Na nebi podivné války

Nebe bylo poseté mraky a mezi nimi prosvítala modrá obloha. Seržant Michel Vencl se na oblohu zadíval, načež si to rychlým krokem namířil k letadlu Curtiss H-75, u kterého stáli dva mechanici. Za okamžik se usadil v kokpitu letadla, z něhož přes přední sklo kabiny viděl roztočené míhající se listy vrtule a poté pohlédl dále na letištní plochu. Po ní za okamžik začal s letounem popojížděl.
Za několik minut stoupal Vencl s letadlem do výše. Přitom hleděl do vzdušného prostoru kolem sebe, kde kromě mraků a mezi nimi prosvítajících slunečních paprsků nic jiného nebylo k vidění.
Minuty začaly jednotvárně ubíhat. Nebylo to poprvé, co letěl na hlídku v blízkosti francouzsko-německé hranice, jenž byla z francouzské strany opevněna Maginotovou linii a na druhé straně Západním valem. Válka trvala už několik dní, ale na zemi i ve vzduchu vládl relativní klid. Připadalo mu to zvláštní. Čekal, že hned dojde k vojenským operacím v podobném rozsahu jako v roce 1914, ale zůstalo jen při očekávání.
Dírami mezi mraky tu a tam zahlédl krajinu. Stačil rozpoznat francouzská opevnění, kterých jako by se válka zatím vůbec netýkala. Zrak neustále také upíral do mraků, z nichž mohla každou chvíli vylétnout německá letadla, ale po zkušenostech z minulých hlídkových letů mu to přišlo poněkud nereálné.
Před sebou spatřil velký bílý mrak, jenž se rozhodl oblétnout. Při letu těsně kolem něho postřehl stín letadla, co se od něho odrážel. Vytřeštil leknutím oči a prudce strhl letoun do strany dolů. Zároveň otočil hlavu dozadu a zadíval se do prostoru za sebe nahoru. Nikde však žádné letadlo neviděl a teprve po chvíli vyrovnal let a přehlédl zrakem nejbližší okolí.
„No, to bych do toho kop! Vyděsil jsem se svýho vlastního stínu!“ pomyslel si při pohledu na opět objevivší se stínovou siluetu letadla na bílém povrchu mraku.
Zanedlouho se ho zmocnil pocit, jakoby se mraky před ním na obloze rozestoupily a vytvořily něco jako nebeskou bránu. A tu pomyslnou bránu z vrchu osvětlovaly sluneční paprsky, což působilo nádherným dojmem. Do oné slunečné vzdušné brány vzápětí vlétnul a poté se mu naskytl pohled na krajinu, na kterou skrz díry v mracích dopadaly sloupy slunečních paprsků. Byl tím pohledem naprosto uchvácen a na okamžik zapomněl, že je na bojové hlídce v oblasti, kde mu hrozí nebezpečí od nepřátelských stihačů.
Rozprask granátu a černý chomáč kouře ho náhle vytrhl ze zamyšlení. Pocítil, jak další blízká exploze smýkla letadlem do strany. Následující vteřiny mu připadaly jako věčnost. V nich si uvědomil, že přelétl hranice a dostal se nad německé území.
Plně soustředěn provedl ostrou zatáčku a zvýšil rychlost. Po zádech mu běhal mráz při dalších explodujících granátech kolem letadla a při návratu na francouzskou stranu cítil krůpěje potu, jenž mu stékaly po čele i zádech. O chvíli později uviděl vylétnout zpoza mraků letadlo, na které tři vteřiny užasle hleděl. Letoun se stočil za okamžik na něho a ač byl dost vzdálen, postřehl drobné záblesky na jeho křídlech. Vzápětí přes hluk motoru zaslechl zvuk připomínající klepání kladívka, což na něho zapůsobilo jako nečekaný šok. Ve vteřině si uvědomil, že po něm ono letadlo pálí.
Prudce tedy strhl Curtisse do strany a vzápětí letěl hlavou vzhůru a viděl pod sebou krajinu. Rychle se vzpamatoval a vyrovnal let, aby hned přešel do stoupavé zatáčky. Díky ní se dostal do velké oblačnosti, z níž o něco později vylétl. Rychle přehlédl vzdušný prostor kolem sebe, ale nikde žádné letadlo nespatřil. Zmateně se díval všemi směry, ale kromě mnoha mraků nic jiného nespatřil.
„Sakra, kam to letadlo zmizelo?“ ptal se sám sebe. Přitom jeho zraku neuniklo velké množství otvorů po průstřelech na přední části levého křídla. Ty jen dokazovaly, že to letadlo bylo skutečné.
Vylétl nad oblaka a teprve teď si plně uvědomil, že během několika minut ho málem sestřelila protiletadlová palba a pak i německá stíhačka. Zanedlouho slétl pod mraky, aby se zorientoval. Krajina pod ním mu nikterak povědomá nepřipadala, ale brzo zahlédl letiště, a tak hned k němu stočil letadlo.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI