Na nebi podivné války-2

Vrtule německého stíhacího letadla Me-109 se pomalu přestala točit. Pilot odklopil překryt kabiny a vyskočil na křídlo, z něhož seskočil na zem.
„Tak jak se vedlo, Jorgene?“ zeptal se ho letec, který přišel od hangáru.
„Celkem to šlo. Sestřelil jsem jeden pozorovací balón,“ zněla odpověď pilota.
„A jinak bylo ve vzduchu mrtvo, že.“
„No, narazil jsem na jednoho Curtisse. Ten Frantík byl snad slepej jako patrona. I když jsem se k němu přibližoval, tak pořád letěl stejně a až na poslední chvíli strhnul letadlo do strany. Já jsem na něho v klidu vystřelil. Určitě něco schytal a pak ve vývrtce zapadnul do mraků.“
„Tak to si ho snad sejmul.“
„Byl to nějakej zelenáč.“
K jejich sluchu pojednou dolehl hluk přibližujícího se leteckého motoru a oba se hned pátravě zadívali na oblohu.
„Kdo je ještě z našich nahoře?“ zeptal se Jorgen.
„Nikdo.“
„Někdo jde na přistání.“
„Hrome, to vypadá na Curtisse!“
„No jo. To je Francouz!“
Seržant Michel Vencl přehlédl letištní plochu a hned uviděl přistávací dráhu, na níž navedl letadlo. Stále klesal a za chvíli rukou zatáhl za páku, kterou se vytahuje podvozek. Pak upřel zrak na rychle přibližující se letištní plochu. Poblíže přistávací dráhy spatřil jeden stojící letoun a o něco dále hangáry, před nimiž stála další letadla.
„ To je vostuda, takhle zabloudit,“ pomyslel si a přitom pevně svíral řídící páku. Za okamžik kola podvozku dosedla na povrch přistávací dráhy. Přitom pocítil, jak letadlo nadskočilo. Pak i zadní kolečko pod ocasní plochou dosedlo a Curtiss jel po letištní ploše. Vencl odsunul překryt kabiny a natočil letadlo směrem k hangárům. Po pravé straně uviděl stát letadlo, od kterého k němu běžely dvě postavy. Postřehl i další běžící postavy. Jeho zrak náhle spočinul na onom nejblíže stojícím letounu a vytřeštil oči. Na křídlech uviděl černé kříže. Současně postřehl, že k němu běžící dva muži svírají v rukách pistole.
„Proboha..!“ vyhrkl a hned přidal plyn, načež stočil letadlo do strany. Levou rukou zatáhl překryt kabiny a poté postřehl oba německé letce přes pravé křídlo, jak na něho míří pistolemi. Za okamžik kulka prolétla sklem kabiny za jeho hlavou. Oběma běžícím Němcům se vzdaloval, ale ti neustále pálili na jeho letadlo dokud všechny náboje nevystříleli.
Pot Venclovi stékal po čele i zádech a ze zatnutými zuby velkou rychlostí jel napříč letištní plochou. Přes přední sklo kabiny zahlédl vojáky běžící ke kulometu. Sledoval je a zároveň přitahoval řídící páku ke kolenům. Curtiss se pak odlepil od letištní plochy a on se ohlédl přes rameno na tu stranu, kde byl kulomet s vojáky. Oba už stáli za ním a
voják držící konec kulometu jej natočil na vzlétající letoun. Ukazováčkem hned spočinul na spoušti a zrak upřel na kruhové mířidlo, do něhož se snažil Curtisse dostat. Vzápětí se mu to povedlo, načež stiskl spoušť a kulomet začal chrlit proud olova ve směru stíhačky.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI