Beware of the catch - Part I.

Beware of the catch

Part I.

„Doprdele,“ zaklela Lara Donaghyová a rychle za sebou přibouchla dveře od bytu Shawna Dorana, který se teď, celý pobledlý, skláněl nad mrtvolou muže v dlouhém kabátě.
„On..já…přišel jsem domu a on se mi hrabal v počítači…a když…když mě uviděl..vytáhl pistoli..prali jsme se..,“ Doran se posadil na podlahu a opřel se o zeď, na které byly rozstříknuté kapky tmavé krve.
„Hele, buď v klidu, šlo o vloupání..a ty si ho zabil v sebeobraně, za to tě nemůžou zavřít-“
„Ne, on totiž-“
„On tě totiž napadl, takže přestaň hysterčit, jsi z toho venku!“ Donaghyová si odstranila rovné vlasy z obličeje a zadívala se na Dorana. Výchovně, nikoliv vyčítavě.
Ten na to už neřekl nic, pouze jí podal koženou peněženku.
„Ježišikriste!,“vyhrkla, „nemáš pytle na odpadky?“

***

Marcus Biel zaparkoval svůj vínový pathfinder ve West Choice Square již v časných ranních hodinách. Když se stmívalo měl v sobě už sedm kubánských káv černých jako dehet a tři koblihy s marmeládou.
Jeho budoucí oběť žila nudným životem, tak typickým pro paranoidní svědky, avšak Biel se musel ujistit, že v neděli nevydává na kroužek baletu…nebo na něco podobně hloupého. Musel znát všechny Doranovi zvyky a zlozvyky, jeho přátele, jeho oblíbený film; jen takhle se mu mohl dostat pod kůži. Jen tak ho mohl zabít. Bez důkazů. Bez podezřelého. Bez slitování.
Bielova trpělivost mu přinesla ovoce; před Doranovým bytem zastavilo tmavé auto a z něj po chvíli vystoupila štíhlá bruneta v černé bundě. Biel si byl jistý, že žena má namířenou k němu, neboť jediný člověk ,který obýval dům plný grafity, rozbitých oken a injekčních stříkaček byl právě Doran. Biel sledoval ženu dokud nezmizela ve vchodových dveřích. Přítelkyně? Sestra? Konkurence?
Napil se z plastového kelímku s kávou a pohodlně se opřel. Rozhodl se, že zabije i ji.

***

Donaghyová zírala na zlatý odznak. Po chvíli ho otřela papírovým ručníkem stejně jako celou peněženku a zabalila ji do černého pytle na odpadky; do toho samého co do něj s Doranem zabalila tělo detektiva Petersona.
„Musíme ho dostat pryč,“
„Jo, ale jak to chceš udělat? Když ho hodíš do kontejneru za barákem tak jsem podezřelej…už jenom proto, že jsi jedinej nájemník týhle barabizny!“
„Hele, mám to tu rád...tak mě tak napadá...máš velkej kufr?“
Dongheyová se na něj zamračila, pak jí to došlo : „Na to zapomeň, nehci mít ve svým autě mrtvýho poldu!“
„Já ho, sakra, nechci mít v bytě!“
„Cos udělal se zbraní?“
„S jakou? A neodbočuj!“
„S tou co si ho zabil, pokud si nevzpomínáš. A neodbočuju, už jsem jasně řekla ne!“

***

Doran otevřel zelené kovové dveře a vykoukl ven : „Pojeď blíž!“
Donaghyová zařadila zpátečku a zacouvala blíž k bočnímu vchodu do budovy, poté vystoupila a otevřela kufr.
„Nesnášim tě!“
„Jo taky tě miluju, ale teď mi pojď pomoc dostat ho dovnitř.“
Donaghyová chytla detektiva za nohy a společně s Doranem ho naskládali do kufru, který byl ale příliš malý na to, aby se do něj vešlo tělo člověka.
„Sakra, co to křuplo?!“ ozval se znechuceně Doran a rychle vytáhl ruce z kufru. Donaghyová si přikryla ústa rukou, zatímco druhou spěšně zaklapla kufr.
„Nasedej!“ zavelela a sama se usadila na sedadle řidiče.
„Co u tebe dělal policajt?“ zeptala se po chvíli poslouchání bubnování dešťových kapek na černou kapotu jejího auta.
Doran se neodpověděl. Díval se před sebe, stále bledý a vystrašený.
---Panebože ty si zabil poldu!
Sama si řikala, že to byla nehoda!
Nehoda je, když zabiješ nějakýho chlapíka co ti prolejzá byt. Když zabiješ poldu, je to v vražda! Půjdou po tobě všichni. Do jednoho.---
„Jeď,“řekl pouze. A ona jela.