Prey Spiriy

Ve vesnici Spirit se odjakživa za každého úplňku vyprávěly příběhy o věcech které byly jiným vesnicím úplně cizí. Jenže příštího úplňku se mělo něco stát, to noc se nikdo neodvážil vylézt ven. Ti odvážnější seděli za okenicemi a pozorovali jasně svítící měsíc a doufali že uvidí nějaký zázrak. Náhle spatřili pod starým, suchým stromem osobu zahalenou v černém plášti a kapucou jejíž špička se leskla ve svitu měsíce. Ihned se schovali. Až na jednoho malého hocha co se nebál, ale spíše ho to přitahovalo. Vyběhl za černou siluetou, když to uviděli rodiče rozběhli se za ním, ale jejich přátelé je zastavily.Chlapec přiběhl k černé postavě a sedl si do tureckého sedu před něj. Jejich stíny splývaly v jeden.
Chlapec se chtěl podívat postavě do tváře, ale nic neviděl, pod kapucou byla tma stejná jako v jeho duši. Seděli tam až do svítání a dívali se bez hlase jeden na druhého.

V chladném úsvitu se vydali do neznáma. Černá osoba vzala malého chlapce do náručí a vznášeli se oba nad rosou jako dva andělé. Ve Spiritu vznikl velký zmatek, kdo mohl vzal vidle, kosy, srpy a vydali se s honáckými psy hledat chlapce. Psi nemohli zachytit žádnou stopu. Vítr ty dva odvlál, jako podzimní listí. Obyvatel Spiritu hledali celý měsíc, ale nenašli
ani nepatrnou stopu. Rozhodli se chlapce symbolicky pohřbít. Za deště kráčel zástup lidí a zpívaly pohřební ódy. Když spouštěli malou rakvičku do hladového hrobu začali znít vzduchem nářky rodičů, bylo to utrpení.

Všechno to sledoval i chlapec z nebeské výšky. Byl zmatený a ptal se osoby v černém „proč maminka tak pláče, já sem jí nechtěl ublížit.“ zeptal se také osoby jak se vlastně jmenuje. Osoba v černém jen řekla „Argon.“ Chlapec mu odvětil „já jsem Filip“ , ale Argon mu řekl od teď se jmenuješ Prey. Filípek to nemohl dlouho pochopit, ale časem si na to že ho tak Argon oslovoval zvykl. Argon si počkal na správný čas a po té řekl Preyovi, že byl seslán do Spiritu, aby si našel žáka pro své povolání, Vymítače duchů. Prey těmto slovům nerozuměl, spíše se je bál pochopit, když si vybavil vzpomínky na vyprávění příběhů o duších.

Argon ho začal zasvěcovat do poslání a pravidel vymítačů. Prey byl velmi odvážný a zapálený do učení a pomalu se z něj stával nový vymítač duchů. Argon věděl ze si pro něj už brzo přijde samo peklo za to, že před lety nedodržel dohodu kterou uzavřel s Ďáblem. Měl se z něj stát kozoroh. Po 11 letech byl čas kdy se měl Prey stát pravoplatným vymítačem. Měl 23 let. Zkoušku ustál a dostal černý hábit. Argon splnil svůj úkol, ale pozdě, šel do pekel. Stal se z něj kozoroh a byl uzavřen do pentagramu. Prey několik dní nechtěl vědět o ničem co se dělo kolem něj, bylo to jako by mu umřel otec.

Prey se snesl jako anděl v černém habitu na Zem, do vesnice Spirit. Byl to jeho úkol od Argona.
Tu noc svítil opět jasně měsíc. Všichni spali, byl vydán zákon, že nikdo nemůže za úplňku vycházet ven. Prey se procházel po temných ulicích Spiritu a hledal starostu. Uviděl radnici, vydal se tím směrem, ale po cestě narazil na kostel. otevřel velké, dřevěné dveře a uviděl kněze jak se modlí k Bohu, potichu šel ke knězovi a položil mu velkou, žilnatou ruku na rameno. Kněz se lekl a když viděl postavu v černém začal prosit Boha o odpuštění.
Prey ho uklidnil a zeptal se ho „proč se modlíš k Bohu?“ kněz odvětil „je to náš stvořitel, náš pán co nás ochraňuje.“ Prey se zamyslel a odešel beze slova z kostela pryč. S hlavou plnou myšlenek kráčel po vydlážděné cestě protkané potůčky vody co napadala na zem jako dar z nebe. Přistoupil ke dveřím radnice a zaklepal. Nikdo se neozýval, tak pomalu se skřípotem otevíral. Starosta ležel na posteli a krásně si spal. Prey k němu přistoupil a hlubokým temným hlasem ho oslovil starosta se převalil na druhý bok čelem k Preyovi, opět na něj promluvil a uchopil ho za ruku. Starosta pomalu otevíral oči a když viděl černou postavu, tak zařval a rychle se posadil na postel se slovy „nechej mě prosím, já nechci umřít!!“
Prey to nechápal a pořad ho držel za paži. Starosta si vybavil noc před jedenácti lety. Byl to na starého starostu velký stres. Jeho srdce to nevydrželo a dostal infarkt. Prey chvíli cloumal s bezvládným tělem. Nikdy neviděl umírat, nikdy neviděl smrt a teď ji on sám přinesl. Sedl si vedle něj na zem a díval se na křížek co visel nad dveřmi. Vybavil si kněze a to co mu říkal o Bohu. Napadlo ho že Argon je jeho Bůh ten který ho ochraňoval a pečoval o něj, ale to se nemělo stát, začal uctívat Ďábla. Argon byl to obřadní zvíře, Argon je znázorněn v pentagramu. Ráno se ke starostovi chtěla dostat jeho dcera, ale jak uviděla otce mrtvého a vedle něj velkou černou postavu zahalenou v plášti, tak se rozběhla do vesnice a všechny svolala. Prey vyběhl za ní, ale tam už stála celá vesnice. Chtěl se vznést, nešlo to. Ďábel mu vzal jeho schopnosti, byl to obyčejný muž zahalený ve tmě.

Zavřeli ho do žaláře a chystali mu popravu. Měl být pověšen moc dobře to věděl, když pro něj přišli popravčí nevydal ani hlásku jen uronil velkou slzu. Na místě kde spadla to zajiskřilo. Když uviděl oprátku a lidi kteří se sešli kolem, aby se podívali jak se dusí a třepe se na pevném laně jako kus hadru, byl rozzuřen oči se mu zbarvily do ruda a vytékala z nich temná rudá krev, nikdo to neviděl, byl pořád zahalen v kapuci. Už stál na pódiu, když za nim přišel kněz aby mu dal rozhřešení. Kněz začal citovat z Bible a to Preyovi vrazilo klín do hlavy.
Spadl na zem a krev z jeho očí se řinula takovou rychlostí že se v ní po chvíli koupal. Jeho krev vzplanula lidé se křižovali a modlili se k Bohu, nikdo nevěděl co přijde. Provaz na jeho rukou přehořel a jeho černý kabát byl jako jeden plamen. Prey se vzpřímil a viděl, že lidé neutekliy, ale že klečí před ním a modlí se. Chtěl se jim pomstít, ale otevřela se před ním zem a v horké lávě stál Argon a vítal ho v branách pekla. Naráz všechno ustalo a Prey pomalu hořící kráčel k Argonovi. Když se ho dotkl zem se zavřela a byl klid, jen pomalu začalo pršet. Matka Filipa věděla celou tu dobu, že to byl on.