oříškové vlasy jí sahaly až k pasu, smetanové šaty zvýrazňovaly křivky jejího mramorově bílého těla, modré oči těkaly po parketě a vpíjely se do bezbranných tanečníků. A ty její rty…pevně sevřené, rudé, plné vášně.

Tu noc jsem cítila, že se něco musí stát. Díval se na mě tak nějak jinak. Jako by prosil. Nebo nařizoval? Z mých myšlenek mě probral až on. Stál přede mnou a hleděl mi rovnou do očí a já v těch jeho pozorovala cosi zvláštního až děsivého. Ale právě to děsivé mě na něm tak přitahovalo.

Tančili jsme spolu až do půlnoci. Smála se. Smála se na mě. A já jí visel na rtech a pozoroval každé pohnutí jejích koutků. Už ani nevím jak, ocitli jsme se v mém domě.

Možná jsem ho trochu vyprovokovala k pozvání. U sebe otevřel láhev vína a nalil nám. Jeho obrovská kožená sedačka studila na zádech a perverzně se na mě lepila. Možná i proto jsem se přestěhovala do jeho měkké, přítulné, nelepící se a voňavé postele. Voněla jako on.

Do ložnice jsem jí přinesl osudovou sklenku vína. Vlastně to už nebyla křišťálová sklenička s červeným vínem. Byl to kalich s krvavě rudou tekutinou a s prášky na spaní. I když těch prášků bylo tolik, že nebyly jen na spaní. Ležela, hlavu opřenou o křídlo postele a lokala doušek po doušku…až do dna.

Romantik, seděla jsem ve vedlejším pokoji a on donesl víno. Když jsem dopila, začala jsem se ztrácet v jeho náručí. Cítila jsem chlad, po obličeji mně stékaly kapky potu a slz... Usmála jsem se na něj, ale už ne jako koketka, nýbrž jako malá, vystrašená holka. Rytmické dopady bosých nohou o plovoucí podlahu a jeho pevné sevření spolu s mými plytkými nádechy a….

Donesl jsem ji až do kuchyně a položil ji na stůl. Její bezchybné rty se už dosmály a já jejich krásu podtrhl rtěnkou z její kabelky. Jako by své rty smočila v krvavé lázni dnešní noci. Pak jsem k nim přitiskl stránku knihy.

Vzal jsem to bezvládné tělo, ještě příjemně teplé, a opatrně ho položil na vodní hladinu, ve které se prohlížela obloha jako v zrcadle. S jejími vlasy si rozpustile pohrávala voda a tiskla jí je k obličeji. Šaty chytily barvu její kůže a pevně objaly její boky. A ona se snášela ke dnu a já jí mával a usmíval se na ni. Klesala a klesala jako listy na podzim a pak už jsem jí neviděl. Otřel jsem si ruce o kalhoty, upravil se sako, utáhl kravatu a odcházel.

Trochu rušný večer, ten dnešek. A kdo by to byl řekl, vždyť to začalo úplně nevinně, jedním nic neříkajícím pohledem.