Na nebi podivné války-7

Pod klenbou modravé oblohy se rozléhal hluk leteckých motorů, do něhož se mísila střelba z kulometů. Seržant Michel Vencl upíral zrak do středu zaměřovače, který se nacházel před předním sklem kabiny. V něm vzápětí spatřil prosklenou přední část bombardéru. Palec, jenž měl položený na vrchu řídící páky, kde byla spoušť kulometů, za okamžik stiskl.
Kulomety stíhačky se rozštěkaly a bílé trasírky střel si to namířily k Dornieru. O vteřinu později strhl letoun ostře do strany, přičemž zahlédl, jak na bombardér nalétává další Curtiss.
„Skvělý! Další zásah!“ ozval se z éteru hlas poručíka Emile Leroye, jehož letoun prolétl v blízkosti německého bombardéru. Vencl provedl co nejrychlejší obrat a hned poté uviděl, že Dornieru hoří motor. Srovnal stíhačku a lehce řídící páku před koleny posunul dopředu.
„Sakra! Proč neskáčou!?“ pomyslel si seržant Chef Tourne.
Stejnou otázku si kladl i Vencl. Sotva dostal na mušku zadní část bombardéru, tak zahájil palbu. Přitom postřehl, že zadní střelec na něho střílí, což prozrazovaly trasující bílé čárky od zadní části kabiny bombardéru. Na několika místech německého letadla se vzápětí zablesklo a současně s tím zaslechl ránu, která se ozvala v jeho motoru. Letoun se zatřásl a on ze zatnutými zuby provedl rychlou zatáčku do strany. Poté se motor stíhačky, jakoby zakuckal a rychle ztrácel na otáčkách.
„Kruci! Já to schytal!“ proběhlo mu hlavou a zrakem přehlédl palubní desku. Z motoru Curtisse se valil kouř, který na obloze zanechával dlouho stopu. Vzápětí motor úplně vysadil a stíhačka se dostala do vývrtky. Zaskočený Vencl náhle viděl přes sklo kabiny točící a přibližující se krajinu. V tu chvíli ani nevnímal ve sluchátkách hlasy poručíka Leroye, který na něho volal. O vteřinu později se vzpamatoval. Rukama počal pohybovat pákou a díky stále funkčním ocasním plochám se mu podařilo dostat se z vývrtky. Pak se zadíval na volnou plochu, přičemž pevně svíral oběma rukama páku. Zároveň postřehl o něco dále po pravé straně klesat bombardér, jenž za sebou nechával dva dlouhé černé pruhy kouře. Jeho pilot se také snažil nouzově přistát stejném poli.
Povrch pole se rychle přibližoval. Koutkem oka pozoroval, jak Dornier dosedl bez vytaženého podvozku na pole. Do všech stran se od něho rozlétla půda a za ním se vytvořila dlouhá rýha. O chvíli později i on bez vytaženého podvozku dosedl na pole. Letoun s ním dlouho nejel, ale přesto se jeden list vrtule utrhl. Za chvíli stíhačka zůstala stát, načež se rychle odpoutal od sedačky a po odsunutí krytu kabiny vyskočil ven. Na dva kroužící Curtissy zamával na znamení, že je v pořádku a poté se rozeběhl směrem k bombardéru. Z pouzdra vytáhl pistoli a po uběhnutí několika desítek metrů se ocitl u bombardéru. U něho stáli dva němečtí letci ze zachmuřenými obličeji. Třetí letec ležel u jejich nohou. Současně se z několika stran začínali sbíhat francouzští vojáci.
„Kaput,“ řekl jeden letec a přitom ukázal na přední část letadla. Vencl těkal očima po mrtvém a Němcích zároveň. Pak se zadíval do proskleného předku bombardéru a udělalo se mu špatně. Plexisklo bylo rozstřílené a za ním uviděl zkrvavenou zhroucenou postavu, která stále svírala v rukou zadní část kulometu. Odtrhl od ní zrak a přitom mu došlo, že on střílel na předek Dorniera.
KONEC SEDMÉ ČÁSTI