Simijatrus3

Malý Edwerick se uplakaně a tázavě díval na svého otce. Simijatruse píchalo u srdce při představě, že bude muset opustit Adrisanu. Věděl však, že má ještě svého syna, kterého by rád zachránil.
Dal se s ním do běhu. Běželi dlouho hustým lesem, až dorazili k malé jeskyni schované mezi stromy. Opatrně položil na zem syna, který usnul. Simijatrus vyhlédl ven. Na nebi pořád svítil měsíc. Nebyl venku tedy moc dlouho, ale to zatmění furt trvalo. Sedl jsi a v klidu přemýšlel. Nahle si na něco rozpoměl a vyděsilo to. Vždyt ostatní vlkodlaci byli normální, tak proč ne on. Porč trčel na půl v lidském a na půl ve vlčím těle. Proč na něj, tak zatmění působilo.