HELLDAY

Bydlím nedaleko jedné máloznámé vesničce Godless Shrine. Můj dům je asi tak 5 kilometrů od vesnice. Bydlím sám se svojí psí přítelkyní, Německým ovčákem, jménem Mia. Často jsem chodil do vesnice do hospody, poklábosit, pobavit se a i trochu opít. (Což se mi vedlo opravdu velmi dobře.)

13. července, minulého roku tomu nebylo vyjímkou. Vzal jsem si psa, peníze a šel jsem přes nedobře proslulý les. Nikdo by se tam neodvážil v noci jít. A já tam chodil každý týden. Lidé říkali že jsem blázen. Samozřejmě jen proto že oni se báli a já vůbec.
V hospodě bylo velice rušno. Prkna skřípaly pod tíhou všech hostů. Sud se lil jeden za druhým. Mia byla zvyklá se mnou chodit a tak vždycky zabrala místo vedle mojí židle kde klidně ležela a sledovala okolí. Ten pes byl můj věrný ochránce.
Pozdě v noci kolem 0:00 jsem odešel z hospody. Ne nalitej ale jen tak v náladě. Nebál jsem se cesty. Chodil jsem jí často a dlouho.
Vlezli jsme do lesa. Větve všech možných stromů stínily dopadajícímu světlu měsíce který byl zrovna v úplňku. Ještě že jsem měl sebou petrolejku. Zapálil jsem jí a šel dál.
Měl jsem pocit že by mě někdo sledoval. Otočil jsem se. Nic. Nic tam nebylo.
"Asi jsem zase pěkně nalitej." řekl jsem si nahlas abych odstrašil případné zvíře které by bylo za mnou. Šel jsem 45 minut.
"Za chvilku budeme doma Mio." Řekl jsem hafanovi.
Podíval se na mě. A zavrtěl ocasem. Bylo vidět že ten pes mě má moc rád.
Udělal jsem jeden krok. Za námi křupla větev. Nadskočil jsem a otočil. Zase nic.
"Asi mám halucinace." zasmál jsem se.
Udělal jsem několik dalších metrů. Mia nikde. Díval jsem se do stran. Nikde nebyla. Po třetí jsem se musel otočit. Mia tam stála. Uši sklopené do zadu. Ocas se jí ani nehnul.
"Mio jdeme." rozkázal jsem
Mia mě nevnímala. Akorát se rozběhla se štěkotem do tmy.
"Mio!" řval jsem.
Kde sakra ten hloupej pes může být.
Běžel jsem za ní do tmy. Neviděl jsem jí ale za to jsem slyšel štěkot, knučení a vrčení.
"Vlk?" šeptnul jsem si do tmy.
Udělal jsem další krok dál. A měsíc odhalil to co noc ukrývala. Mia se tam rvala s obrovským vlkem, no on to vlastně ani vlk nebyl. Byl to vlkodlak.
Černá srst. Zuby ostré jako dýky. Drápy velké jako moje prsty. A velkej byl jako člověk.
Věděl jsem že Mia nemá šanci.
Velmi mě to ranilo, ale musel jsem Miu nechat napospas vlkodlakovy. Běžel jsem tak rychle že by se za to nemusel stydět žádný sprinter. Běžel jsem až domů. Rozrazil jsem dveře. Běžel jsem na druhou stranu stěny kde mám výstavu svých zbraní. Vybral jsem si dva revolvery. Nemusel jsem ani nabíjet. Všechny zbraně jsou nabité a připravené k použití. Kůli zlodějům a jiné berbeži. V ruce dva revolvery a přikrčenej u zdi, ruce na spoušti připravené kdykoliv vystřelit. Čekal jsem na vlkodlaka.
Seděl jsem tam jako magor dobrou půl hodinu.
Pak až se začalo zase něco dít.
"Zajímavej den." řekl jsem si zábavně abych odlehčil napětí.
Za dveřmi jsem slyšel řvaní a vytí vlkodlaka.
Mlátil do dveří. V tu ránu jsem ztratil všechnu odvahu. Probudil se ve mě pud sebezáchovy. Chtěl jsem utéct. Ale to by mě vlkodlak dostal. Když budu uvnitř domu, tak mě taky dostane. Nemohl jsem nic dělat byl jsem lapen. Povalil jsem stůl a kleknul si za něj a čekal.
3 Rány do dveří a vyletěly z pantů. Znova jsem viděl tu postavu.
Rozběhl se po mě jako po kusu zvěře kterou by se mohl nadlábnout. Nečekal jsem. Jedna kulka za druhou dělaly do Vlkodlaka díry. Ten se s vytím svalil na zem.
Za stolem jsem byl další minutu. Postavil jsem se. A pak jsem si vzpomněl. Na základní škole nám jednou pani učitekla vyprávěla o vlkodlacích.
"Vlkodlaci se podle bají, dají zabít jediným způsobem. A to je stříbro."
"A sakra!"
Já stříbrný kulky nemám. Nemám nic ze stříbra.
Vlkodlak otevřel oči a zavrčel. Tim mě vyrušil z meho rozjímání kde seženu o půlnoci stříbrný kulky.
Couval jsem pomalu ke zdi. Vlkodlak se odrazil od země. Reflexivně jsem si dřepnul. Vlkodlak to napálil rovnou do dřevěný zdi. Proletěl domem. Za normálních okolností bych se smál až by mě bolelo břicho. Ale jelikož se jendalo o můj život a ten zničenej dům je taky MUJ tak sem se nasral. Vzal jsem další zbraň. Šáhl jsem po tom prvním co bylo. Desert Eagle. Parádní zbraň silná a drtivá.
"Tak pejsu, končíš." řekl jsem. Vystřílel jsem do něj celou dávku. Ale vlkodlak se zvendul jako by nic.
"Tohle neni možný!"
Vlkodlak už na nic nečekal a skočil po mě.
Zavřel jsem oči a čekal až uvidim ten proslulý bílý tunel. Žádnej sem neviděl. Pořád jen tmu. Otevřel jsem oči. Vlkodlak ležel na zemi. Knučel a vyl.
Zmenšoval se, ztrácel chlupy. Huba se mu krátila. Drápy se mu změnily v nehty. Tesáky na stoličky a špičáky. Předemnou se objevil nahatý muž.
Dlouhé špinavé černé vlasy mu visely až k lopatkám. Byl vyhublý a z těžka dýchal.
Muž se podíval na měsíc. Udělal jsem to samé. Měsíc byl zakrytý temným mrakem.
"Pomocte mi. Pomocte mi prosím." povídal muž
"Jak? Jak vám mám pomoci?" Jestli se na to berou antibiotika tak vám je koupim."
"Nééé, Nějak jakkoliv. Ale rychle nemám moc času. Já se nekontroluju." kleknul si na zem muž a začal brečet.
Věděl jsem, že nic nezmůžu tak jsem tam já debil stál jako Y.
Mrak odstoupil a měsíc osvítil celou kraju. Muž začal křičet.Začal se dávit jako se jeho tělo mněnilo na vlka.
"Utečte!" zaječel.
Na nic jsem nečekal a běžel jsem pryč.
Muž/Vlkodlak si stoupnul na nohy a mířil si to do domu. Muž křičel a vlkodlak v něm vyl. Kosti křupaly jak se jeho tělo měnilo. Zuby se mu zvětšovaly a na zádech mu rašila černá srst. Běžel jsem dál.
Ozval se výstřel. Noční ptáci, sovy, krkavci a havrani. Vylétly v tu chvíli ze svých hnízd a sledovali co se děje.
Pomalu jsem se vracel k domu. Zastavil jsem se před dveřma. Udělalo se mi zle, až sem se z toho vyzvracel. Všude byla krev a kusy čehosi. Přiblížil jsem se blíž. V kalhotech jsem měl naděláno ale zvědavost mě táhla dál.
U zdi se zbraněma leželo tělo toho muže. A v ruce měl mojí Winchestrovku.
"Ten blázen si ustřelil palici, no to je síla."
Jak jsem se na toho chudáka díval uslyšel jsem další vytí.
"Dneska je blbá noc." Vzal jsem si Deserty, náboje, peníze a utíkal jsem pryč od domu. Běžel jsem cestou k vesnici Godless Shrine. Tentokrát jsem to vzal kolem lesa. Kde mě chránilo křioví. To zašustilo. A z něj vyběhla moje Miunda. V celku jí nebylo nic. Jen byla drápnutá na břiše.
"Vlkodlak jí asi jen odhodil." řekl jsem si. Utekl jsem do města. Zavlolal rodině. Měl jsem u sebe jen pár drobných. (Na mojí rodinu se dá spolehnout. Neni nijak zvlášť bohatá ale nemůžu říct že je zase chudá) Poslali mi letenku do ČR....

Utekl jsem ze svého domu nedaleko Godless Shrine. A nikdy jsem se tam nevrátil a ani nevrátim.
Teď s Miou žijeme v mojí rodné zemi, v největším městě Praze. Jen kůli tomu že tady je plno lidí a žádnej les. Jsem tady v bezpečí. Ale od té doby už nikdy nespim klidně.