Na nebi podivné války-10

Při stoupání mezi oblaky seržant Michel Vencl neustále otáčel hlavou do stran i za sebe, aby za včas uviděl případné německé stíhače. Nikde však žádné letadlo neviděl kromě francouzského stíhačky Curtiss. Ta letěla dále před ním těsně nad mraky.
„Sakra, kdo to jen může bejt?“ pomyslel si a zvýšil rychlost svého letounu.
„Jestlipak vo mě vůbec ví?“ napadlo ho, přičemž se upřeně zadíval na onen stíhací letoun. Zároveň postřehl mnohem dále, o něco níže mezi mraky táhnoucí se černou stužku dýmu. Hned zjistil, že ten kouř vychází s poškozené německé stíhačky, která letí na své letiště.
„Zatraceně! To vypadá na Dominigua!“ řekl si v duchu. Pak se obezřetně rozhlédl kolem sebe a upřel svůj zrak na ocasní plochu francouzské stíhačky. Uviděl na ní ve žlutém kruhu bílou číslici 9. A jeho tušení se potvrdilo. Byl to letoun, ve kterém seděl desátník Dominigue Sueur.
„Ten pitomec! Buď ztratil vorientaci a nebo se rozhodnul stíhat ten poškozenej mesoun,“ proběhlo mu hlavou. Spíše si však myslel, že Suer se pustil do stíhání.
Oba stíhači zanedlouho přelétli francouzsko německé hranice. Vencl litoval, že nemá v letadle radiostanici, která by mu umožnila hovořit k ostatním pilotům. A tak jen přihlížel, jak Curtiss před ním přešel do klesavé zatáčky a zmizel v díře mezi mraky. Okamžitě stočil stíhačku také dolů. Vzápětí slétl pod oblačnost a zahlédl poněkud vpravo před sebou německé letiště, na němž dosedal německý letoun, kterému se valil z motoru dým.
„Hrome! To je to letiště, na kterým sem vomylem přistál v září!“ proběhlo hlavou Venclovi. Současně spatřil, jak Sueur střílí na Me-109. A o několik vteřin později zahlédl po levé straně vylétnout z mraků další vracející se nepřátelskou stíhačku. Její pilot byl překvapen přítomností dvou francouzských stíhačů, načež strhl letoun ve směru Vencla. Ten provedl prudký výkrut, po němž se dostal nad a za německého stíhače. Jeho protivník okamžitě přešel do ostré úhybné zatáčky. To už však Vencl stiskl spoušť. Trasírky střel vzápětí prolétly vzduchem a dopadly z hora na zadní část trupu Me-109. Německý pilot strhl stíhačku dolů a zmizel mu z očí. O vteřinu později Vencl uviděl, jak nad letištní plochou nalétává Curtiss na další německá letadla.
„Ten blbec!“ vykřikl, přičemž vytřeštil oči. Ve zpětném zrcátku uviděl obrysy předku německé stíhačky a také plamínky na křídlech, které znamenaly palbu. Rychle provedl úhybný manévr a zároveň zaslechl údery. Střelba nepřátelského stíhače jeho letoun zasáhla a po dalším manévru zahlédl pod sebou jednu německou stíhačku, jak rychle přistává. Byla to ta, po niž střílel. Druhá, jejíž pilot zase střílel po něm, se přibližovala k letišti ve velkém oblouku. Z letištní plochy stoupal na dvou místech dým, zatímco Sueur odlétal pronásledován palbou protiletadlových kulometů.
Sotva se oba stíhači vzdálili od letiště Sueur mával radostně křídly a v kabině gestikuloval. Vencl zase nadával, přičemž měl pocit, že kabina praskne pod přívalem jeho nadávek. Zároveň si klepal na čelo, ale jeho kolega se stále v kabině usmíval. Zdárně se jim podařilo doletět na jejich letiště, kde už byla po nich sháňka.
„Ty blbče!! Co tě to napadlo letět k tomu germánskýmu letišti!?“ vyhrkl Vencl na Sueura sotva on otevřel kabinu.
„Já nevěděl, že je to letiště Skopčáků. Já myslel, že je to nějaký naše. A pak jsem uviděl toho mezka,“ soukal ze sebe.
„Cože!? Já myslel, že ho pronásleduješ! To jsi ho předtím neviděl? A ani ten kouř co za sebou táhne?“
„I když jsem pořád koukal po vobloze tak ne. A vás jsem viděl za sebou. Myslel jsem si že letím správným směrem. A potom jsem uviděl to letiště.“
„Až podáme hlášení, tak tě zvu na panáka. Já na tom stejným letišti v záři vomylem přistál. A zapomeň na vykání. Hezky sis zastřílel. Vodvaha ti teda nechybí.“
A oba si to poté namířili k větší budově, co byla na okraji letiště.
KONEC DESÁTÉ ČÁSTI