Smrt lorda Simona

Smrt lorda Simona

Ozvalo se zaklepání na dveře.
Musím se trochu protáhnout aby ze mne spadla veškerá ospalost.
Pak teprve řeknu :,,Dále!“
Ve dveřích stojí strážník Chip Colins s hlášením:,,Volali ze zámku! Mají tam vraždu!“
Tak to je tedy nadělení! Prolétlo mi hlavou.
Zrovna teď když se tam zastavil hord Simon.
No aby tak byl ten mrtví on.
To by byla katastrofa.
Na můj dotaz ,kdo byl zavražděn Colins jen pokrčil rameny.
Ten ,kdo volal mu to neřekl a on se nezeptal.
Je to ale hlupák!
Teď tam musím zajet a získat veškeré informace přímo na místě.
Poslední pohled do novin.
Z titulní strany na mne kouká nový premiér naší země Newil Chamberland.
Jak ten souvisí s vraždou na zámku?
Zatím nijak ,ale pokud je do ní zapleten Lord Simon vše se mění. Nový premiér je blízkým přítelem Lorda. A to v osobní i politické rovině. No za chvíli budu moudřejší. Řidič jel asi dvacet minut a pak zastavil před vstupním portálem panského sídla.
Zde předci našeho muže žili od 12. století. Není v Anglii moc panských rodin s tak úctyhodným rodokmenem.
Ve dveřích stál asi šedesátiletý majordomus a po jeho pravé ruce tak třicetiletý muž atletické postavy a ostře řezavých rysů.
Ta tvář byla naprosto jedinečná a já ji znal z novin. Byl to německý tajemník Lorda Simona Gerhand von Bayerland.
Ten také promluvil jako první perfektní angličtinou se slabým německým akcentem:,,Pane inspektore! Stalo se něco strašného. Lord Simon je mrtev.“
Těch pár anglických slov mi potvrdilo to co jsem tušil od chvíle, kdy Colins podal hlášení. Teď končí veškerá legrace. Mrtví byl totiž velmi politicky činný muž. Před třemi měsíci vyrazil na turné po Anglii,Walesu a Skotsku s cílem dosáhnout britsko německého urovnání. Celé týdny jel od města k městu a všude se snažil probudit sympatie k panu Adolfu Hitlerovi kancléři německé říše.
A je třeba přiznat , že byl úspěšný.
Vzpomínky na světovou válku byli ještě příliš živé a nebylo snad na ostrovech muže ,který by chtěl všechny ty hrůzy války v zákopech zažít znova. Navíc mu velmi pomáhal i tým lidí, který sestavil herr Bayerland. Vše mladí , progresivní muži z Německa i Británie, plně oddáni své věci.
Když je člověk pozoroval, klad si logickou otázku: ,,Když se shodnou oni, proč ne celé národy?“
První etapu turné zakončil lord Simon před třemi dny na svém rodinném zámku, zde chtěl asi týden odpočívat a pak pokračovat v misi porozumění, jak sám svojí pouť nazýval.
Je jasné ,že se tak už nestane.
Teď se, ale musím plně věnovat své práci.
Majordomus mne zavedl do velké knihovny. Tam u krbu ležel na medvědí předložce mrtvý muž. I když jeho hlava utrpěla strašná zranění , byl jsem si jistý.
Je to lord Simon.
Hned vedle bezduchého těla je vražedná zbraň. Starožitný železný pohrabáč. Jeden ze sedmikusové sady krbového náčiní. Všechny zbývající kusy jsou na svém místě, jen pohrabáč vrah odhodil u těla nebožtíka. Je mi jasné, že nesmím nic zanedbat.
Volám si pro posilu a pro soudního lékaře. Zatím zamknu osudnou knihovnu a začnu s předběžnými výslechy.
První na řade je starý majordomus.
První co mne zajímalo bylo to , kdo mrtvolu objevil.
Muž úslužně odpověděl: ,,To jsem by já. Bylo to asi hodinu před půlnocí. Než chodím spát , zkontroluji všechny krby v domě zda nehrozí požár.“
Má další otázka patřila obyvatelům domu.
,,Kdo zde byl v době vraždy?“
Majordomus se zamyslel,ale po chvíli odpověděl: ,,Ze služebnictva já, komorná Anna, kuchařka paní Belamiová, šofér Mark a zahradník Patrik. Z rodiny pak madam Helena , neteř lorda Simona se svojí dcerou a pan Thomas nevlastní bratr zesnulého. Z doprovodu pak ten německý tajemník a sekretářka jejíž jméno neznám.“
Takže celkem deset podezřelých, ale zpět k výslechu.
Můj poslední dotaz patřil tomu , jak byl zámek zabezpečený proti útoku zvenčí.
I tady se na chvíli zarazil, ale nakonec odpověděl: ,No po pravdě řečeno velmi laxně. Náš pán si nepotrpěl na klíče a petlice. Například z velké knihovny vedou jedny dveře přímo na terasu a ty byli celý večer otevřené.“
Po mém konstatování, že tedy mohl do domu vniknout kdokoli, jen přikývl a odešel.
Po majordomovi, byl čas prohodit pár slov s Gerharden von Bayerland.
První překvapení mi připravil ve chvíli ,kdy jsem otevřel jeho cestovní pas.
Žádný Gerhard von Bayerland, ale Kurt Maria Lochner.
Na můj překvapený pohled reagoval slovy: ,,No, no snad se tak moc nestalo. Gerhard je něco jako umělecké jméno.“
Hlavou mi prolétla myšlenka jako ,že to umění má náš německý host na mysli, ale má vyslovená otázka šla hmatatelnějším směrem: ,,Pověste mi pane Lochnere, jaké byli Vaše povinnosti při práci pro lorda Simona?“
Na tajemníkovi bylo vidět, rád opustí choulostivé téma svého jména v pase a spustil: ,,Já byl osobním asistentem starého pána a zároveň hlavním koordinátorem týmu propagandistů. Bylo v něm šest Němců a čtyři Britové. Ti všichni odjeli na týden do Londýna. Budeme je muset informovat. Pro všechny to bude velké zklamání.“
Kdo a proč zažije rozčarování,mi bylo vcelku jedno, ale co se děla během večera, kdy lord Simon zemřel mě velice zajímalo.
Němec po mé otázce poposedl v křesle a řekl: ,,Odpoledne lord Simon diktoval Anne-Lore dopisy.“
Tady jsem ho musel přerušit otázkou: ,,Kdo je ta Anne-Lore?“
Jen přikývl a odpověděl. ,,Je to naše písařka.“
Pak se vrátil k líčení průběhu večera: ,,Večeře byla v sedm. Do osmi hodin pak s námi lord Simon poseděl v jídelně.Pak odešel do knihovny, kde chtěl pracovat na programu pro následující měsíc. Každý z nás věděl, že ho nesmíme rušit v práci a tak se každý věnoval svým zálibám.Já osobně zašel s místním řidičem do vesnice na pivo. Na zámek jsme se vrátili v půl jedenácté. Hrál jsem pak ještě chvíli biliár v kulečníkovém salonu a tam mne zburcoval křik majordoma.“
To bylo zatím vše a von Bayerland alias Lochner odešel do svého pokoje.
V celém zámku bylo až strašidelné ticho, ale to netrvalo dlouho. Do domu se vřítila skupina policistů ,a soudní doktor Alexandr Brown.
Alex byl můj starý přítel a po mém stručném popisu toho co se zde událo odešel do knihovny za svým úkolem.
Policisté se zatím věnovali rutinní prohlídce zámku a blízkého okolí.
Já musel čekat co zjistí, abych ten čas využil , nechal jsem si přivést řidiče lorda Simona , Marka.
Šlo mi o to zda potvrdí alibi německého tajemníka.
Mark Bennet jak se jmenoval celým jménem , byl asi dvaceti pěti letý mladík. Pro lorda Simona pracoval teprve tři měsíce. Potvrdil , že po osmé šli s Lochnerem do vesnice a vrátili se před půl jedenáctou. Poté šel spát. Působil velmi dobrým dojmem, ale něco nevím přesně co, mi v jeho chování nesedělo. Jak za ním zaklapli dveře , vydal jsem pokyn k jeho důkladnému proklepnutí. Strážník Paul Robinson odjel k telefonu, aby zjistil co že nám to šofér skrývá.
Ve dveřích se objevil doktor Brown a řekl: ,,To, že je to vražda to jsi poznal sám.Vražednou zbraní je pohrabáč, to je taky jasné. Teď k času. Stalo se to mezi osmou a desátou. Lord Simon dostal tři rány do hlavy. Zepředu, mírně zprava.“
Pak si promnul ruce a pokračoval: ,,Vůbec nerozumím jedné věci. Zdá se , že ho útočník dost překvapil. Ani se nebránil. Viděl , že se k němu někdo blíží s pohrabáčem a ani nezvedl ruku. To je moc divný.“
Pak odešel a já se zamyslel nad tím, co teď zaznělo.
Lord Simon byl sice starší, ale velmi zdatný muž.
Pokud byli rány zasazeny zpředu, musel vraha vidět. Proč tedy nepozvedl ruce k obraně. Je možné, že útočníka dobře znal a útok od něho neočekával.
To by mohlo být, ale co si asi člověk myslí o někom kdo k němu přichází s pohrabáčem v ruce?
Tohle zatím nedává žádný smysl.
Mé úvahy přerušil seržant Patt ze stanice Cork.
Jeho muži dokončili rutinní prohlídku domu a okolí. Hlášení znělo: ,,Tenhle dům si koledoval o malér. Obvodová zeď je na třech místech narušená. Na pozemek se mohl dostat kdokoliv a kdykoliv naprosto nepozorován. Do domu vedou čtyři vchody. Večer byl zamčený hlavní i zadní vchod. Naopak dveře z knihovny na terasu byli otevřené dokořán a vchod do kuchyně byl sice zavřený,ale nezajištěný. V okolí domu se nám nepodařilo najít stopy po vniknutí na pozemek, ale vzhledem k tomu ,že už týden nepršelo je nemožné něco tvrdit se sto procentní jistotou.“
Teď budeme muset počkat do rána.
Seržant Patt pověřil část mužů ostrahou zámku a po jedné hodině mě policejní řidič odvezl na stanici.
Můj spánek po sedmé hodině přetrhlo klepání na dveře. Stál za nimi strážník Robinson s překvapivým hlášením.
Bez dlouhého pobízení spustil: ,,Tak Mark Bennet skutečně ve městě York žil, ale zemřel před rokem. Utopil se při koupání.“
Měl jsem radost , že mne instinkt nezklamal. Bylo mi na něm od první chvíle něco podezřelého!
Zajedeme si pro něj a do oběda bude s boží pomocí případ uzavřen.
Ve dveřích stanice mě zastavil muž v šedém obleku.
Řekl: ,,Můžeme si promluvit!“
Času nebylo nazbyt, ale chvilku času mu mohu věnovat. Bude to asi novinář.
Usedl na židli v mé kanceláři a z náprsní kapsy vyndal průkaz.
Překvapením mi až zamžikali oči.
Na židli tu seděl agent tajné služby.
Bez dlouhých úvodů mi sdělil, co měl na srdci: ,,Pracujete nyní na vraždě lorda Simona. Je tomu tak?“
Já jen přikývl a on dál rozvíjel své myšlenky: ,,Je nám známo, že prověřujete jistého Marka Benneta z Yorku.. Musíte toho okamžitě nechat!“
,,Ale to jméno je falešné. Pravý Mark Bennet zahynul před rokem.“ Byla má nesmělá odpověď.
Muž se nervózně rozhlédl a tiše řekl: ,, Je to náš agent a by nesmíte odtajnit jeho krytí. Můžu Vám garantovat , že s vraždou nemá nic společného.“
Tak to je fakt, jako ve špionážním románu.
Tajemně se tvářící muž odešel a já mohl vyrazit na místo činu.
Dům byl stále obklíčen strážníky, ale uvnitř noční napětí značně povolilo.
Sérii dopoledních výslechů jsem zahájil s kuchařkou , paní Belamiovou. Ta nevěděla nic. Spala celou noc ve svém pokoji v odlehlém křídle zámku. Na lože odešla po deváté hodině a o tragickém osudu svého pána se dozvěděla až ráno. Alibi sice neměla, ale motiv také ne a navíc představa , jak stará kuchařka někoho ubíjí pohrabáčem působila až komicky.
Další na řadu přišla komorná Anna.
Dvacetileté děvče s velmi milou tváří a extrémně nízkou inteligencí.
Bez vytáček přiznala, že celou noc strávila se svým milým zahradníkem Patrikem v jejich hnízdečku lásky. Tím byl zahradní domek na opačné straně zámecké zahrady. Na závěr své spontánní výpovědi prosila ať jejich tajemství neprozradím majordomovi. Takže Anna měla alibi a neměla motiv.
Pak byl na řadě její noční společník. Patrik byl to asi třicetiletý nesmělý muž.
Jeho nejdelší věta zněla: ,,Ano pane“ nebo ,,Ne pane!“
Výpověď Anny ale bezezbytku potvrdil. Z domu se vytratili po půl desáté a vrátili se před snídaní.
To jim potvrdili i policisté, kteří hlídali dům během noci.
Ze služebnictva zbýval jen majordomus a řidič – agent.
První z nich nebyl schopen přesně říci, kde byl a co dělal během kritických hodin. Pohyboval se po celém domě , chvilku byl v kuchyni , pak jinde ,ale alibi prakticky neměl. Chyběl však u něj jakýkoliv motiv. Svému pánu sloužil už čtvrt století a proto vypadával ze seznamu podezřelých.
To muž, který si říkal Mark Bennet byl pro mě i přes ujištění jeho nadřízeného prvním podezřelým.
Asi ho informovali , že vím o jeho krytí a tak mi sdělil o co mu bylo dovoleno.
Tajná služba měla obavy o další vývoj přátelských vztahů mezi lordem Simonem a zástupci nacistů. Proto do lordova okolí nastrčila svého muže, aby na vše dohlédl. V rámci tohoto úkolu šel Bennet i na pivo s německým tajemníkem. Snažil se navázat přátelské vztahy.
To sice vypadalo dost věrohodně, ale mohlo to třeba být i úplně jinak. Není vůbec vyloučené, že tajná služba ztratila trpělivost a populárního lorda nechala odstranit. Navíc němec i agent tvrdí ,že odešli po osmé. Doktor pak vraždu umístil mezi osmou a desátou. Takže to oba mohli stihnout. Bennet nebo jak se vlastně jmenuje měl motiv i příležitost.
To u Lochnera alias Bayerlanda chyběl motiv.
Nebo možná ne.
Třeba lord Simon odhalil pravé záměry nacistů a chtěl spolupráci ukončit a to by jejich věc silně poškodilo.
Začínám moc spekulovat.
Radši se vrátím k výslechům. Poslední z lidí, kteří nepatřili k rodině a byli v kritickém čase na zámku, byla německá sekretářka Anne-Lore.
Přišla ihned po mém zavolání.
Jmenovala se celým jménem Anne-Lore Dvoracek, bylo jí 25 let a pro tento úkol jí najal tajemník lorda Simona. Večer jí bolela hlava a tak šla hned po večeři spát. Spala ve stejném křídle budovy jako kuchařka a tak nepřekvapí, že se o všem dozvěděla až ráno.
U ní chyběl jakýkoliv motiv a navíc vůbec nevypadala jako žena, která utluče svojí oběť pohrabáčem.
Teď už zbývalo vyslechnout jen členy rodiny.
V noci vraždy byl na zámku nevlastní bratr lorda Simona, sir Thomas dále pak jeho neteř madam Helena a poslední člen rodiny , Violet dcera madam Heleny.
Jako první byl předvolán sir Thomas.
Táhlo mu na pětasedmdesát let a byl synem madam Doloros, matky lorda Simona z prvního manželství. Jednalo se o velmi ctihodného muže, na první pohled typického pozemkového šlechtice z konce 19. století.
Vnitřně nesouhlasil se svým o sedm let mladším nevlastním bratrem ve vztahu k nacistické říši, ale to nebyl důvod pro vraždu. O peníze zde taky nepůjde , protože sir Thomas byl velmi bohatým mužem.
Navíc měl dokonalé alibi. Celý večer zůstal v jídelně, kde až do jedenácti hodin hrál karty se svou velmi vzdálenou příbuznou , madam Helenou.
Ta teď byla na řade.
Madam Helena se svojí dcerou Violet byli jedinými žijícími příbuznými pána domu.
Dalo se očekávat , že právě oni dvě , zdědí největší část majetku po zesnulém. To vyvolávalo určité podezření, ale alibi lady Heleny bylo dokonalé. Skutečně byla po celou inkriminovanou dobu ve společnosti sira Thomase v jídelně.
Posledním kdo ještě nebyl vyslechnut byla Violet , praneteř lorda Simona. Už první pohled jí vylučoval z okruhu podezřelých.
Bylo jí asi dvacet let, ale její tvář byla úplně prázdná. Jak mi sdělila její matka. Violet je na duševní úrovni tří letého dítěte.
Prostě duše dítěte v těle dospělé silné ženy.
V době vraždy spala ve svém pokoji , alespoň to tvrdila její matka. Nebyl důvod o jejích slovech pochybovat.
Tak je poledne a já nic nemám.
Pro shrnutí jsem začal psát vše na list papíru. První skupinu podezřelých tvořila rodina.
Sir Thomas nemá motiv a má stoprocentní alibi , hrál karty. Lady Helena ta by mohla mít motiv. Asi zdědí velkou sumu, ale její alibi je neprůstřelné, taky hrála karty. Zbývá jen Violet ta není schopná napsat ani vlastní jméno , jak by mohla připravit vraždu.
Z německé delegace tu je Anne-Lore Dvoracek, která tvrdí , že spala. To může být pravda, ale také nemusí. Chybí nám ale i ten nejmenší náznak motivu.
Lochner neboli von Bayerland náš piják piva.Asi neměl motiv, ale kdo ví. Alibi má i nemá.
To samé platí pro muže , který si říká Mark Bennet. Je to tajný agent. Motiv by se dal najít, ale vraždil by takhle nápadně?
To asi ne.
Ze služebnictva chybí motiv všem.
Proč by vraždili svého pána.
Alibi má zahradník a komorná , byli spolu v zahradním domku.To majordomus a kuchařka nemají nic, ale ani jeden z nich vrahem nebude.
Popsaný papír mi říká, že vařím z vody.
Že by vrah vešel z terasy?
Tomu ale neodpovídá provedení zločinu.
Pokud by někdo přišel zvenčí musel by si přinést svojí zbraň a lord Simon by se asi bránil, ale nikdo nic neslyšel.
Vraha viděl, nevykřikl , nezvedl ruku k obraně.
Prostě se nechal třemi ranami zabít.
Musel útočníka znát a snad ho i podcenil.
Nečekal od něho ten útok.
Nevím jak dál. Zbývá poslední pokus. Rekonstrukce.
Svolávám všechny do jídelny.
Je tu deset očitých svědků včerejšího večera.
Jako jedenáctý se připojuje trochu přihlouplý strážník Chip Colins , bude představovat oběť. Všichni sedí na svých místech.
Teď je jako za deset minut osm.
V tuto chvíli šla včera do své ložnice Violet.
Teď trucuje.
Matka jí prosí, ale ona stále sedí a mračí se čím dál víc.
Strážník Chip Colins vstal a spustil úředně: ,,No tak nezdržuj a jdi do ložnice Violet.“
Reakce dívky je okamžitá.
Se zvířecím výkřikem popadla příborový nůž ze stolu a než se kdokoliv dokázal pohnout, bodla jím do břicha Chipa Colinse.
Ten uskočil, ale Violet mu zasadila další dvě rány.
Pak odhodila zakrvácený nůž a utekla do svého pokoje.
Všichni byli jako opaření.
Teď už bylo vše jasné. Violet se asi nechtělo spát a tak šla do knihovny.
Starý lord neměl náladu a poslal jí spát.
Co v ní vyvolalo,tak hněvivou reakci se asi nikdy nedovíme.
Snad už nechtěla , aby s ní všichni jednali jako s dítětem.
Lady Helena a sir Thomas utíkali za Violet a já šel prohlédnout Chipa Colinse.
Měl štěstí , rány byli povrchní, kdyby ta nebohá dívka popadla ve svém hněvu normální nůž, už by tady s námi nebyl.
Nakonec takto složitý případ vyřešil za cenu třech povrchových ran ten nejhloupější ze všech místních policistů.

O 10 let později
Procházím si své případy z předválečných let.
Za pár dní mi konči vojenská služba.
Jak vše změnila ta strašlivá válka.
Ubohý lord Simon i Violet.
Jeden známý mi v roce 1940 napsal, že zahynula při náletu na Coventry, kde se léčila v psychiatrické léčebně.
Někdy si představuji, jak by se Svět vyvíjel kdyby lord Simon nezemřel a jeho mise dobré vůle by usmířila naše země.
Třeba by ani žádná válka nebyla!
Kdo ví?
Dějiny nemají rádi kdyby.