Okno

Slyšel podezřelé bouchání. Neustále ho rušilo, ale jemu se prostě nechtělo vstávat z rozehřáté postele. V duchu doufal, že usne a přestane protivný zvuk vnímat. Zdálo se, že jeho intenzita narůstá stejně jako snaha usnout. Myslel na to co dělal celý den. Postupně si vybavoval jednotlivé vzpomínky a přemýšlel co mohl udělat jinak, co pokazil, co se mu dnes povedlo...
Jedna dívka ho dnes oslovila v metru, ptala se ho kolik je hodin. Naprosto ho okouzlila a on se nezmohl na nic jiného, než na krátké stručné "půl paté". Mohl jí říct tolik věcí. Mohl ji pozvat na kávu, zažertovat, zalichotit jí. Neudělal to a teď přemýšlel zda ji ještě někdy uvidí, aby mohl svou chybu napravit.
Převalil se na posteli.
Matka chtěla, aby jí zavolal - sakra, zapomněl na to. No nic udělá to zítra, teď už je moc pozdě. I když, bude mít strach, neozval se jí už víc jak tři dny...
Znovu se převalil.
Ani se moc neučil, příští týden jsou zkoušky a on se fláká jak jen může. Stejně by měl zavolat mámě, protože ta holka byla fakt kus...
"Ježišikriste!" vyskočil tak rychle, až se mu naokamžik zamotala hlava. Vyšel z ložnice a zamířil dolů do kuchyně zavřít okno, které mu nedalo klidného spánku. Nevzpomínal si, že by ho byl otvíral, ale nijak ho to netrápilo. Utáhl kličku a pak ucítil v podbřišku lehký tlak. Nic zvláštního do té doby, než ten tlak začal přecházet k nepříjemnému šimrání. Z téhož místa se mu do nohou přesouvala horkost. Trvalo mu nekonečně dlouhých pár vteřin než přišel na to, že gravitace vytahuje jeho orgány z otevřené rány těsně pod jeho pasem. Ucítil zápach čerstvé krve a náhle se mu ze všeho udělalo špatně. Jeho žaludek to nevydržel a vyzvrátil nestrávené zbytky večeře na napůl vyhřezlá střeva. Stačil už jen zahlédnout vlastní odraz v okně...

"Co se stalo mému synovi, detektive?"
"Madam, podle všeho co vím, to byla jen nehoda."
"Jak to myslíte?"
"Asi si nevšiml, že sklo na okně je naprasklé a když ho zavíral jedna část se uvolnila a..."