Have You Ever Seen a Big Smiling Face In Your Coffee Cup?

-Jak to vypadá s novejma adeptama? zeptal se plukovník
-Pane, nevím, pane! zařval důrazně jeden z vojínů.
-Ty tam vzadu, poď blíž.
Vojín nejistě předstoupil. Hladil si svou dokonale oholenou tvář. Koukal se střídavě na ostatní vojíny a plukovníka, když do něho bodal svůj Swiss nůž. Ani nezařval, tak byl vycvičenej. Všichni byli.
Z pusy mu vytekla trocha krve, plukovník zrovna zasáhl plíce. Při šestym bodnutí kapitán řval.
-Nevím pro mě není přijatelná odpověď. Jestli mi někdy, vy sračky, odpovíte "nevím", navíc bez dotázání, dopadnete jako tenhle zkurvysyn.
Při slově zkurvysyn odhodil vojína na zem. Dusil se. Zbývaly 3 sekundy. Zabořil do země svou pravačku. Zbývaly 2 sekundy. Posral si kalhoty. Zbývala 1 sekunda. Plukovník mu dupl na hlavu. Zvuk, který se ozval byl ohlušující. Kdyby vojíni nebyli perfektně vycvičeni, ihned by si vší silou zacpali uši. Stáli tam klidně, ani nehnuli brvou. Zbývalo 0 sekund.
--------
Další den, ve stejnou dobu (4:20) se odehrála ta samá scéna.
-Jak to vypadá s novejma adeptama?
Jeden z vojínů předstoupil. Místo naprosto rutinního zvednutí pravé ruky, což bylo požádání plukovníka o povolení promluvit, zvedl levou. Když měl ruku zhruba ve výšce hlavy, uvědomil si, co to vlastně provedl. Ruku rychle stáhl a snažil se zvednout pravou, ale bylo pozdě. Plukovník ho chytl za levačku a zakroutil s ní. Vojín se otočil a předklonil. Plukovník ho vší silou praštil do ruky. Křup. Vojín stačil jen zakřičet.
-Pane, jeden přijde za hodinu, pane! Plukovník pustil vojína. Spadl na zem. Za normálních okolností by vojín pomalu umíral, ale kapitán se usmál.
-To sou mi novinky. Že se hlásí další chcípák do našeho klubu?
-Pane, ano, pane. Prohodil vojín, který se pomalu zvedal ze země.
Pravidla znáte. Jestli se mu někdo pokusí vysvětlovat náš řád, ví co ho čeká. Malej náznak pomoci a pomůžu vám všem na kripl káru. Jasný?!
-Pane, ano, pane. Zakřičeli vojíni.
--------
Další den přišel nový vojín. Měl za sebou dlouhou cestu. Byl vysazen zhruba 50 kilometrů od speciálního výcvikového tábora. Dostal mapu a 2l vody. Když přišel do tábora, hlásil se plukovníkovi.
-Vojín Harris, pane.
-A co má bejt?
-Pane, přihlásil jsem se do tohoto tábora, aby se ze mě stal muž, pane.
-Muž?? Z tebe muž nikdy nebude ty zmrde seschlej.
Vojín nic neřekl.
-Co čumíš, padej se zařadit.
-Pane, to mě neseznámíte s řádem, pane?
Plukovník vstal a zamkl. Vytáhl Swiss a přiložil ho vojínovi ke krku. Šeptal.
-Myslels vážně, to cos právě řek? Chceš to na mě zkoušet? Přiložil nůž blíž ke krku.
-Pane, ne, pane. Škublo mu v levym koutku.
-Tohle neni žádný hraní na vojáky. Ne. Nic na co bys byl zvyklej. Radši se už blbě neptej. Mám tu totiž povolení zabíjet, vidíš?
Ukázal mu papír na kterém stálo:
POVOLENÍ ZABÍJET.
Vojín se usmál. Plukovník se zděsil. Začal si najednou střídavě svlíkat a oblíkat kalhoty a kulil při tom oči. Pak se proběhl třikrát dokola místnosti a udělal dva kotrmelce. Pořád měl vykulený oči, mnul si je a rozhlížel se. Chtěl vyskočit na stůl, jenže byl chatrnej, takže spadnul na zem. Vojín tam stál a smál se. Pak se ozvalo "Střih" a následoval výbuch kapitána, jako vystřižený z céčkového filmu, v rozmazanym filtru.
V kině se ozve prdnutí. Pásek se pálí. Promítač umírá.