Upíří chutě part 2

Poté se znovu ukryli ve tmě a čekali na další kořist. Čekali dlouho, málem až do svítání. Jacob už byl příliš netrpělivý a tak se Gackt rozhodl, že se radši přesunou do domu, kde se Jacob stal upírem.
Vyšlo slunce.
Jacob ležel v posteli s rukama za hlavou.
"Jak ses vlastně stal upírem?" zeptal se.
Gackt seděl na okně a s nepřítomným výrazem se díval ven.
"Nechci o tom teď mluvit. Nestojím o něčí lítost."
Jacob ale stále naléhal. A tak se Gackt rozhodl porušit své předsevzetí, které si dal už před více než třemi tisíci lety.
"Bylo mi devatenáct," začal vyprávět, "každý den jsem pracoval na otcově statku. Jednou, když se den pomalu chýlil ke konci, si mě otec zavolal a poslal mě do města pro chleba. Dal mi něco na výměnu. Tenkrát jsme peníze neměli." Jacob poslouchal jako u vytržení a Gackt pokračoval. "Když jsem se vracel z města, byla už tma. Měsíc mi svítil na cestu. Nešel jsem známou, bezpečnou cestou, rozhodl jsem se jít kolem nedaleké říčky. Možná že to byla chyba, možná můj osud.
Na druhém břehu jsem zahlédl dívku. Plakala. Překročil jsem říčku a došel k ní. Jakmile jsem byl u ní, přestala plakat. Chtěl jsem jí něco říct, ale najednou vyskočila a kousla mě do krku. Došlo mi, že jsem kořist upírky.
Byla by mě i zabila, ale něco ji nejspíš vyrušilo. Možná to byli psi, možná sedláci, kteří se o ní dověděli. Nevím.
Když jsem se konečně probudil, byl jsem v nějaké chýši bez oken. Nevěděl jsem, jak jsem se tam dostal. Jakmile jsem ale vstal, okamžitě jsem si všiml, jak se mé tělo změnilo.
Najednou se ve dveřích objevila ta upírka a řekla mi, že jsem teď jedním z nich. Nevěřil jsem jí. Také mi řekla, že můžu vycházet pouze v noci. Tato rada ale byla zbytečná. Díky ní jsem se stal upírem, kterému nevadí přímé sluneční světlo. Mezi upíry se o mě mluví jako o "Denním chodci". Sám nevím, jak se to stalo, ale je to tak. Jsem napůl upír a napůl člověk.
Upírku, která mě přeměnila jsem už nikdy neviděl. Nezůstala se mnou, aby mě naučila dovednostem, aby mi předala své zkušenosti. To vše, co teď umím a čemu tě učím, jsem se musel naučit sám. Sledoval jsem ostatní upíry při lovu, poučil se z jejich chyb a převzal jsem něco z jejich zkušeností a dovedností.
Nikoho, koho jsem poté přeměnil, jsem neopustil, dokud nebyl připravený."
Jacob se při Gacktově vyprávění užasle v posteli posadil a všiml si, že na něj právě dopadal paprsek zapadajícího slunce.
"Počkáme tady ještě asi tak hodinu a pak vyrazíme," řekl Gackt, který stále ještě seděl na okně.