Chicago

James Hill žije se svou rodinou na předměstí Chicaga. Přestěhovali se nedávno z New Yorku a James si právě zvyká na novou školu a prostředí. Připadá mu, že je asi jediný z rodiny, který není z nového bydlení příliš nadšený.
Otec a matka jsou tento týden na služební cestě a starší bratr George často přespává u své přítelkyně. James je dnes v domě sám a nemá z toho vůbec dobrý pocit. Jediné co mu zlepšuje náladu, je, že další den už bude víkend a rodiče se mají ráno vrátit. Ohřál si, to co mu matka připravila k večeři a uvelebil se do křesla k televizi a pomalu usínal.
Když se ráno probudil, ležel v několika přikrývkách stočený v křesle. Ještě se zalepenýma očima došel do koupelny. Opláchl si obličej studenou vodou, a když sundal ručník z očí, viděl v zrcadle za sebou nějakou postavu. Byla to žena. Měla na sobě staré otrhané šaty. Vlasy měla zničené a mrtvolně bílou tvář s kruhy pod očima. Lekl se a rychle se otočil. Nikdo před ním nestál. Nemohl si to nijak vysvětlit tak to bral jako vidinu z rozespalosti a dál se tím nezabýval. Venku bylo divně šero a slabá mlha se vznášela nad mokrou trávou. Bylo mu divné, že se rodiče ještě nevrací. Podíval se na hodiny. Nehýbala se vteřinová ručička. Hodiny se zastavili pár minut po třetí hodině ranní. Omrzele je proklel a šel si do horního patra pro mobil. Schody už byly staré a při chůzi vrzaly. Když po nich vycházel nahoru, zaslechl něco divného. Jako by někdo po nich šel s ním. Rozhlížel se na všechny strany, ale nikdo tam nebyl. Když vystoupil po posledním schodu, zastavil se. Byl si jistý, že za ním se něco ozvalo, jako by další dva kroky. Úzkost ze samoty ho přímo děsila. Podíval se na mobil, který mu ležel na stole. Mobil ukazoval stejný čas jako hodiny v obývacím pokoji. Vztekle s ním zatřásl a hodil o měkkou postel.
Matka s otcem se pořád nevraceli a James byl stále víc nervózní. Slyšel zdola nějaké hlasy a kroky. Přeběhl rychle a potichu do ložnice rodičů a vytáhl zbraň, kterou si otec schovával pro všechny případy. Naučil ho jak správně se zbraní zacházet, takže v tomhle nebyl problém. Pomalu sestupoval ze schodů. Ty hlasy byly čím dál blíž. Otevřel dveře kuchyně a spatřil dvě osoby. Žena ve středním věku stála u kuchyňského stolu. Měla na sobě šaty, které vypadaly jak z minulého století. Když se na Jamese otočila, uviděl její vrásčitý obličej. Ve tváři byla bílá stejně jako ten pán co, seděl u stolu a pojídal suchý chleba. Nečekal, až ho osloví první a s nataženou rukou, ve které svíral zbraň a zařval: „Kdo jste?!“. Na jeho otázku se začal stařík smát, oči nespustil z Jamesovy zbraně a vůbec se neobtěžoval s odpovědí. Paní, která právě dosedla ke stolu, se na něj usmála a řekla jen: „Ta věc ti není k ničemu hochu.“ a pohlédla na pistoli, kterou jí mířil přímo na hlavu. „Ještě jste mi neodpověděla!“ zahulákal na ni. „Já jsem Backerová a tohle je můj manžel, bydlíme tu. Spíš bychom se měli ptát, co tu děláš ty!“změřila si ho pohledem. „Já tu už nějakou dobu bydlím a nedělejte, že to nevíte!“zařval. Žena mu místo odpovědi nabídla, aby se posadil. Znovu ji neuposlechl a stál pořád na stejném místě. Věděl, že je mu pistole k ničemu a volat policii by bylo asi taky zbytečné. Posadil se, ale byl pořád ve střehu se bránit.
Od někudy z velké dálky, ale přitom to bylo jako přímo v jeho hlavě, slyšel hlasité zasténání. „Néé“! Hlas pořád vzlykal a byl čím dál hlasitější. Ten hlas přece znal.
Najednou žena promluvila a vypadalo to, že ten hlas slyšela taky. Probral se z matného snu a vnímal její slova. „Nesmíš na to myslet, s tímhle se musí každý smířit“. Neměl ponětí, o čem to mluví a poslouchal dál. „Ano zemřel si. Další nehoda co se stala v tomto domě. Copak si někdy neslyšel ty historky a pověsti s tímhle domem spojené, nebo ti je rodiče zatajili?“ Nevěřil svým vlastním uším. To by přece vysvětlovalo všechno co divného co se to ráno stalo. Ale jak to, že je tady? Je vůbec naživu? Měl stažený žaludek hrůzou a nebyl schopen jediného slova. Zakroutil hlavou a paní Backerová pokračovala ve vyprávění. „Každý kdo se do tohoto domu nastěhoval, po nějaké době zemřel. Vždy se to vysvětlilo jako pouhá nehoda. My jsme zemřeli v té době, co se tu ty věci začaly dít. Pořád ti nic nedochází?“
To už začala přecházet po kuchyni sem a tam a pokračovala. „Byli jsme zavražděni.“ Řekla pohrdavě. „Ale my jsme přísahali, že se pomstíme a potrestáme každého, kdo se sem opováží vstoupit. A taky, že ano! Víš co to je očistec?!“řekla vztekle a rychle přistoupila k němu. Oči měla zlostně zkřivené a v hlasu byla cítit ukrutná nenávist. Právě teď si všimnul, že má šaty potřísněné krví. „Jsi tu odsouzen na věky a nic tě nemůže vrátit zpět, nemůžeš přejít dál, necítíš bolest, necítíš teplo ani chlad. U jídla necítíš chuť a jediné co tě nasytí, jsou duše zemřelých v tomto domě.“Při těchto slovech přešla k zásuvce a z ní vyndala dlouhý, narezivělý nůž. Teď se ozval chlap před ním. „Jak už jsem jednou říkal, ty nám nemůžeš ublížit,“když tohle dořekl, odhrnul si vestu z hrudi, kde měl hlubokou krvavou ránu, pravděpodobně od nějaké silné pistole nebo brokovnice „ale my tobě ano! Vrhl se na něj přes stůl a James stačil v poslední vteřině uskočit. Stařík dopadl na zem, ale hned se s překvapivou obratností zvedl a znovu po něm vystartoval.
To už na nic nečekal a utíkal po schodech nahoru. Za sebou slyšel, jak po svém manželovi řve: „Chyť ho!“ Po schodech za ním se ozývalo hlasité dupání. Konečně doběhl do svého pokoje, zavřel za sebou masivní dveře. Když chtěl zamknout, klíč se zasekl v zámku a nešlo s ním otočit. Zvuky se rychle blížily. Lomcoval s klíčem, co to šlo. Panika v něm neměla meze a polívala ho jako vařící voda. Konečně! V zámku se ozvalo slabé cvaknutí a dveře byly zamčené. V tu chvíli se člověk za ním konečně dostal ke dveřím a pokoušel se je vyrazit.
Rychle potřeboval zjistit, vzpomenout si jak zemřel. Strach mu dokonale zatemňoval mozek a nemohl vůbec myslet. „Nic se přece nestalonajedl jsem se a šel se dívat na televizi, u které jsem usnul. To jsem přece nemohl zemřít? Náhlá vzpomínka nebo odpověď co by to vše vysvětlovala, jím projela jako ostrý nůž. Plyn! Jak jsem si dělal večeři, zapomněl jsem zavřít plyn. Tahle skutečnost, že je doopravdy mrtvý mu vhrkla slzy do očí. Celá místnost mu náhle zmizela z očí. Nic nevnímal. Byl tímhle zjištěním tak zasažen, že se vzpamatoval teprve, až se z dveří ozvala další rána a hysterický jekot ženy, která se nemohla dočkat, až dostane svou oběť. Pořád měl po ruce zbraň, se kterou teď mířil na dveře a čekal na správný okamžik. Netrvalo dlouho a dveře se s hlasitým prásknutím rozlétly. Zmáčknul spoušť. Postaršího muže zasáhly dvě rány do prsou. Účinek však nebyl vidět. Vrhl se rychle po Jamesovi.
Před očima se mu rozprskl roj světelných jiskřiček a silná bolest hlavy ho oslepovala. Úder, který mu uštědřil, ho odmrštil o metr dál, až narazil hlavou do dřevěné skříně a byl v bezvědomí.
Pomalu otevíral oči. Byl opět v kuchyni. Snažil se lépe rozhlédnout po místnosti. Viděl celkem rozmazaně a na celém těle cítil palčivou bolest. Byl pověšený za zápěstí silnými provazy, které se mu silně zařezávaly do kůže. U kotníků cítil horkost, ale na ostatních částech těla chlad. Otočil hlavu, jak nejvíc mu to provazy dovolovaly, a viděl, že pod místem, kde je pověšen, leží velký lavór plný krve. Jeho krev mu odkapávala z rozříznutých kotníků stále pomalejším tempem. Nemohl to nijak zastavit. Tělo mu vypovídalo službu, cítil čím dál větší chlad. Nemohl pořádně myslet, do mozku se mu dostávalo čím dál méně krve a pomalu na místě umíral. Oblečení bylo na něm přilepené potem, který ho udržoval chladem při vědomí.
Do místnosti vešla žena, vůbec si ho nevšímala, ale přitom bylo evidentní, že je tam kvůli němu. Vypadalo to, že si myslí, že je James už dávno po smrti a chystala na stůl nože a sekáčky na maso. Teprve teď si všiml, že za stolem celou tu dobu sedí ten muž, co ho v jeho pokoji praštil. V ruce měl jeho zbraň a ledabyle si s ní pohrával. Vstal od stolu a přešel k visícímu Jamesovi a namířil mu pistoli přímo na hlavu. „Ne!“ ozval se ženský hlas „Chtěli jsme přece, aby trpěl“. Když dořekla, přešla k němu a kuchyňský nůž mu vrazila do hrudi a jeho utrpení si výrazem ve tváři užívala. Ukrutnou bolest, kterou ucítil, nebyl skoro schopen vnímat. Otevřel znovu oči když k němu znovu přistoupil muž a se slovy „uvidíme se v pekle“ vystřelil Jamesovi kulku přímo do čela. Hostina může začít.