Měděné srdce

Obraz první
Místo děje klinika Thomase Moura Cuprum city střední Austrálie

Starý lékař vstoupil do místnosti.
Na lůžku ležela asi dvacetiletá krásná dívka u níž s hlavou v dlaních seděl asi padesátiletý muž. Jakmile zaslechl zvuk otvíraných dveří pohlédl ke dveřím a jeho zrak se střetl s pohledem doktora. Jen jeden pohled stačil a sebevědomý lékař zcela pozbyl klid.
Pacientkou nebyl nikdo jiný než Amanda Mourová dcera měděného krále Thomase Moura a právě on byl ten muž sedící u jejího lůžka.
Stačilo, aby jen lusk prsty a ctihodný lékař by zůstal na ulici.
To zatím nehrozilo.
Impozantní muž ztrápeným hlasem řekl: ,,Tak co mi povíte pane doktore? Co vlastně Amandě je?“
Lékař postoupil do středu pokoje a mírně se chvějícím hlasem odpověděl: ,,Pane Moure Vaše dcera je silně alergická na včelí jed. Stačí jedno jediné žihadlo a bude ve smrtelném nebezpečí. Pokud se jí nedostane kvalifikované péče do půl hodiny po ataku včely může zemřít.“
Doktor se trochu ošil, ale po chvilkovém zaváhání svou odpověď upřesnil slovy: ,,Lépe řečeno zemře určitě!“
Thomas Mour nebyl z lidí, kteří se smíří se špatnou zprávou a po chvilce se zeptal ostrým až by se dalo říci obchodním hlasem: ,,Kolik bude stát léčba tohoto postižení?“
Doktor jen zavrtěl hlavou a smířeně odpověděl: ,,Promiňte, ale tato alergie se v dnešní době nedá léčit.“
Až do této chvíle sedící muž prudce vstal a vyštěkl: ,,Pane já tuhle nemocnici nechal postavit. Dávám do ní tři miliony dolarů ročně a Vy my chcete říci, že dceři nepomůžete!“
,,To nedokáže žádný doktor na světě“ Odvětil lékař.
Thomas Mour se zarazil a o poznání mírnějším hlasem položil poslední otázku: ,,Ani v Americe?“
Odpovědí bylo jen zavrtění hlavou.
Trpně přikývl a usedl za židli u lože své dcery.
Lékař odešel a zarmoucený otec se vrátil v duchu do minulosti.
Je to právě dvacet pět let co přišel se svojí ženou do zdejšího kraje. Byl jen chudým prospektorem a hledal zlato. To nenašel ale v zastrčeném údolí bezejmenné řeky našel obrovské ložisko mědi.
Pak už šlo vše daleko rychleji.
Vybudoval první důl a okolo postupně vyrostlo jeho město. Dal mu jméno Cuprum city-Měděné město. Postavil byty pro své dělníky. Pak následovaly obchody, hospody a nakonec i nemocnice.
Dnes zde žije dvanáct tisíc lidí a do jednoho je živý on.
Čas utíkal jako voda. Zrovna, když povstalo město z nicoty porodila mu jeho milovaná žena rozkošnou holčičku Amandu. Vzpomíná na tu obrovskou radost malinko zkalenou tím, že první potomek je holčička.

Jak moc Thomas toužil po synovi, ale toho mu už bůh nenadělil.
Když byli malé Amandě tři roky zemřela její matka na rakovinu.
Muž, kterému v tuto chvíli už nikdo neřekl jinak než ,,Měděný král“ zůstal sám.
Všichni žasli proč si nenajde novou ženu. Byl přece tak mladý, ale on nikoho nehledal.
Žil jen pro práci a dceru. Malá Amanda se stala smyslem života a středobodem vesmíru bohatého muže. Jen v jedné věci se změnil. Začal se o plody své práce víc dělit s lidmi okolo sebe. Vybudoval nemocnici, dětský domov a útulek pro staré lidi. Stal se sponzorem mnoha charitativních akcí v širokém okolí.
Vše šlo dobře až do Amandiných patnáctých narozenin.
S dospíváním se v tuto chvíli už mladá dívka začala svému otci vzdalovat. Thomas se snažil s nevyhnutelným bojovat, ale jako každý otec před ním neměl šanci.
Bezmocná zloba cloumala nitrem zrazeného otce.
S Amandou nic nepořídil a tak svou vnitřní zlobu obrátil do svého okolí. Z tolerantního a chápavého šéfa se stal despotický zlobný tyran. V celém městě se všichni třásli ve strachu z ,,Měděného krále“.
Teď sedí u lože své dcery.
Vše začalo naprosto nevině. Vyšli do zahrady a vedli jeden z dlouhé řady nepříjemných rozhovorů. Klasický generační střet hořel jasným plamenem. Najednou přiletěla včela. Stačilo jedno ohnání a ta členka hmyzí říše za cenu svého života vstříkla Amandě pod kůži na ruce malé množství jedu.
Pak už se události valily jako kameny po strmém úbočí hory.
Stihnul akorát zavolat ambulanci. Lékař musel přímo ve voze provést tracheotomii tak strašně Amandě otekl během malé chvilky jazyk, že by transport do nemocnice ani nepřežila.
Na příjmu následovala řada injekcí a infuzí a trvalo mučivé tři hodiny než se podařilo jeho milované dítě stabilizovat.
A teď mu s klidem sdělí, že se to muže kdykoli opakovat.
Konečně se Amanda probrala. První co vidí je strhaná tvář otce. Stálo jí to obrovské úsilí, ale nakonec se dokázala na svého otce usmát.

Obraz druhý
Místo děje: jídelna vily Amanda o týden později

Za velkým jídelním stolem sedí Thomas Mour a naproti němu jeho zotavující se dcera. Společné obědy představují pro oba v posledních letech obrovskou psychickou zátěž, ale otec na nich trvá.
Jak jednou nekompromisně prohlásil: ,,Tradice je třeba ctít a dodržovat.“
Jídlo se buď odbývá za napjatého ticha nebo za doprovodu divokých hádek. Poté co se Amanda vrátila z nemocnice nastalo období tichého stolování.
Právě ve chvíli, kdy dojedli vstoupil do místnosti osobní tajemník a řekl: ,,Pane chtěl by s Vámi mluvit inženýr Wance.“
Thomas se znechuceně podíval z okna a slabě rezignovaně kývl hlavou. Tušil, že mu hlavní provozní ředitel nenese dobré zprávy, ale vyslechnout ho musí neprodleně.
Během okamžiku do jídelny vpochodoval malý neježený muž naprosto neurčitého věku.

Amandě vždy připomínal rozčileného foxteriéra.
Teď se postavil na tři kroky od stolu a bez sebemenšího úvodu spustil: ,,Pane Moure zrovna se vracím z té proklaté díry a nic se mi s těmi balíky nepodařilo dojednat.“
Pro nezasvěceného člověka tato dlouhá věta nedávala žádný smysl, ale Thomas Mour dobře věděl o co jde.
Když Wance mluvil o proklaté díře měl na mysli osadu s poeticky znějícím jménem ,,Konec světa“. Ta v údolí stála už dávno před vznikem Cuprum city.
A když se zmínil o balících měl na mysli tvrdohlavé starousedlíky z Konce světa.
O co vlastně šlo?
Celé dlouhé roky žilo město i osadníci v poměrně dobrých vztazích. Ti z Konce světa sice ztratili část svého klidu, ale blízkost bouřlivě se rozvíjející průmyslové aglomerace jim náhradou neuvěřitelně zvýšila životní úroveň.
Thomas Mour nechal vybudovat podél řeky silnici a tím vesnici spojil s okolním světem.
Až do jejího postavení museli osadníci zdolat strmou horskou cestu dlouhou devatenáct mil při každé cestě do civilizace. Druhou možností byl pokus o překonání dravé řeky, ale to bylo vzhledem k proudu a kamenitému korytu v člunu prakticky vyloučené.
Dalo se jen plavat. A odvážlivec potřeboval nejenom abnormální zdatnost, ale i velkou porci štěstí.
Teď však idylické časy končily.
Geologové objevili v údolí nad osadou obrovské ložisko mědi. Jediná přístupová cesta k němu přes Konec světa.
Thomas velkoryse nabídl nové byty ve městě a odškodnění v penězích, ale tvrdě narazil.
Lidé se nechtěli stěhovat.
,,Měděný král“ po mnoha letech neměl to co chtěl. Čím více naléhal tím byl odpor silnější a vzájemné vztahy vyhrocenější. Válka slov pomalu začalo přerůstat v otevřený boj.
Před dvěma týdny osadníci přepadli konvoj geologů, který právě projížděl jejich vesnicí. Muže vyhnali a auto zapálili i s celým vybavením.
Thomasovi bylo jasné, že se spor musí rychle vyřešit a tak poslal za vzbouřenci svého nejlepšího muže inženýra Wance.
Jeho mise však skončila krachem.
Teď bude muset rozhodnout sám.
Po krátké úvaze řekl: ,,Tak dobře inženýre. Chtějí boj budou ho mít! Pošlete pyrotechniky na stezku do hor. Prochází přes mé pozemky a já tam provedu pokusný odstřel. Jakmile stezku přerušíme překopeme i silnici do města. Tím pádem budou dokonale odříznuti od světa a pak určitě změknou.“
Na Wancovi bylo vidět, že s takto silovým řešením vnitřně nesouhlasí, ale strach ho přiměl mlčet.
Jen přikývl a vyběhl z místnosti.
Ticho brzkého odpoledne přerušila Amandina slova: ,,Otče to přece nemůžeš udělat!“
Thomas ji odměřeně odvětil: ,,Starej se Amando o své záležitosti. A tohle nech na mě!“ Chudák otec nemohl ani tušit jak moc se Amandy týká vše co se děje okolo osady s nádherným jménem ,,Konec světa“.

Obraz třetí
Místo děje: Park v centru Cuprum city o tři hodiny později

Amanda usedla na lavičku v nejopuštěnější části centrálního parku města. Toto místo kryté ze všech stran keři a stromy je jediným svědkem největšího tajemství jejího života.
Neuplynulo ani pět minut a zpoza stromů vyšel on.
Markus Gardner.
Láska Amandina života.
Znají se už dávno. Otec vždy trval na tom, aby chodila do běžných škol s ostatními vrstevníky. A tak se stalo, že Amanda a Markus sdíleli jednu školní lavici od první až do poslední třídy.
Nevyzpytatelný osud svedl dohromady dvě velmi blízké duše.
Prvotní dětské city se během let v době dospívání změnily ve vášnivou lásku.
Té však stály v cestě zdánlivě nepřekonatelné překážky. Markus pocházel z rodiny starousedlíků z osady ,,Konec světa“. Jeho otec s matkou tam obhospodařovali malou zaprášenou farmu a před opravdovým strádáním je zachránila až rozvíjející se těžba mědi. Společenské postavení Markusovy rodiny zaostávalo za pozicí Amandy o celou řadu stupňů. Bylo nad slunce jasné, že Thomas nikdy nedá své dceři svolení k naplnění životní lásky.
Ani společenské předsudky nemohly zabránit nebo zničit lásku mladých lidí a ti se nadále scházeli tajně a doufali, že Amandin otec časem zapomene na snobské dělení lidí a vše šťastně skončí.
Tyto iluzorní představy definitivně utnul spor těžařů a starousedlíků o přístup k ložisku barevného kovu.
Teď byl ,,Měděný král“ na všechny z ,,Konce světa“ rozezlen víc než kdykoli dříve.
Několik vášnivých polibků na malý okamžik odtrhlo dívku od přízemních starostí, ale pak ji nemilosrdný svět vrátil do trpké reality a ona v kostce vylíčila svému milému co vyslechla u oběda.
Markus vše vyslechl a řekl: ,,Uvidíme co z toho bude. Je docela možné, že to co se chystá udělat tvůj otec otevře oči i těm zaslepencům u nás.“
Amanda byla těmito slovy překvapena, až do této chvíle měla za to, že na svém rodišti lpí. Chtěla se ho zeptal jak to opravdu je.
On jí k tomu nedal příležitost a pokračoval: ,,Víš andílku ,,Konec světa“ není žádný ráj na zemi. Většina mladých dělá pro tvého otce a rádi by odešli do města. Staří pak zčásti farmaří a zčásti taky pracují v dolech. Ti, co se rýpou v hlíně žijí jen z prodeje čerstvé zeleniny, kterou musí prodat taky ve městě. Všichni z ,,Konce světa“ se živí jen a jen prací pro tvého otce. Skoro každý to chápe, ale pár zabedněnců chce bojovat s nevyhnutelným. Jejich šance je nulová. Mohou však napáchat hodně škody.“
Amanda využila toho, že se Markus odmlčel a položila mu zásadní otázku: ,,A do které skupiny patří tvoji rodiče?“
Mladík se usmál a odpověděl: ,,Táta patří k nejradikálnějším farmářům a máma ho ve všem poslechne.“
Bylo jasné, že budoucnost zamilovaného páru není zrovna růžová, ale fyzická láska dostala volný průchod. Tichý a opuštěný park se na pár chvil stal místem naplnění těch nejkrásnějších citů.
Den pomalu končil a začínající soumrak vrátil milence do kruté reality.
Na rozloučenou Markus řekl: ,,Pokud budeš chtít ukážu ti zítra zkratku přes skalní práh. Až bude silnice podél řeky zničená bude to jediná cesta od nás k Vám.“
Druhý den byla sobota a tak Amanda radostně přikývla.
Schůzku ukončil Markus slovy: ,,Tak zítra po osmé se sejdeme pod Medvědí skalou.“

Obraz čtvrtý
Místo děje: stezka spojující Cuprum city s osadou Konec světa druhý den ráno

Markus Gardner čekal na svoji milou už asi půl hodiny. Nemohl se dočkat a vyrazil z domova hned po rozednění.
Už cestou do města si všiml čilého ruchu na silnici, která vedla podél řeky.
Zdálo se, že Amandin otec svůj plán uskuteční právě dnes, ale to v tuto chvíli Markuse netrápilo.
Toužebně vyhlížel svojí lásku.
Pár minut před osmou dorazila.
Krátce se pozdravili a pak vyrazili. Šli přímo proti strmému skalnímu hřbetu. Nezasvěceného by ani ve snu nenapadlo, že přes zdánlivě neschůdné pásmo skal vede cesta.
Markus Amandu spolehlivě vedl a po hodinovém výstupu stáli přímo na hřebeni.
Pohled dolů byl naprosto jedinečný.
Na jedné straně hory bylo vidět měděné město Thomase Moura s jeho ulicemi a veřejnými budovami. Za ním pak odvaly hlušiny a věže dolů.
Na druhé straně pak osada „Konec světa“ obklopena malými zeleninovými zahradami.
Právě tam teď možná otec Markuse okopává zelí a proklíná zpupné těžaře.
Vše obklopovaly ze tří stran rozeklané hory. Poslední stranu uzavírala dravá řeka. Jejíž kalná voda hnědavé barvy ostře kontrastovala s modrou bezoblačnou oblohou.
Právě zde na hranici mezi nebem a zemí Markus a Amanda usedli a dívali se do kraje.
Jak z této nebeské výše vypadá vše malicherné a dokonce i problém jejich zapírané lásky vypadal menší, ale nebyl.
Idylu sobotní rána ukončil obrovský výbuch v horách nad vesnicí. Amandě bylo vše jasné. Její otec začal uskutečňovat svůj plán. Zaměstnanci důlní společnosti provedli odstřel nad osadou a zničili část stezky, spojující Konec světa s okolím.
Bylo víc než jisté, že v tu samou dobu mohutné zemní stroje přeruší i silnici u řeky.
Válka mezi horníky a starousedlíky vstoupila do další fáze.
Teď už nebude ani pro jednu stranu cesty zpět.
Mladí lidé vstali.
Musí dojít do vesnice a zjistit co se přesně děje. Čeká je asi dvou hodinový sestup po sklaní stezce. Šli většinou mlčky. Jejich duše byly plné obav z budoucnosti. Nakonec došli k prvním domům a bylo jim na první pohled jasné, že se něco děje,
Prostor mezi jednotlivými usedlostmi byl plný lidí. Mladí i staří se vášnivě dohadovali. Všichni byli zcela nepochybně vyvedeni z míry.
Markus mezi známými rychle zjistil, že ve své předtuše měli pravdu.
Thomas Mour přerušil silniční spojení s městem i horskou stezku. Konec světa tím pádem dělal čest svému jménu. Žádné auto se nedostane ani dovnitř ani ven. V tuhle chvíli se dalo jen čekat.
Mladý pár se rozhodl navštívit Markusovy rodiče.
Před malým domkem se mladík zastavil a rozpačitě řekl. ,,Tak tohle je náš rodinný palác“.
Po chvíli dodal: ,,Představím Tě raději jen jako Amandu dneska není ta pravá nálada k tomu vykládat tátovi, kdo je tvůj otec“.
Jen přikývla a obrovská lítost zaplavila její duši. Spory a nerozum rodičů došly tak daleko, že se ona musí stydět za svoje jméno.

Markus zaklepal a po chvíli z domu vyšel asi padesátiletý muž a zhruba stejně stará žena. Markus je představil a poté si navzájem potřásli rukama.
Amandu neuvěřitelně překvapily ruce starších lidí. Od celoživotní práce na poli a zahradě měli dlaně jako struhadlo.
Hlavou jí prolétlo: ,,Dřou se tady celý život a přesto to nechtějí opustit“.
Na další úvahy už nebyl čas paní domu řekla: ,,Tak pojďte dál“.

Obraz V
Místo děje: dům rodiny Gardnerovy osada Konec světa
O několik minut později

Usedli k velkému dubovému stolu. Pili kávu a Markus se snažil udržet hovor mimo choulostivé téma boje s Thomasem Mourem.
Amanda mu byla vděčná, ale bylo poznat, že odříznutí od okolí hýbe celou osadou a starší z Gardnerů musí říci, co ho tíží.
Po malé chvíli spustil zlobný monolog. „Představte si slečno, že ten lotr Měděnej král odstřelil naší starou stezku přes hory a zároveň rozkopal i novou silnici do města. Jak teď budeme vozit zeleninu?“
Na řečnickou otázku si odpověděl sám: ,,Nijak! Normálně tu chcípneme hlady.“
Amanda uvažovala co dodat, ale už to nestihla domyslet.
Rozzlobený muž prudce vyskočil a rukou se ohnal po včele, která vlétla otevřeným oknem do místnosti.
Trefil se skvěle a malého příslušníka hmyzí říše v letu srazil.
Pak už vše běželo jako ve zlém snu.
Zasažená včela zapadla Amandě za košili.
Nazlobený otec usedl, matka sklízela stůl, Markus vyděšeně vyskočil a Amanda stihla jen vykřiknout. „Pane bože. Ona mi dala žihadlo“.
Pak se dívka sesula ze židle a mladík zařval: ,,Volejte doktora“!
Otec se nevěřícně zeptal: ,,Kvůli jednomu včelímu bodnutí?“
Markus pak definitivně ukončil jeho klid slovy: ,,Táto rychle! Je alergická na včelí jed, je to dcera Thomase Moura!“
Šokovaný muž vyběhl z domu a utíkal k jedinému telefonu v osadě.
Markus zatím Amandu položil na zem a čekal tu minutu nebo dvě než se otec vrátí.
Jakmile vstoupil do místnosti obrátil k němu pohled plný naděje, ale výraz v jeho tváři ho vyděsil.
Pán domu řekl: ,,Silnice je rozkopaná. Doktor se k nám dostane jenom pěšky nejdřív za hodinu a půl.“
„To už bude pozdě!“ Vykřikl Markus.
Jeho otec jen smutně přikývl.
Slzy nezměrné bolesti a bezmocného vzteku mu vyrazily do očí. Jak se jeho velká láska náhle změnila v nezměrné utrpení.

Starý Gardner cítil bolest svého syna věděl že musí něco udělat.
Vyskočil a hlasem muže který celý život bojuje s osudem křikl: ,,Nech toho“.
Pak vyběhl ven a utíkal znovu k telefonu.
V mžiku byl zpátky. Obrátil se k synovi a řekl: ,,Máma jí ohlídá a ty pojď se mnou!“
Markus by rád zůstal se svou láskou, ale autoritě otce se vzepřít nedokázal.
Vyšli před dům, kde se seběhli všichni obyvatelé.
Zpráva o tom, že je u nich dcera Thomase Moura oběhla všechny usedlosti rychlostí světla.
A to že je v ohrožení života jen zvýšilo zvědavost všech.
Gardner starší se obrátil k davu lidí se slovy: ,,Musíme té holce pomoct!“
Z davu vystoupil asi třicetiletý muž a zařval: ,,Ať jí pomůže tatínek!“
Gardner proti němu udělal tři kroky a tichým hlasem řekl: ,,Ty Parkere. Co to povídáš. Mi jí musíme pomoci protože je člověk“.
Pak stále stejně klidným hlasem pokračoval: ,,Markusi jdi s Parkrem vysaďte dveře a dejte tu holku na ně. Až to budete mít odneste ji k řece na místo u Starého řetězu.“

Obraz VI
Místo děje: Břeh řeky u starého řetězu osada Konec světa
O dvě minuty později.

Všichni obyvatelé šli za Gardnerem. Zastavili těsně u vody a někteří už začali chápat co má v plánu. Kdysi dávno jejich předci natáhli přes dravou řeku silný řetěz. S jeho pomocí mohl velmi zdatný muž překonat proud.
Nikdo to už, ale dost dlouho neudělal a nikdo na světě by určitě nedokázat nést dívku a k tomu se držet řetězu.
Napjaté ticho přerušilo houkání sanitního vozu, který jel po ploché louce říční nivy na protějším břehu.
Zhruba ve stejné chvíli přišli k vodě i Markus a Parkrem. Na dveřích, které nesli, ležela dusící se Amanda.
Starý Gardner silným rozhodným hlasem zavelel: ,,Všichni chlapi co za něco stojí za mnou! Chyťte se řetězu a jdeme na druhý břeh.“
Jeho plán byl v tuto chvíli jasný úplně každému.
Chce udělat lidský řetěz, který se bude držet toho železného a s jeho pomocí pak dopraví dívku ke spásné ambulanci.
Bez zaváhání se ke svému otci připojil jen Markus.
Ostatní váhali.
Nikdo z nich se nemohl spolehnout na starý řetěz.
Udrží takovou váhu?
A co se stane, když povolí?
Kolik jich utone?
Gardnerové stáli už po pás ve vodě, když se Markus otočil a křikl: ,,No tak pojďte. Prosím!“

On nepřikazoval, on už jenom zoufale prosil.
První se k nim připojil Parker a po něm do vody sestupovali další a další muži.
Přidržovali se řetězu a pomalu postupovali krok za krokem dravým proudem.
Při pohledu ze shora určitě vypadali jako korálky navlékající se na nitku.
Po třech minutách se starý Gardner dostal na druhou stranu. Lidský řetěz se zastavil.
Síla lidské solidarity propojila dva vzdálené břehy.
Záchranáři podali mužům v řece nosítka ne nepodobná mělké vaně.
Ty pak šli z ruky do ruky až doputovali na druhý břeh.
Naložení dívky bylo dílem okamžiku.
Jeden pohled do její tváře nutil všechny ke spěchu. Amanda v důsledku nedostatku vzduchu zmodrala v obličeji a do mysli všech se začala vkrádat beznaděj.
Pak už byla i ona na vodě. Nosítka šli opět z ruky do ruky. Vše bylo daleko těžší.
Každý z mužů v řece mohl použít jen jednu ruku druhou se musel držet vší silou řetězu, aby ho proud nestrhl.
Nosítka pomalu po lidském mostě ukovaném z lásky přešla řeku. Moc dravé vody byla zlomena tím nejkrásnějším citem.
Lékař nečekal až nosítka vyzvednou na břeh a ještě ve vodě provedl tracheotonomii.
Malou chvilku dívku pozoroval a pak řekl: ,,To nebylo za minutu dvanáct, ale přesně ve dvanáct!“
Zdravotníci odnesli Amandu do sanitky, kde lékař pokračoval ve své práci.
Všichni osadníci s výjimkou Markuse se vrátili na svůj břeh. Do nemocnice Amandu doprovodil jen on. V tuto chvíli byl pevně rozhodnut, že už ji nikdy neopustí i kdyby s tím nesouhlasit celý svět.

Závěr:
Místo děje: Klinika Thomase Moura Cuprum city. O tři dny později.

Na nemocničním lůžku leží Amanda a u ní sedí Markus. Drží se za ruce a mlčí.
Nemusí nic říkat jejich oči mluví jasnou řečí. Vědí, že není mezi nebem a zemí síla, která by je mohla odloučit.
Do místnosti vstoupili dva návštěvníci.
První šel ,,Měděný král“ Thomas Mour a hned za ním jde zachránce jeho dcery starý Gardner.
Thomas se usmál a řekl: ,,Snad teď budete spolu šťastní.“
Jakmile domluvil stalo se něco neobvyklého a nevídaného. V očích muže silného a tvrdého se objevily slzy. Snad právě v tuto chvíli ztratil ,,Měděný král“ své měděné srdce a stal se opět člověkem.
Láska zachránila Amandu, dala štěstí Markusovi a vrátila naději i Thomasovi.
Zní to jako pohádka.
Co tomu říkáte?
Je to vůbec možné?