Na nebi podivné války-17

Vzdušný prostor kolem francouzských letadel se náhle zaplnil ohnivými chomáčky kouře. A to znamenalo palbu německé protiletadlové obrany.
Seržant Michel Vencl postřehl v blízkosti své stíhačky rozprask granátu, jehož tlaková vlna rozkolíbala letoun. Vzápětí uviděl další explodující projektily, přičemž pocítil prudce bušící srdce až v krku. Zároveň mu přeběhl mráz po zadech a on si uvědomil, že díky pobytu v nemocnici si odvykl na nebezpečnost bojových letů.
Průzkumný Potez doprovázený šesticí stíhacích Curtissů dále pokračoval ve svém letu a doprovodní stíhači bedlivě hleděli po obloze. Na ní se každým okamžikem mohli objevit německé stíhačky.
Vencl neustále zrakem propátrával modravou oblohu, která působila nad bílou krajinou idylicky až mírumilovně. On však pociťoval, jak se ho zmocňuje stále větší napětí. A pak náhle letoun letící vedle něho v trojčlenném roji začal trhavě mávat křídly. To bylo znamení, že jeho pilot spatřil nepřátelské stíhače. V několika málo vteřinách Vencl přehlédl celou oblohu, načež postřehl směrem od zářícího slunce přilétat několik letadel.
„Bošové ve slunci!“ vykřikl do éteru poručík Emile Leroy, který jako jediný v tříčlenném roji měl radiostanici uzpůsobenou k mluvení.
I druhá trojice stíhačů letící v blízkosti průzkumného letounu zaregistrovala německá stíhací letadla a provedla rychlý úhybný manévr. To už Vencl dokončoval ostrou zatáčku, přičemž nespouštěl oči z nalétávajících Me-109. Zároveň spatřil přes horní sklo kabiny mihnout se vzduchem bílé trasírky střel, což znamenalo palbu nějakého německého stíhače. Po dalším manévru se dostal přímo doprostřed divokého víru bojujících stíhaček.
Před sebou náhle uviděl nepřátelský letoun, který se“zavěsil“ za Curtisse. V několika málo vteřinách se dostal do výhodné střelecké pozice a následně mu zadní část Me-109 vyplnila střed zaměřovače. Palcem okamžitě stiskl spoušť. Kulomety v jeho stíhačce zarachotily a ta se otřásla. Přitom viděl, jak svítící čáry střel se mihly ve směru též pálícího německého letounu. Na jeho trupu poté postřehl záblesky od dopadu střel, což nepřátelského pilota překvapilo. A vzápětí Me-109 unikla v piké dolů, aby mu poté zmizela z očí.
Stíhací souboje pokračovaly dál. Když Vencl setřásl německého stíhače, tak se ocitl jen několik desítek metrů pod Potezem, na něhož útočila dvojice nepřátelských stíhačů. Rychle přitáhl řídící páku k sobě a po stoupavém manévru se dostal do blízkosti jednoho německého stíhacího letounu. Vystřelil na něho dvě kratší dávky, ale poté musel hbitě unikat před druhou Me-109. S Curtissem provedl prudký výkrut, jenž zakončil klesavým obloukem, který ho dostal zezadu nad nepřátelskou stíhačku. Postřehl, jak ona prudce mění směr letu, ale rychle se stočil jejím směrem. Pak spustil palbu a to o vteřinu dříve, než mu Me-109 prolétla v zaměřovači. V následující vteřině se mu naskytl pohled na to, jak letí do strany, přičemž za sebou zanechává stužku bílého kouře.
„Tak tebe sem pěkně vosolil,“ řekl si v duchu, načež koutkem oka spatřil mnohem níže unikající Potez, jemuž se valil z jednoho motoru kouř. Současně s tím se jeho stíhačka otřásla pod velkou ránou. Letmý pohled do zpětného zrcátka mu prozradil přítomnost nepřátelského stíhače a on instinktivně strhl letoun prudce dolů a zároveň zrakem spočinul na palubní desce. Přístroje žádnou změnu zatím nesignalizovaly, načež se opět zadíval do zpětného zrcátka a také do stran za sebe. Po levé straně zahlédl Me-109, která ho stále stíhala.
„Krucinál! Ten skopčák mě málem sejmul,“ řekl si a učinil ve velké rychlosti klesavý manévr. Když vyrovnal let uviděl německou stíhačku po pravé straně mnohem dále a o něco výše. Stále však letěla za ním. Tohle zjištění ho nepotěšilo. Opět přehlédl přístroje na palubní desce, ty však nic znepokojivého neukazovaly. Pak se znovu zadíval na vzdálenou, ale přibližující se Me-109.
KONEC SEDMNÁCTÉ ČÁSTI