Kalašnikov

Kalašnikov
Mám auto a bydlím v Praze.
Do práce jezdím autem.
Parkuji kde se dá občas i kde nemá.
Ráno jsem vozidlo nenašel.
Měšťáci se činily a je na jejich parkovišti.
Volám taxi a to mne za ním veze.
Platím za nechtěnou službu a odjíždím.
Parkuji u stavby a mířím na jednání.
Po jeho skončení se vracím k vozidlu.
Nemůžu odjet s botou.
Volám na čísla ze samolepky.
Přijíždí dvoučlenná posádka a opět platím.
Jedu na oběd a jsem nervózní. Neparkuji v souladu s dobrými mravy.
Naštěstí je tam nedotčené.
Jedu za sportovním vyžitím.
Parkuji u stadiónu.
Zápas vyhrávám a těším se domu.
Vycházím ze stadiónu a vůz na mne nečeká.
Volám policii abych zjistil kdeže ho mám.
Opět taxi a jejich odtahové parkoviště.
Pán za zamřížovaným okénkem mne nechce vpustit do vozidla pro doklady a peníze bez předchozí úhrady.
Taxikář tu ještě čeká.
Jedeme ke mně domu. Je sobota večer a zítra ráno je ve Vysočanech burza.
Tam můj problém vyřeším.
Domlouvám ranní odvoz s taxikářem a předem mu i platím.
Ráno tam pochopitelně není.
Jedu tedy tramvají na burzu.
U jednoho ze stánku vidím osoby jiné národnosti obchodující s tím co mne zajímá.
Smlouvám počet, cenu předání.
Je krásně skladná.
Nikam nespěchám je hezký den teplo. Jdu tedy pěšky za svým vozidlem.
Zase ten hnusný mužik za mříží.
Ptám se ho zda vydá či ne.
Zase to samé.
Náladu jsem přestal mít na fóry, před očima se mi zatmělo zpívá Mládek.
Já na tom byl stejně.
Vytahuji zbraň natahuji střílím.
Trtrrrrrtrrrrtrtrrtrr
Celej zásobník.
Krev se z něj řine a ve mne by se jí nedořezal.
Zvedám závoru a odjíždím.
Kde já jen budu dnes parkovat, přemýšlím.