Na nebi podivné války-4

Po obloze plula šedivá oblaka, studený vítr se proháněl v korunách stromů, což byla neklamná známka nastupujícího podzimu. Seržant Michel Vencl přes sklo okna hleděl na letištní plochu, na jejímž konci se nacházelo několik hangáru. Před nimi stála skupina stíhacích letounů Curtiss H-75, u nichž se pohybovaly postavy mechaniků.
„No vida. Noviny voslavujou naše budoucí vítězství,“ ozval se poručík Emile Leroy, který seděl v houpacím křesle, přičemž měl v ústech dýmku.
„Když to teda píšou v novinách, tak to bude asi pravda,“ mínil s úsměvem Vencl a koncem propisky se poškrábal na čele. Poté se zadíval na rozepsanou stránku dopisu a tázavě pronesl: „Neměl bych do dopisu napsat, že na jaře budeme v Berlíně?“
„To klidně můžeš, ale tímhle tempem tam nebudeme ani do příštích Vánoc,“ konstatoval Leroy.
„Kdo ví, co se všechno do příštích Vánoc semele.“
„No, myslím si, že určitě do konce roku budou naši zalezlí v Magince a Němčouři v tom svým Západním valu.“
„Je to vopravdu divná válka.“
„Jo, ale všechno má svůj konec.“
O chvíli později vstoupil do místnosti nadporučík Andre Guerin, který byl velitel tříčlenného roje, v němž Vencl a Leroy létali.
„Venku se vyjasňuje a za necelou hodinu poletíme jako doprovod na průzkum,“ řekl oběma letcům.
„No, vida. Tak se zase podíváme, co se je nového u Němčourů,“ mínil Leroy a Vencl složil rozepsaný dopis do obálky, kterou strčil do kapsy.
Letištní plochou se rozléhal hluk motorů. Šest letounů stálo s roztočenými vrtulemi před vzletovou dráhou. Vencl se po usednutí na sedačku připoutal bezpečnostními pásy, rukou trochu pohnul zpětným zrcátkem, přičemž se na okamžik zadíval do svých očí. Zdálo se mu, že se z nich vytratila bezstarostnost. Po zatažení překrytu kabiny zvýšil otáčky motoru a pohlédl na letadla před sebou. První Curtiss se už dal do pohybu a za okamžik dojel na začátek vzletové dráhy. Zároveň se od bočních stran motoru každému letadlu vyvalil obláček dýmu, jak piloti přidali plyn. Vencl odstartoval jako poslední.
Vzlétnutá letadla se poté zformovala do dvou tříčlenných rojů a namířila si to k místu, kde mělo dojít k setkaní s dvěma průzkumnými letadly. Vencl po několika minutách letu uviděl v dálce dvojici zvětšujících se černých čárek. O chvíli později v nich rozpoznal dva dvoumotorové Blochy. Curtissy zanedlouho vystoupaly nad ně a všech osm francouzských letadel si to namířilo směrem k německé hranici. Vencl jako už tradičně, pocítil pomalu zvětšující se napětí a pozoroval bedlivě oblohu posetou velkými šedivými mraky, zpoza nichž mohla kdykoliv vylétnout nepřátelská letadla.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI.