Víra sama v sebe

Byl ošklivý deštivý den. Navíc pondělí, brzy ráno. Co může být horšího, to si asi říká většina lidí. Většina. Až na Rio.
Čtrnáctiletá, středně vysoká dívka s dlouhými, hustými hnědými vlasy. Na lidi většinou působí tiše a nevinně. Někdy se, ale ostatní mohou přesvědčit, že Rio není takový andílek, jak vypadá. Má obrovské, modré oči, které se dokážou dívat dlouze a pronikavě. Uhrančivý pohled je jedna z jejích předností a ví to o sobě. I když na to nevypadá, je to sebejistá holka. Zná svoje kvality.
Nedávno skončili prázdniny. Ale Rio to nijak zásadně nevadí. Ve škole zase uvidí svoje spolužáky, které celé dva měsíce neviděla.
Konečně se ocitla uvnitř školní budovy. Venku mrzne a tady je teplo. Mířila si to rovnou do své třídy. Hned však uslyšela dívčí výkřik. Otočila se po zvuku. Šlo to od automatů. Zamířila hned tam, zvědavost ji nedala. Co když je to něco vážného. U automatů uviděla jednu šesťačku, která zrovna zběsile poskakovala sem a tam a přitom divoce máchala rukama. Všechno doprovázelo její pískot. Rio to rvalo uši, navíc nevěděla proč tak vyvádí.
„Co se děje?“ zeptala se.
Holka zaječela a ukázala na zem pod svýma nohama a začala poskakovat ostošest. Až teď si toho Rio všimla. Kolem jejich nohou se hbitě pohybovala veliká šedivá krysa. Rio si oddechla. Myslela si, bůhvíco se nestalo. I když ….. krysa …. Co dělají ksakru myši ve škole?
„No fuj,“ řekla Rio znechuceně, „To je naše škola už tak špinavá, že tu máme i krysy?“
Holka začala znovu pištět. „Já nevím a je mi to jedno, hlavně ať jde ode mě ta nechutná havěť pryč!“ Jakoby se ji snažila zadupat.
„Radši to jdi říct nějakému učiteli, ať to zabije. Ještě se to tu rozmnoží.“ Řekla jí Rio a hned na to se otočila a odešla. Krysy ve škole …. Jenom se pousmála a zavrtěla hlavou.
Konečně vešla do třídy. Všimla si, že v rohu je hlouček lidí, všichni seskupení okolo Nicka, který něco hlasitě vyprávěl. Tohohle kluka Rio neměla moc v lásce. Byl hrubý a pořád někoho urážel. Rád se předváděl. Jako zrovna teď. Rio dnes ale měla dobrou náladu. Ani on ji nedokázal dneska rozházet.
Přidala se k hloučku lidí aby se dozvěděla, co se děje. Brzy to pochopila. Nick držel v ruce láhev coly a bonbony mentos.
„Slyšel jsem, že když dáš mentosky do coly, tak to vybuchne.“ Smál se.
Zřejmě si myslel, že je hrozně zajímavý. Tedy, ostatní jevili docela slušný zájem. Na Rio to ovšem dojem neudělalo. O prázdninách to zkoušela s kamarády z chaty a bylo to nic moc. Jenom to vypění a jinak nic.
Rio se pro sebe uličnicky usmála. Zároveň to ale byla příležitost jak ho pořádně převézt. Alespoň jednou ….
„Dělej, zkus to!“ pobízel ho jeden ze spolužáků.
„Idioti, co když to opravdu bouchne!“ okřikla je jedna z holek.
Nick už se nadechoval, že na to něco odsekne, ale Rio ho předběhla.
„Tak to právě zjistíme.“ Ozvala se.
Všichni se na ni otočili. Až teď nepromluvila ani slovo.
„Zmlkni.“ Okřik ji Nick, „Tohle je moje práce.“
Rio postoupila doprostřed hloučku k Nickovi a s ďábelským úsměvem se na něj otočila. Dala si jednu ruku v bok a podívala se mu vyzývavě do očí.
„Vypiju to.“
„A co jako?“ zeptal se Nick nechápavě.
„Tu colu s mentoskama. Vypiju to. Abychom zjistili, jestli to bouchne nebo ne.“
Všichni okolo ztichli. Jenom Rio se sebejistě usmívala. I Nick se zarazil.
„Pche, to nedokážeš.“ řekl pohrdavě.
Rio se usmála. „Vsadíš se?“
Nick se rozesmál. „Klidně, stejně se k tomu neodvážíš.“
Rio pohodila vlasy. „Dobře. Aspoň se ukáže, kdo je slaboch.“
„Jsi blbá? Co když to fakt bouchne?! Máš po hubě!“ ozvala se znovu jedna z těch holek.
Rio se na ni otočila a usmála se na ni.
„Neboj,“ dala ruce za zády, „To by mě rovnou zabilo.“
Všichni ztuhli. Smála se, ale myslela to naprosto vážně. Vůbec se nebála. Jak mohla takové věci říkat s takovým klidem?!
Otočila se zpátky na Nicka. „Jdeme na to?“
Nick nejistě pokrčil rameny. „No …..“
„Dobrá, dej mi sem tu colu.“
Nick ji podal láhev s colou. V celé třídě bylo ticho.
„Mentosky taky, ty idiote.“
Podal ji i mentosky. Všichni byli napjatí. Jenom Rio byla v klidu. Užívala si, že je středem pozornosti a především toho, jak má Nicka na lopatkách.
Opatrně nasypala pár bonbonů do coly. Všichni sledovali každý její pohyb. Zavřela láhev.
„Musíme pořádně protřepat.“ Pronesla a zatřepala s colou.
Pak láhev otevřela a rychle si ji strčila do pusy. Napila se a obsah si nechala v puse bublat. Všichni na ni zírali.
„Jak se cítíš?“ zeptal se ji jeden spolužák.
„Bublá to.“ odpověděla Rio huhnavě.
Po chvilce colu s mentoskama spolkla. Zasmála se. „A je to.“
Všichni pořád zírali.
„Co tak koukáte? Nic to nebylo.“ Smála se.
Pak se vítězoslavně obrátila k Nickovi. „Vidíš, říkala jsem ti to.“
Nick po ni hodil vražedný pohled.
V tom do třídy vešla učitelka. Oznámila jim, ať se dostaví do haly, že ředitel chce studentům něco sdělit. Když šli po schodech nahoru, uviděli jednoho z učitelů, jak nese sáček s pytlíky. Byl to jed na krysy. Rio okamžitě došlo, čeho se bude ředitelovo sdělení týkat. A nemýlila se. Ve škole se holt objevily krysy. Učitelé po škole nalíčily pasti, k tomu ten jed.
Shromáždění trvalo snad věky. Aspoň ale přišli o kousek vyučování. Po hodině si to Rio namířila k Nickovi.
„Podívej co mám.“ Zvolala.
Mezi prsty držela pytlíček s černou lebkou.
„Jed na krysy.“ Usmála se zářivě, jakoby na sebe byla pyšná.
„A co já s tím?“ zeptal se nevrle. Pořád na ni byl naštvaný, jak ho před chvíli přede všemi převezla.
„Co kdybychom ten pokus s colou udělali o trochu zajímavější?“ dostala nápad.
To hned vyvolalo zájem u ostatních.
„Co to meleš?“ hned se přidali další spolužáci.
Rio se v hlavě rodil ďábelský plán. Potutelně se usmívala. „Tohle.“
Roztrhla pytlíček s jeden a nasypala jeho obsah do lahvě coly, která stála vedla na lavici. Pozdvihla colu. Opět se na ni dívala celá třída.
„Co tomu říkáte?“ rozzářila se.
Všichni nechápavě zírali. Nejvíc Nick.
Rio se zahihňala. „Oo, pardon. Já zapomněla.“
Protřepala láhev a znovu ji pozdvihla. „Teď je to správně.“
Všichni pořád nevěděli, o co se Rio snaží.
„No tak lidi, co je s váma? Už jsme zkusili colu s mentos a bylo to nic moc, co říkáte?“
Ticho.
„Tak co kdybychom zkusili něco zábavnějšího,hm?“
Samé tupé výrazy.
„Ale no tak!“ Rio netrpělivě zatřepala s colou smíchanou s jeden na krysy.
„Snad to nechceš …..“ ozval se jeden ze spolužáků.
„Já chci všechno!“ usmála se Rio jakoby se nechumelilo.
„Jsi magor! Totální blázen!“ poklepala si na čelo spolužačka, „Jdi se léčit.“
„Pokud to přežiju.“ Zasmála se.
Dívka ztuhla. Ta holka je vážně cvok. Ona to chce snad vážně ….. Ale proč?
„Ale jo půjdu, neboj. Protože je víc než jistý že to přežiju. Já totiž přežiju všechno. Víte co? I kdyby mi v ruce vybuchla atomovka, dostala bych se z toho. Já se totiž dostanu ze všeho.“
Lidi na ni zírali čím dál tím tupěji.
„Nevěříte mi?“ Riiny oči přímo zářily. „Přesvědčím vás o tom.“
Otevřela lahev a užuž si ji strkala do pusy, připravená vypít vlastnoručně otrávenou colu na ex.
„Ne!“ Nick ji na poslední chvíli vyrazil lahev z ruky. Celý její obsah ve vylil na zem.
Rio se na něj posměšně otočila. „Věděla jsem, že budeš srab!“
Jenom se zasmála. „Holt, když někdo nemá kuráž …..“
A s těmito slovy odkráčela ven ze třídy.
Všichni na ni zírali, dokud nezmizela za rohem. Třída ji znala už čtyři roky, ale po dnešních incidentech ….. Co je ta holka ksakru zač?
Když skončilo vyučování a Rio vycházela ze školy, Nick ji odchytil.
„Čau.“ Pozdravil ji.
„Nazdar.“
Šli po zabláceném chodníku, ruce v kapsách.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
Rio se na něj ani nepodívala.
„Ptej se.“ Řekla ne moc nadšeně.
Svojí chladností uváděla Nicka do ještě větších rozpaků než v kterých se momentálně nacházel. A v tom se Rio neskutečně vyžívala. Těšilo ji, jak ho má omotaného kolem prstu. Bylo ji jasné, že tím incidentem s colou na něj udělala hrozný dojem a on je z ní úplně odrovnaný.
„Víš, s tou colou ….. Dneska a s těma mentoskama …… a pak, víš …. S tím jedem ….“ Říkal nejistě.
Rio se na něj podívala svýma hlubokýma očima. „No …..“ řekla důrazně a netrpělivě.
Přitom se v duchu usmívala.
„Jak jsi mohla riskovat svůj život?“ vyhrkl ze sebe, „Jak jsi o tom mohla mluvit s takovým klidem? Jakoby tě to vůbec nevzrušovalo, prostě klídek. Jak jsi to dokázala? Opravdu by ses toho napila, kdybych tě nezastavil? Jak? Nebo jsi to jenom hrála?“
Rio se prudce zastavila. Hodila něj vražedný pohled. „Tak poslouchej.“
Nick zastavil také. Díval se na Rio. Ta mu položila prst na hruď.
„Já nikdy nic nehraju. A už vůbec ne něco co souvisí s mým vlastním životem.“
„Ale proč se teda chováš takhle nebezpečně?!“ nechápal pořád Nick.
„Nevěřil jsi mi, že to dokážu. Tak jsem tě o tom jenom chtěla přesvědčit. Dokázat ti, že mám pravdu.“
Nic na ni zíral.
„Kvůli mně?“
Rio se posměšně zasmála.
„To tak.“ Pak se na něj znovu hluboce podívala, „Mám svoji hrdost, víš.“
„A ta ti je přednější než tvůj vlastní život?!“ vykřikl nevěřícně.
Rio se na něj usmála. „Ano. Radši zemřu než být ponížena. Před kýmkoliv. Dokonce i před takovým ubožákem jako jsi ty.“
Její urážku nechal plavat. Byl stále unešeným Riiným přístupem k životu.
„A stojí ti takový ubožák jako já za riskování svého života?“
Rio se na něj znovu usmála.
„Víš, je to tak,“ začala, „Možná, kdybych věděla, že to nepřežiju, asi bych do toho nešla. Jenže já mám víru, víš. Víru v sama sebe. Věřím ve svoje štěstí a sílu.“
Položila si ruku na srdce. „Věřím, že i když budu v ohrožení života, dostanu se s toho. Dostanu. Vždycky. Mým osudem není umřít na něco tak primitivního. V tom věřím. A to je důvod,proč nemám strach. Chápeš?“
Nick na ni omámeně zíral. Ta holka opravdu není normální.
„Nevěřím tomu. Nevěřím ve tvoje takzvané štěstí ani v ten tvůj osud. Vždyť je to šílenství. Jen tak slepě věřit. Prostě nesmysl.“
Rio chvíli přemýšlela. Ne ovšem nad tím, jestli je její víra správná. O tom neměla ani nejmenší pochyby. Spíš se snažila přijít na to, jak Nickovi pomoci. Musí také uvěřit ve svoji sílu. Musí ho nejdříve přesvědčit o svém vlastním štěstí. Když uvěří v její sílu, začne pomalu věřit i v tu vlastní.
„Mám nápad jak se o tom můžeme přesvědčit.“ Usmála se.
Opět se ji v hlavě rodil ďábelský plán. Hra na život a na smrt.
„Musíš být ale odhodlaný zajít do extrému. Jsi připraven?“
Nick se zarazil. Tahle holka je schopná všeho. Vždyť ještě před chvílí málem schválně vypila otrávené pití!
„Mám pro nás takovou malou hru.“
„Jakou?“ Nick se skoro bál odpovědi.
„Musíš ve mně ale naprosto věřit. Naprosto. Nesmíš mít ani ti nejmenší pochyby.“
„No ….“
„Nevěřím v moje štěstí? Musíš! Copak ti nestačil ten dnešek? Myslíš že bych chtěla sama vypít jed, kdybych nebyla přesvědčená že mě to nezabije?!“
„Ty jsi přeci jenom schopná všeho ….“
„Samozřejmě že bych nechtěla! No tak ksakru! Když do toho se mnou půjdeš, nebudeš mít potom ani ty nejmenší pochyby. Budeš si naprosto věřit, budeš sebevědomější. Uvěříš ve svoje vlastní štěstí. Uvidíš, jaký je to nádherný pocit. Pak tě už skoro nic nerozhází. Nikdo tě nebude moct dokázat vytočit.“
„To nezní špatně ….“
„A neboj, tobě o život nepůjde!“
„Cože?! Zase chceš riskovat svůj život?!“
„Tentokrát to dělám pro tebe.“
„Tak o co jde?“
„Je to jednoduché. Skočím pod auto a ty mě v tom nebudeš moct zabránit. Když to přežiju, budeš už věřit, že moje vlastní štěstí existuje?“
„Ty jsi se snad úplně zbláznila! Jsi šílená! Jak …. Jak můžeš něco takového říct? Vždyť je to šílenství! Zabiješ se!“
„Stále nevěříš v moji sílu!“
„Vždyť ale přemýšlej! Ty jsi opravdu blázen!“
„No, zdá se, že tě o tom budu muset opravdu přesvědčit.“ Usmála se.
Dala ruce za záda a jednou rukou mu lehounce zamávala. Poodstoupila dozadu o dva kroky směrem k silnici. Zadívala se mu přímo do očí, ty její ji přímo zářily. Byla o sobě tak přesvědčená, až se opravdu zdála šílená!
„Když tak sbohem, Nicku, ale spíš pouze nashledanou!“ zašeptala a v tu chvíli se bleskurychle otočila, dlouhé vlasy ji zavlály ve větru a rozeběhla se přímo do silnice.
„Ne!“
Nick ji už nestačil zastavit. Uslyšel pouze hlasité zatroubení jedoucího auta. Prudké zabrždění. Riin výkřik. Ticho.
To všechno přivolalo pozornost ostatních lidí okolo. Všichni naprosto zděšeni. Nick omámeně zíral na Riino bezvládné tělo. Krev tekla proudem.
Někdo okamžitě zavolal záchranku. Už bylo slyšet houkání sanitky. Rio byla okamžitě převezena do nemocnice.
Auto naštěstí stihlo poměrně včas zabrzdit. Úplnému střetnutí se ale nevyhnulo, přesto však zranění nebyla zas tak vážná.
Měla otřes mozku, zlomená obě zápěstí a pár žeber. Probrala se za necelé dva dny. Okamžitě ucítila bodavou bolest v břiše. Bolesti ji budou provázet ještě několik týdnů, zlomená žebra nejsou nic příjemného.
Rio se však usmála. Podívala se na své obvázané ruce. Na svoje tělo.
Přežila. Vyhrála. Nick konečně uvěří ve svoje štěstí …..