Upíří chutě - part 4

Norvel byl ukrytý ve křoví nedaleko opuštěného domu. Myslel si, že by mohl být jeho skrýší, jeho útočištěm. Jaké ale bylo jeho překvapení, když z domu vyšly tři postavy. Dva muži a jedna žena. Podle jejich postoje ihned poznal, že jsou to upíři. On se k nim ale nemohl přidat. Nebyl z jejich rodu. Byl jejich protivníkem - vlkodlakem.
Dva upíři pomáhali své společnici poznávat její sílu, předávali jí své zkušenosti a cvičili ji v umění boje. Stále je sledoval. Asi tak po dvou hodinách si upíři udělali přestávku."Vedeš si skvěle, Kim," řekl ten menší upír. Vyšší jen s úsměvem přikývl.
"Budeme ještě pokračovat?" zeptala se Kim unaveně.
"Ne, myslím, že by to pro dnešek už mohlo stačit," řekl Jacob. "Souhlasíš, Gackt?"
Gackt stál nehybně opodál a pozorně naslouchat. Něco nebylo v pořádku. Cítil, že je někdo sledoval.
"Ehm... Gackt?" Kim si o něj začínala dělat starosti. "Jsi v pohodě?"
"Cože? Ano, jsem v pořádku, Jen jsem se zaposlouchal," řekl s úsměvem. "Pojďme dovnitř." Když odcházel, ještě se letmo rozhlédo po okolí. Nic už však nezaslechl ani nezahlédl, a tak se ztratil v domě.

Jakmile si Norvel všiml, že se jeden z upírů téměř nehýbá, uvěomil si, že o něm nejspíš ví, ale nebyl si tím tak jistý. Pro každý případ se však ukryl hlouběji do křoví, ale tak, aby na dům stále dobře viděl. Neměl ve zvyku se někde schovávat, ale něco, možná někdo, ho k tomu přinutil. Když o tom chvíli uvažoval, uvědomil si, že to nejpíš mohl způsobit ten vyšší upír, který se ostražitě, a možná i zkušeně, rozhlížel po okolí

- o hodinu později -

Svítalo.
Gackt opět seděl na okně. Paprsky vycházejícího slunce ho jemně hladily po tváři, ale tentokrát se jim neoddával, jak bylo jeho zvykem. Místo toho sledoval krajinu v místech, kde v noci zaslechl šustění listí a něčí zrychlený dech. Doufal ale, že to byl jen toulavý pes, ale nebyl si tím tak jistý.
Na okně proseděl celý den. Kim mezitím spala v posteli ve vedlejší místnosti, aby načerpala síly. Jacob byl s ní, ale ,stejně jako Gackt, nespal. Také on zaslech šustění, ale myslel si, že je to jen nějaké zvíře a nebral to na vědomí.
Jakmile zapadlo slunce, poslal Gackt Jacoba, aby pokračoval s Kiminým výcvikem. On sám mezitím stále pozoroval okolí. A najednou to spatřil. Nějaká postava se právě ukryla za keřem, pozorovala dům, jeho okolí a samozřejmě také Jacoba s Kim.

Norvel byl rád, že dnes nikde nevidí toho vyššího upíra ze včerejší noci, ale něco mu říkalo, že je nablízku. Přesto ten pocit utlumil a chystal se zaútočit na mladé upíry. V tichosti se tedy přeměnil. Už nevypadal jako člověk. Hlavu měl podobnou vlčí, tmavou srst - zkrátka, vypadal jako vlk, chodící po dvou.
Pomalu vyrazil ze svého úkrytu. Měsíc byl právě za mraky, a tak nebylo moc dobře vidět. Jemu to však nevadilo. Viděl by i v úplné tmě.
Dostal se k domu. Dva upíry měl teď jako na dlani. Nezaváhal ani na chvíli. Prudce se vymrštil do vzduchu. Najednou do něj něco vrazilo a to ho vychýlilo od zamýšleného cíle. Když spadl na zem, zjistil, že do něj vlastně vrazil ten vyšší upír.
Netvářil se zrovna přívětivě.