Na nebi podivné války-6

Stromy v okolí letiště zežloutly. Slabý vánek pravidelně způsoboval poletování jednotlivých listů, které houpavým letem klesaly na zem. Obloha byla nezvykle na roční dobu modrá a téměř bez obláčků. Seržant Michel Vencl si při chůzi ke svému letadlu upravoval leteckou kuklu a přitom se zadíval na slunce. Jeho záře na pozadí modravé oblohy, se jakoby vůbec nehodila do válečné atmosféry.
Zamyšlen poté došel k boku Curtisse, jehož kabina byla otevřena a motor byl nastartován na nejnižší výkon. Když lezl do kokpitu pohlédl na chvíli na točící se listy vrtule. Ve slunečních paprscích se leskly a vypadalo to, jako když se je sluneční svit snažil zachytit. Poté usedl na sedačku. Mechanik mu pomohl připoutat se pásy a on vzápětí zatáhl překryt kabiny. Pravou rukou seřídil zpětné zrcátko a pak pohlédl na dva letouny před sebou, s nimiž měl vykonat hlídkový let.
O chvíli později sledoval, jak se první stíhací letoun rozjíždí po letištní ploše ke vzletové dráze. Druhé letadlo se dalo do pohybu vzápětí a za okamžik se rozjel také. Netrvalo to dlouho a trojice letadel se vznesla postupně do vzduchu. Pak se stíhačky zformovaly do tříčlenného roje a namířily si to do určeného sektoru.
Vencl měl letecké brýle zvednuté na čele a to proto, aby lépe viděl do dálav modravé oblohy. Neustále otáčel hlavu všemi směry. Nikde však nebyl vidět žádný podezřelý bod, který by mohl znamenat přítomnost nepřátelského letounu nebo letadel. Občas sklouzl zrakem na krajinu pod sebou. Byla pestře barevná. Věděl, že brzo zešedne a pak jí zakryje sníh.
Dlouhé minuty ubíhaly. Hlídka začala být nudná a jednotvárná. Letci však věděli, že se tohle může v několika vteřinách změnit. A ta změna měla brzo přijít.
Rozprasky granátu v podobě černých chomáčků, které na pozadí modré oblohy letci těžko mohli přehlédnout, znamenaly přítomnost nepřítele.
„To vypadá na průzkumníka!“ zvolal do éteru poručík Emile Leroy. Ten měl v letadle zabudovanou radiostanici, co mu umožňovala hovořit k ostatním pilotům. Ti ho jen slyšeli ve sluchátkách a nemohli se domlouvat mezi sebou.
„Jdeme na něj!“ vykřikl poté a trojice stíhaček se velkou rychlostí stočila ve směru, kde letěl osamocený německý letoun.
Vencl si stáhl letecké brýle na oči, odjistil kulomety a za okamžik rozpoznal siluetu dvoumotorového letadla. Pocítil vzrušení. Už párkrát stíhal osamocená průzkumná letadla, ale ta vždy stačila uniknout.
Osádka Dorniera Do-17 za včas spatřila přibližující se francouzské stíhače a německý pilot rychle natočil letadlo ve směru francouzsko-německých hranic. A tak začalo stíhání. Přes přední sklo kabiny Vencl sledoval, jak se Dornier zvětšuje. O chvíli později viděl Curtisse, jehož pilotoval seržant Chef Tourne, jak zahajuje útok. Bílé čáry střel se mihly vzápětí vzduchem. Poté stíhačka prolétla v blízkosti německého letadla a pak zaútočil i poručík Leroy. Po jeho útoku se z pravého motoru Dorniera počal táhnout slabý proužek šedivého dýmu, jenž signalizoval zásah. Vencl upřel zrak na dvoumotorový letoun. Zřetelně viděl černé kříže na křídlech i hákový kříž na ocasní ploše. Palec přesunul na vrch řídící páky, kde byla spoušť kulometů a vzápětí postřehl, jak od zadní části kabiny nepřátelského stroje jeho směrem letí trasírky střel znamenající střelbu zadního střelce. Přitom naklonil letoun do polohy v letu na“křídlo.“ Současně se snažil dostat do zaměřovače ten motor, co už zasáhl poručík. Hned na to stiskl spoušť a v následujících několika málo vteřinách zahlédl bílý svazek střel, který dopadl na zadní část křídla Dorniera. V další vteřině strhl Curtisse prudce do strany a po odpoutání se od něho vyrovnal let a zadíval se za sebe do strany. O něco výše spatřil německé letadlo, jemuž stále z onoho motoru unikal slabý proužek dýmu.
„Miřte na motory!“ uslyšel přes praskot ve sluchátkách hlas poručíka Leroye. A když se Vencl ve stoupavé zatáčce natáčel ve směru Dorniera, tak viděl další útok Tourneho. Poté vyrovnal let a z boku se vrhl na další zteč, přičemž hned měl německé letadlo v zaměřovači.
KONEC ŠESTÉ ČÁSTI.