Miláček Davu

Majitel arény potěšeně stiskl ruce oběma soutěžícím, kterým se pro pořádek říká postaru gladiátoři. ,,Dnes se utkají dva vynikající bojovníci v souboji na život a na smrt. Pravidla jsou jenoduchá, oba gladiátoři si vyberou zbraň a utkají se, kdo přežije vyhrává třista tisíc kreditů.'' Zvolal muž v čele tribuny do megafonu. Přihlížející diváci povstali a spustili ohromný aplaus pro zrovna přicházející bojovníky. ,,Jako první přichází z východní strany bývalý voják se zvolenou zbraní, kterou je spíše dělo, než příruční zbraň a to Soyl třistadvacítka, neboli ve vojenské hantírce takzvaný ,,tlumič názorů'', protože při pohledu na tuto zbraň vás jakékoli názory opravdu přejdou'' zachechtal se hlasatel spolu s dvaceti tisíci diváky. Svaly doslova oplácaný muž s neuvěřitelně ohromnou a napohled i nesmírně těžkou zbraní v ruce vystoupil z temné chodby do ,,zbrojírny''.

Seděl jsem na lavičce a v ruce třímal vojenský nůž, venku jsem zaslechl komentář hlasatele k mému protivníkovi a musel jsem se pousmát nad jeho poznámkou o Soyl třistadvacítce. Ani jsem se nesmál tomu vtipu, jako tomu, že všichni věřili, že mě tou zbraní dostane. Stiskl jsem nůž ještě pevněji, až mi křuplo v prstech. Nad zrezivělím vchodem do arény ( nebo spíš východem? ) se rozblikalo zelené Ready. Vstal jsem a za bouřlivého potlesku vkročil do světla. Hlasatel zrovna dokončoval můj vymyšlený životopis, kde jsem se věnoval lovením ryb.

Když jsem přebíral peníze od majitele s otevřenou pusou dokořán, tak ze mě krev kapala na koberec. ,,Ten voják mě pěkně zasvinil co?'' pokusil jsem se o navázání řeči, ovšem majitel mi odpověděl pouze slinou na jeho stole. ,,Tak dík'' popadl jsem tašku a vykročil ven. Boj byl opravdu krátký, nejspíš rekord arény, než dokázal náš ,,vojín'' nabít to svoje dělo, tak už se klátil k zemi doslova bezhlavě. Bylo mi ho celkem líto, ale ty peníze potřebuju, jestliže je pravda, co mi přišlo v dopise během minulého týdne, tak má někdo složku s mou identitou právě na stole a ten někdo, moc chce půl milionu kreditů.