Na nebi podivné války-18

Nad zasněženou krajinou burácely letecké motory a dvojice stíhacích letadel letěla jen několik desítek metrů nad bílou zemí.
Seržant Michel Vencl v Curtisse těkal neustále zrakem po palubní desce přístrojů a také po Me-109, co ho pronásledovala.
„Zatracenej Němčour! Má výdrž!“ pomyslel si Vencl při pohledu za sebe přes sklo kabiny, kde viděl německý stíhací letoun.
„Holt, musím to risknout,“ řekl si poté, když se nepřátelský stíhač začal přibližovat. A tak prudce strhl letoun do strany dolů, načež se ocitl nad řekou. Pak se zase zadíval na nepřátelskou stíhačku, jenž stále letěla ve stejné výšce a vedle řeky.
„Tak co? Nechá mě na pokoji?“ zeptal se sám sebe Vencl, přičemž spatřil, jak se Me-109 stočila jeho směrem.
„Krucinál!“ vyhrkl poté a zadíval se před sebe. Řeka se stáčela do strany a on“postavil“ Curtisse na křídlo. A v téhle poloze pokračoval v letu. O chvíli později ve zpětném zrcátku postřehl hrozivě vyhlížející hranaté tvary německého stíhacího letounu. A vzápětí kolem jeho letounu prolétly bílé trasírky střel. Pohotově řídící pákou pohnul prudce do strany, aby přes boční sklo kabiny uviděl rychle se míhající zasněžené stromy. Současně s tím se kolem jeho stíhačky mihl svazek svítících střel. To znamenalo další palbu německého stíhače. Obratným manévrem stále v letu na křídle se dostal na opačnou stranu řeky. Zároveň nepřátelská stíhačka opět spustila krátkou palbu, přičemž se několik kulek zarylo do zadní části levého křídla Curtisse. V následující vteřině Vencl hbitě vyrovnal let stíhačky a pak proletěl těsně nad nízkým porostem na břehu řeky.
Me-109 rovněž letěla skoro v poloze na jednom křídle a jeho pilot se snažil obratným manévrem dostat za něho. Vencl se krátce zadíval přes boční sklo kabiny na německou stíhačku, jak se za ním stáčí. Poté upřel zrak před sebe a vytřeštil oči, jelikož několik desítek metrů před ním byl most. Měl jen vteřinu na rozmyšlení jestli jej podletí, nebo přeletí. Rozhodl se pro první variantu. Zatnul zuby a odtahoval řídící páku pomalu od sebe, přičemž letoun ve velké rychlosti klesal těsně k hladině řeky. V jeden okamžik se konečky listů vrtule dotkly hladiny. Vzápětí se zatnutými zuby postřehl, jak se nad jeho kabinou mihl spodek mostu. Rychle se pak podíval za sebe a spatřil Me-109, jak těsně přelétává most.
„Zatraceně!“ procedil mezi zuby a učinil ostrou zatáčku do strany, přičemž musel opět“postavit“ Curtisse na jedno křídlo. V následujících vteřinách prolétl mezi dvěma topoly, aby následně uviděl po levé straně přes stromy letět nepřátelskou stíhačku. Její pilot rovněž v letu nízko nad zemí obratně manévroval a pokračoval v jeho divokém stíhaní. Vencl zatnul zuby, načež učinil prudký a stoupavý manévr. Ten ho vynesl o pár metrů výše a v následném letu hlavou vzhůru přes horní sklo kabiny postřehl trochu vpravo německý letoun, který rovněž stoupal. Po dalším obratném manévru se však ocitl přímo za ocasními plochami Me-109. Ihned stiskl palcem spoušť a kulomety vychrlily veškerou zbylou munici.
Pilot německé stíhačky však prudce strhl její let do strany a bílé čáry střel prolétly těsně vedle letadla. Ale v nízkém letu nad zemí narazila Me-109 křídlem do horní části stromu. V následujících okamžicích vletěl nepřátelský letoun s utrženým křídlem do velkého stavení na kraji lesa, v němž explodoval. Vencl výbuch sledoval a poté si to na plný plyn namířil k francouzským hranicím. Zdárně přelétl německá opevnění Západního valu a pak naprosto vyčerpán přistál na prvním francouzském letišti. Uvědomil si, že měl zase jednou velké štěstí. Přitom tušil, že takové štěstí neměli určitě všichni francouzští stíhači, kteří se účastnili doprovodu průzkumného Poteze.
KONEC OSMNÁCTÉ ČÁSTI