Teprve pondělí

Objevil se znenadání. Jeho temné šaty vlály ve větru a kontrastovaly s jeho ledově niterným klidem. "Už je pondělí", zavětřil toulavý pes, který naposled viděl kost v podobě své otevřené zlomeniny. Oháňku stáhl mezi zadní nohy a smířen se svým osudem odpanáčkoval k nočnímu návštěvníkovi. "Už mám taky hlad jako vlk", řekl polohlasem a z kapsy pláště vytáhl dlouhý nůž. Ostří zasvítilo a na zvířecích chlupech vystříkly první kapky krve. Člověk se poté sklonil a sál z rány tolik krve, kolik mu umožnil jeden nádech. "Tak a teď ty" sdělil svému čtyřnohému příteli. Po chvilce již nebylo možné z rány pranic vysát. "Už víc nemáš?", zeptal se. Pes nervózně zavrtěl a položil se na chladnou zem. Do jeho srsti pán utřel rty a pak oba usnuli.