Na nebi podivné války-5

Černé chomáče s rozprasky, které se začaly objevovat na obloze, představovaly palbu protiletadlového dělostřelectva, což znamenalo, že již přeletěli hranice. Seržant Michel Vencl otáčel hlavu do všech stran a zrakem propátrával oblohu. Kromě mraků a letících francouzských letadel žádné jiné letouny však neviděl. Přitom pocítil, jak se mu napínají nervy.
Zrakem spočinul na jednom ze dvou průzkumných letadel zrovna v tu chvíli, když se v jeho blízkosti rozprskl granát a dvoumotorové letadlo se ve vzduchu zakymácelo. Pak se zadíval na ostatní letouny, načež přehlédl velká šedivá oblaka. Vzápětí zahlédl mnohem dále vpravo mezi mraky osamocené letadlo, na něhož se hned pozorně zahleděl
„Na čtyřech hodinách něco letí!“ uslyšel přes praskot ve sluchátkách hlas kapitána Maurice Milhieta. To už Vencl rozpoznal černé kříže na křídlech letadla.
„Guerine a Vencle, podívejte se na něj!“ zaslechl opět ve sluchátkách hlas kapitána, který letěl v čele šestice Curtissů.
Stíhačka nadporučíka Andre Guerina poté provedla zatáčku doprava. Vencl ho následoval a současně ho zmocnilo vzrušení. Nespouštěl z letadla oči a za okamžik jej viděl zřetelněji. Poznal v něm hornoplošník, co se používal k průzkumu. Zřejmě letěl na výzvědný let.
„To je Storch. Toho nebude těžký sestřelit!“ uslyšel ve sluchátkách nadporučíka, jenž měl v letadle radiopřijímač pro mluvení, zatímco on jen pro příjem. Zároveň uviděl, jak jeho letadlo ještě více zrychlilo. Už si chtěl z čela stáhnout letecké brýle na oči, když postřehl koutkem oka v prostoru mezi mraky záblesk, jakoby se sluneční svit odrazil od nějakého skla. Pak spatřil čtveřici letadel a hned v nich poznal německé stíhačky.
Vzápětí přes boční sklo kabiny hleděl na útočící Me-109. Rychle provedl další manévr, přičemž pocítil, jak mu buší srdce. Současně zahlédl za sebou nepřátelskou stíhačku, aby poté postřehl ve zpětném zrcátku hrozivou siluetu německého letadla. O zlomek vteřiny později se objevily na křídlech Me-109 záblesky znamenající palbu. Skoro současně Vencl udělal úhybný manévr. Když vzápětí vyrovnal letoun, postřehl o něco výše nad sebou prolétávat v klesavé zatáčce nepřátelskou stíhačku. Okamžitě přitáhl řídící páku k sobě. Palec měl na spoušti, oči upřené na zaměřovači a za další vteřinu stiskl spoušť.
První část jím vypálené dávky šla před předek německé stíhačky. Ale poté viděl, jak bílé čáry střel vnikají do jejího boku, když se mihla na okamžik v jeho kruhovém mířidle. Než stačil zaregistrovat následky své střelby, zabubnovala do trupu jeho letounu sprška kulek. Pohotově zareagoval a strhl Curtisse do strany dolů. O chvíli později spatřil ve vzduchu se táhnout od shora dolů dlouhou černou stopu kouře.
„Já to dostal..!“ ozval se náhle ve sluchátkách výkřik nadporučíka a on při dalším úhybném manévru před dotírajícím německým stíhačem zahlédl mnohem výše dvojici letadel. Z jednoho letounu přitom vyšlehly plameny a ten začal bezvládně padat. Neměl čas sledovat jeho pád, načež uslyšel ve sluchátkách bolestný křik, který přešel v řev, při němž mu naskočila husí kůže. Pak náhle zavládlo v éteru ticho rušené jen praskotem.
V nízkém letu nad zemí unikl před Me-109 a přeletěl opevněné francouzsko německé hranice. I zbylá čtveřice stíhačů doprovázející průzkumná letadla byla napadena německými stíhači, s nimiž svedli ostrý souboj.
Na letiště postupně dosedly čtyři Curtissy, z nichž jeden byl proděravěn kulkami, jehož pilota sanitka hned odvezla. Vencl to mlčky pozoroval opřen o stěnu stavení.
„Sesypali se na nás jako vosy na sladký,“ zkonstatoval poručík Emile Leroy a pokračoval: „Jednoho Blocha hned dostali. Druhej to dotáhnul na naší stranu, kde nouzově sedal. Kapitán ještě stačil říct, že vyskakuje.“
„Hm. Andre to nestačil. Musel mít příšernou smrt v plamenech,“ mínil Vencl a zadíval se na oblohu, ze které k zemi počaly dopadat kapky deště a vypadalo to, jako by se obloha rozplakala.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI