Město přízraků

Město přízraků

Hustá mlha padá na zem.
A zahaluje temný svět.
Svět bez dechu. Bez života.
Probudíš se.
Kolem je tma.
Cítíš chlad. A dřevo.
Vedle tebe leží rakev.
Je prázdná.
Kolem vidíš hroby.
Na nich kříže.
Stéká z nich krev.
Její kaluž se zvětšuje.
A teče k tobě.
Chceš utéct.
Ale nemůžeš se pohnout.
Nohy se ti boří do slizkého bláta.
Jako mor, před kterým není úniku.
Na rukou máš okovy.
A nad hlavou hejna dravců.
Cítí kořist.
Cítí krev.
A snášejí se níž a níž.
Slyšíš jejich křídla.
Jejich skřeky se ti zažírají až do morku kostí.
A jejich stíny se zmítají v měsíčním světle…
Je úplněk.
Odbíjí půlnoc.
Hroby se otvírají.
Mrtvoly ožívají.
Kostry prolezlé červy se derou ven.
Při každém kroku děsivě chrastí.
Jejich kroky se blíží.
A jejich oči svítí tmou.
Už jsou blízko…
V tom zableskne se.
Rudé nebe se otevře.
Snáší se z něj děsivá monstra.
To upíři dnes mají roj.
Jejich špičáky jsou rudé od krve.
A jejich pařáty se ti již brzy zaryjí do kůže…
A víš, že smrt je blízko.
Jsi ve Městě přízraků.
Mrtvoly, vlkodlaci, upíři.
Už jsou tady.
Šílený strach spoutal tvoje tělo.
Křečovitě zavíráš oči.
A dech se ti zastavuje.
Tvé tělo se zmítá v jejich spárech.
Už jej rozedraly na kusy.
Stáhly z něj kůži.
Vyrvaly srdce.
A přibily jej na tvůj kříž.
Už dotlouklo…
Rakev se uzavřela.
Pojala ji černá hlína.
V tomhle městě vládne SMRT.
Smrt, které neunikneš ani ty…