Paša a smrt

Paša a smrt

Kurt Beck usedl na lavičku poblíž tygřího pavilonu. Je unaven horkým dnem a chce ve stínu stromů načerpat nové síly. Rozhlédne se a kam až oko dohlédne vidí plody své práce. Byl to on, kdo před čtyřiceti lety založil malou regionální zoologickou zahradu ve středním Německu.
Dokonce i strom v jehož chladivém stínu odpočívá nechal vysadit. Ale čas se nedá zastavit a teď už je Kurt druhým rokem na odpočinku.
Vše se změnilo.
Majitelem zahrady se stalo město a bohatá nadace pro záchranu divoce žijících zvířat.
Peníze nadace za poslední dva roky změnili zoo k nepoznání. Vše je ultra moderní i kolosální. Místo dvou slonů jich mají devět.
Místo ohrady pro kozy domácí stojí velký bazén pro lachtany.
Místo malé hospůdky vybudovali super moderní fast foot .
Místo klidného posezení pod stromy vyrost amfiteátr pro tisíc návštěvníků.
Kurt Beck je rozladěn kam jeho původní projekt sklouzl, ale už nemá chuť ani sílu vzepřít se novým poměrům.
Jeho smutné úvahy přerušil tygří řev.
Starý muž je překvapen. Po mnoha letech mezi zvířaty bezpečně pozná, který tygr spustil rámus.
Není to ani Balů a ani Kar, ale ten největší a nejmírnější ze zdejších chovanců. Starý a mírný usurijský samec Paša.
Zná se s ním od narození, celých patnáct let. Po smrti jeho matky ho udrželi při životě s vypětím všech sil a Paša k lidem neskutečně přilnul.
Říká se , že žádná šelma nikdy úplně neztratí svojí přirozenou dravost, ale on se k této nedosažitelné metě přiblížil skoro na dosah.
Proto Kurta zaskočilo to zlobné zařvání.
Co se děje?
Rozhlédl se a vidí davy návštěvníků pomalu se rovnající u velkého venkovního výběhu a začíná mu být vše jasné. Každý víkend od čtrnácti hodin je pro potěchu davu předváděna drezůra divokých šelem a Paše je prvním číslem.
Pohled na hodinky říká, že je za pět minu dvě. Za malou chvíli spustí hudba a začne pravý nefalšovaný cirkus. Poněkud slaboduchý ošetřovatel Harald Skof v nablýskaných černých holínkách, rudých rajtkách a zlaté blůze vstoupí do výběhu. Otevře padací dveře a vpustí Pašu. Ten si sedne, lehne a sežere kus masa. Dav bude unesen Haraldovím hrdinstvím.
Po tygrovi přijde sněžný leopard a nakonec párek pum.
No prostě hrůza.
Právě tyto ,,kulturní“ vložky zlobí starého muže víc než gigantomanie při přestavbě zahrady. Lachtani chytající míčky, pirani žeroucí z ruky, sloni zvedající na chobotech malé děti a stresované šelmy to patří do cirkusu, ale ne do jeho zoologické zahrady.
Tam se mají zvířata chovat pokud možno v přirozeném prostředí, ale to nebyl cíl nového ředitele Johana Mayera.
Jaká škoda, že se jeho nástupcem nestal Frank Buhl. Nic však není ztraceno. Příští měsíc končí dvouletý mandát Johana Mayera a proběhne nové výběrové řízení. Výsledek nelze odhadovat, ale Frank má určitě velkou šanci,
Ryčná rádoby orientální hudba definitivně ukončila úvahy Kurta Becka.
Dav před výběhem zatajil dech, ale on zůstal sedět.
Taková šou ho opravdu neláká!
To vidět nechce!
Je čtrnáct hodin a starý ředitel cítí zvláštní napětí.
Něco je ve vzduchu.
Dusné horko, ryčná hudba a Pašův zlobný řev.
Dneska by nikdo neměl cvičit usurijského tygra!
Je pozdě.
Pašův řev se změnil v dunivé volání po krvi. Zoufalý mužský křik a pak vyděšený sbor diváků.
Volajících o pomoc.
Kurt se rozběhl k výběhu.
Nemůže věřit svým očím.
Paša ten hodný mírný tygr s Haraldovým tělem za strany na stranu. Tělo napadeného je jako hadrový panák ani náznak aktivní obrany.
Starý muž se protlačil až k zábradlí a silným hlasem křikl: ,,Pašo pust!“
Obrovský tygr se zarazil a zdvihl své zelené oči. Jen nepřekonatelný příkop ho dělil od blízkého člověka.
Kurtovi se zdálo, že vidí v hlubokých očích běsnící šelmy paprsek poznání a tak velitelsky zvolal: ,,Pašo domů!“
Malé zaváhání, ale po chvíli se tygr vrhnul do průchodu, který spojoval klec s výběhem.
Teď je třeba zavřít průchod s pomocí padací mříže, ale nic se neděje.
Kurt ví, že představení musí jistit druhý muž uvnitř pavilonu. Pořád nic. On snad usnul!
Jeden policista v civilu spolu se dvěma lékaři, kteří byli mezi diváky chtějí pomoci zraněnému.
Strach z Paši jim to však znemožňuje.
Kurt je vede ke vstupu do pavilonu. Služební vchod je uzamčen, ale policista vykopl dveře. Pak už jde vše ráz na ráz. Kurt zavírá průchod a lékaři běží ke zraněnému.
Je pozdě !
Harald Skof hrozivý útok nepřežil.
Starý muž přímo cítí jak je těžký vzduch. To dusno, pach šelem a krve. Je skoro omámen.
Do pavilonu dorazil jeho přítel Frank Buhl a další tři zaměstnanci.
Všichni jsou v šoku. Nikdo nechápe co se asi dělo v hlavě vždy tak hodného tygra.
Přijela policie a Frank truchlivou zvěst oznámil řediteli zoo Johanu Mayerovi.
Náš hrdina se stal nechtěným svědkem telefonického hovoru.
Johan Mayer křičí: ,, Kde byl druhý muž jistící představení?“
Šokovaný Frank není schopen odpovědět a ředitel končí rozhovor slovy:,,To je Váš konec. Za sobotní provoz nesete plnou odpovědnost!“
Frank zavěsil a řekl:,,On si vyrazil do Paříže,on tu drezůru vymyslel, ale já to odskáču!“
Pak se případu ujal komisař Wencl.
První zásadní otázka zněla: Proč byl Harald Skof úplně sám při drezůře?
Z rozpisu směn byla zjištěno, že v sobotu měl asistovat Hans-Petr Barsch.
Jmenovaný byl neprodleně povolán na své pracoviště a vyslechnut komisařem Wenclem. Jeho výpověď všechny překvapila.
Do protokolu uvedl:,,V pátek před koncem směny, přišel Harald a řekl mi, že v sobotu nemám chodit. Paše je nemocný a drezůra nebude“.
Výpověď Barsche potvrdili dva zaměstnanci zahrady, kteří se stali náhodnými svědky rozhovoru.
Kurt Beck ničemu nerozumí a policejní komisař je na tom stejně.
Proč nebohý Harald odlákal v kritický den svého asistenta?
Proč chtěl být v pavilonu sám?
Co tím sledoval?
Jen samé otázky a žádné odpovědi.
Hlavní svědek je zároveň obětí ten nic neřekne!
Ale je tu ještě vrah.
Policista ví, že tygra nelze vyslechnout. Přesto je možné s pomocí znalé osoby nahlédnout do jeho mysli.
Kurt Beck vyslechl policistův návrh a souhlasí.
Jde pomalu ke kleci, kde Paša nervózně přechází. Oslovuje ho a cítí, jak obrovské napětí povoluje. Tygr se nechá pohladit a pak se svalí na bok. Nastaví břicho jako kočka domácí a vzrušený dech přechází ve slastné mručení.
Kurt riskuje. Otvírá mříž a vstupuje přímo k šelmě. Ani náznak agrese. Vše je jako dřív. Paša už není zabijákem, ale tím dobře známým mazlíčkem, Jakoby se nic nestalo.
Za sklem vše sleduje Frank Buhl s komisařem Wenclem.
Tygr i když neumí mluvit, poskytl cenné svědectví.
Paša není vrah, ale co ho vedlo k útoku?
Bývalí ředitel opustil klec a vyšel ven z pavilonu. Komisař ho zavalil otázkami, ale on neznal odpovědi.
Nakonec policista ukončil neplodné vyptávání slovy:,,Asi to odložím jako nešťastnou náhodu a vše bude řešit inspektorát bezpečnosti práce“.
Kurt Beck jde domů.
Je mu líto Haralda.
Je mu líto i Franka Buhla. Právě on byl vedoucím denní směny a on jako jediný bude potrestán. Měl zkontrolovat, zda je v pavilonu při drezůře asistent. Došlo k porušení bezpečnostních pravidel a Frank je za to zodpovědný. Čeká ho disciplinární řízení a pokuta. Zároveň jeho naděje na post ředitele spadly na nulu, ale takový je život.
Došel do svého bytu, něco pojedl a šel si lehnout.
Spánek ale nepřicházel.
Jakmile zavřel oči, viděl běsnícího Pašu trhajícího svojí oběť. Hodiny na věži nedalekého kostela odbily půlnoc. Pak i jednu hodinu ranní a Kurt ne a ne usnout. Nakonec ho únava zlomila a přišli hrozné sny, plné krve a bolesti.
I ve snu starý muž cítil ten těžký vzduch plný pachu krve a dravých šelem.
Ten hustý zápach ho dusí.
Nemůže dýchat.
Umírá!
Kurt se vzbudil zpocený hrůzou z noční můry. Zhluboka se nadechne a zdá se mu, že i zde v jeho ložnici cítí to, co ho děsilo ve spánku.
Najednou je všechno jasné.
Kurt Beck už pochopil co se stalo.
Něco bylo ve vzduchu.
Měl to od počátku přímo pod nosem.
Vyskočil z postele a rychle se ustrojil.
Volá policii.
Musí mluvit s komisařem Wenclem. Překvapená služba mu dala soukromé číslo.
Telefon dlouho zvoní, ale nakonec je slyšet na druhém konci drátu ospalý hlas:,,Wencl!“
Je neděle 6.30 a komisař nemá náladu na dlouhé řeči.
Stačí je několik vět a policista ukončil hovor slovy:,,Za půl hodiny Vás naložím před domem“.
Krátce před sedmou už Kurt stojí u silnice a čeká. Policista dorazil na čas a mohli pokračovat do budovy soudního lékařství. Komisař celou cestu mlčel a napětí ve voze rostlo.
V budově soudního lékařství prošli labyrintem chodeb, minuli pitevnu a zastavili u skladu důkazů.
Službu konající úředník jim vyndal z regálu velkou papírovou krabici s nápisem Harald Skof. Jakmile ji komisař otevřel, vyvalil se ten podivný zápach.
Krev a pach šelem.
Kurt přičichl k roztrhané blůze, pak ke kalhotám!
Vše odložil a na stole zbyly jen vyleštěné černé holínky.
Přičichl a bylo mu jasné, že má pravdu.
Nechal důkaz očichat i komisaři a řekl:,, Ten pach na botách je z tygří moče syntetizovaný samčí značkovací extrakt. Tygr si jako každá kočkovitá šelma označuje svůj rajon. Paše v Haraldovi cítil dalšího samce a jen si chránil teritorium.“
Komisař vykulil oči a Kurt klidným hlasem dodal:,, Teď tedy hledáte vraha a to velice rafinovaného vraha“.
Nakonec komisař přikývl a řekl:,,Jedeme do zoo!“
Vše do sebe zapadalo.
Stačí najít zdroj samčího pachu a vraha chytí přímo za ruku.
Noční hlídač je neochotně vpustil.
Za pár minut už oba muži stáli u pavilonu šelem. Vstupní dveře bylo od včerejšího incidentu rozbité a tak jim nic nestálo v cestě dovnitř. Prošli do šatny personálu a otevřeli skřínku s nápisem Skof na dvířkách.
Šampon, pracovní rukavice, kartáč na boty a krabička s černým leštidle.
Policista ho opatrně otevřel a místnost se naplnila těžkým pachem krve a šelem.
Našli zdroj zápachu.
Krém na boty je vlastně vražednou zbraní.
Otázka teď zní, kdo a proč zosnoval tak strašně rafinovaný a krutý plán.
Najednou ticho opuštěné budovy narušily kroky. Policista vrátil vše na své místo a spolu s Kurtem vešli do sprchy. Sledovali dění v šatně malou škvírkou ve dveřích. Do šatny někdo vstoupil. Kurt se více naklonil a nemůže věřit svým očím. U skříňky Haralda Skofa stojí ředitel zahrady, Johan Mayer.
Stihnul akorát otevřít dvířka a vzít do ruky plechovku s leštidlem, když na jeho rameno dopadla ruka komisaře Wencla.
Chvilku strnul v šoku, ale pak se vztekle ohnal až víčko od krabičky s leštidlem odlétlo do rohu místnosti.
Komisař se zapotácel a Mayer vyběhl ze šatny.
Najednou jsou od dveří pavilonu slyšet hlasy:,,Pane komisaři, pane Becku!“
Ředitel je v pasti. Dveřmi odejít nemůže a otřesený policista je mu v patách.
Dostal spásný nápad.
Projde přes Pašovu klec do venkovního výběhu a pak snad unikne.
Johan Mayer otevřel mříž a vstoupil.
Jeho škoda, že si nevšiml své špinavé dlaně.
Třikrát škoda, že si nevšiml leštidla na boty na své dlani.
Pavilon se naplnil řevem útočícího tygra a nelidským křikem nelidského člověka.
Rozběsněná šelma během okamžiku ušetřila práci policii i soudcům.
Za týden u dveří Kurta Becka zazvonil komisař Wencl.
U šálku kávy mu pak řekl:,,Musím Vám poděkovat.Je jisté, že nebýt Vás, tak by Mayer ušel trestu a vražda by mu prošla“.
Kurta pochvala potěšila, ale zatím ničemu nerozuměl.
Policista mu poskytl odpovědi na všechny otázky.
Po malé chvíli spustil: „V tomto případu vůbec nešlo o Haralda. Johan Mayer se potřeboval zbavit Franka Buhla v boji o post ředitele zahrady. Ten samčí koncentrát si objednal v Thajsku. Namíchal ho do leštidla na boty a pak čekal na vhodný okamžik. Ten nastal při víkendové službě Franka Buhla. Sám odjel do Paříže aby měl alibi a čekal. Dnes už asi nezjistíme, jak přemluvil Haralda, aby v sobotu pracoval s Pašou sám, ale asi to těžký nebylo. Harald moc rozumu nepobral“.
Policista se odmlčel, upil kávu a Kurt položil poslední otázku:,,Proč tak strašně lpěl na místě ředitele?“
Komisař se usmál a ochotně odpověděl:,,Ukradl z peněz zahrady skoro milion eur. Jakmile by opustil post ředitele , vše by se provalilo. On neměl na výběr“.
Kurt Beck se opřel do křesla a v duchu si řekl:,, Tak takhle vypadá spravedlnost na tygří způsob. Divoká, ale čistá“.