GHOTIC HAZARD -II.

II.
…prázdná.
Prázdná!!!! P.R.Á.Z.D.N.ÁÁÁÁ!!!!
Zachvátila mě panika a přepadl pocit svírání hrdla, pocit úplné paralýzy všech končetin a nevýslovného děsu. V okamžiku ho ale vystřídal pocit radosti. Opravdu. Čirá šílenost se mě pokoušela připravit o poslední zbytky zdravého rozumu(toho zbytku, co ještě mám) a mě se chtělo šíleně se smát. Seskočit dolů, točit se dokola a smát se.
Koutkem oka jsem zahlédla stín hlubší, než byli ostatní okolo. Bylo to tak rychlé…
Skoro nepostřehnutelný pohyb toho stínu, pak jenom tvář, tak tvrdá a chladná, na kterou na okamžik dopadl zbloudilý paprsek světla, od svíčky, snad. A oči… temné, hluboká, krásné, kruté, hladové, dychtivé, uhrazující, tajemné, krásné…
V dalším okamžiku se ty oči ztratili a ze tmy mne popadly dvě ocelové svěrací paže a strhly mě dolů na zem. Dopadla jsem obličejem do trávy a zbytkem těla na kameny a na beton. Docela rána, ale tu jsem také nevnímala.
Pak už jenom palčivá bolest a pálení na krku a konec.

Vůbec nevím, jak jsem se probudila v pokoji na pohovce. Motala se mi strašně hlava. Nejdříve jsem si myslela, že to byl jenom sem. Šrámy na ruce mě přesvědčily o opaku. Dobře.
Pak jsem se pracně zvedla a odvrávorala do koupelny. Cestou jsem prošla kolem stolku s vínem a s dohořelými svíčky. Došla jsem k zrcadlu a málem jsem odskočila úlekem. Zírala na mě smrtka, s rozmazanýma očima, pusou v šedých odstínech a křídově bílou pletí. Dokonce i víc než s makeupem. A ty kruhy pod očima. Penečku! Ty byly… takové bych si nakreslit nedokázala. No jo…přírodní vypadají nejlépe. Počkat, proč přírodní.
A sakra…co se tady děje?! Nebo spíš stalo…!
Ale místo odpovědi jsem si poprvé všimla toho červeného něca, co se mi vyjímalo na bledém krku dokonce tuplovaně! Bylo to podobné dvěma malým rankám a-byly to dvě malé ranky!
Potutelně se na mě šklebily přes zrcadlo a smály se mému oknu. Měla jsem po včerejší noci namouduši jako vymetýno. Asi jsem to s tím vínem trochu přehnala…ale co ty ranky. Beru prázdnou láhev do ruky a zjistím, že v ní není ani kapka…a přece byla v noci ještě plná.
Jen tak náhodou můj pohled spočinul na batohu v rohu a přepadla mě rána procitnutí. Batoh, knihovna, kniha….KNIHA.
Kde je?
Kde je ta kniha??
Prohledala jsem stůl a nikde nebyla. Vzpomněla jsem si na včerejší nadšení pro nějaké dílo o upírech, které nebylo nikde k nalezení. Při usilovném hledání se mi pozvolna vybavovalo všechno, co se stalo. A bichle samozřejmě nikde. Prostě se do země propadla. Skvělý, co teď vysvětlím knihovnici.
Tahle strast byla ale ihned zatlačena nějakou daleko naléhavější.
….Včera v noci mě navštívil upír.