Výtah - závěr

Výtah - závěr

Vstupujeme do první jeskyně.
Celý prostor je naplněn zlatavým jasem. Tento svit prostupuje zem , stěny i strop dvorany. Jdeme pomalu ke středu, nic se nezměnilo.
Jeskyně je prázdná.
Stejný výsledek je i ve druhé , ve třetí a ve čtvrté jeskyni.
Té následující pak dominuje velký nápis, který zaplnil celý skalní strop: ,,Vůdce třetího se stane prvním. Mnoho udatných mužů proleje z jeho viny krev. Znovu postaví obětní pece. Jeho věk je obdobím smrti.“
Peterovi tento citát nic neříkal. Já byl na tom lépe. Nostradamova proroctví byli mým koníčkem.
Tohle pocházelo z centurie IX a byl to verš čtrnáctý.
Jestlipak chápe Peter Brost kapitán SS význam tohoto proroctví.
Ne!
Nic nechápe!
Nemůže pochopit , že jeho milovaný vůdce třetí říše se už stal ,,prvým“.
Určitě, ale ví že ve jménu Hitlera mnoho udatných mužů prolilo krev.
Vůbec však netuší, jaké to obětní pece myslí dávný mystik. V čase, kdy vstoupil do domu na Bendlerr strasse ještě nestáli. O rok později se začali na území dnešního Polska stavět skutečné pohanské pece zkázy. Byli to krematoria ve vyhlazovacích táborech. Prošli jimi miliony lidí, kteří byli obětováni ve jménu nového řádu.
Peter netuší, že v roce 1945 se na věk milovaného vůdce bude vzpomínat jako na období smrti, které v dějinách našeho Světa nemá srovnatelné paralely.
Vše se mu pokusím vysvětlit.
Nechce a nemůže uvěřit.
V jeho duši bojují fakta a po roky vtloukané ideály.
Nakonec musí síla argumentů a důkazů zlomit i tu nejsilnější lživou myšlenku.
Zdá se, že prohlédl.
Chce něco vědět o autorovi citátu.
Poskytnu mu alespoň základní informace: ,,Nostradamus též zvaný Michel de Notre-Dame žil ve Francii a mimo jiné byl osobním lékařem krále Karla IX. Jeho hlavní činností však byla astrologie. Ve svém díle sestavil proroctví až do roku 3000. Ke své práci používal středověkou francouzštinu a neváhal vymýšlet i úplně nová slova. Všechny předpovědi psal ve verších lépe řečeno ve čtyřverších a ty pak vždy po stovkách umisťoval do centurií. Vzhledem k tomu, že používal podivuhodný jazyk, velmi záleží na tom, kdo jeho dílo vykládá. Najdou se lidé, kteří ho považují za lháře a šarlatána. Na druhou stranu je dost i těch co tvrdí , že vše co předpověděl se splnilo.“
Jen pokýval hlavou a dodal: ,,Ty asi patříš k té druhé skupině!“
Jen jsem přikývl a on diskusi ukončil slovy: ,,Možná se ho za chvíli budeš moct zeptat osobně.“
Pomalu vyrazil a já ho následoval.

Další skalní síň přinesla nový citát: ,,Vznikne nová sekta filozofů z Germánských hor opovrhující smrtí, zlatem, poctami a bohatstvím, najdou podporu a donucovací prostředky na to ,aby byli následování.“
I tento verš znám.
Centurie třetí čtyřverší 67.
Pro mého druha je to jasný důkaz.
On to přece zažil.
Hitler přišel z Rakouského předhůří Alp a většina vůdců nacistické strany vyšla z Bavorska dokonce i Peterův nadřízený Reichsführrer Himler k nim patřil.
Nová nacistická filozofie nepovstala v Porýni nebo severoněmeckých nížinách, ale právě v Germánských horách.
Hitler netoužil po zlatě, poctách a bohatství , chtěl jen moc a vládu.
Našel v Německu podporu a ty co nesouhlasili dokázal donutit.
Na kameni tu je dokonale popsán vznik, vzestup a vítězství Adolfa Hitlera v Německu.
Je fakt divné , jak si s námi okolnosti zahrávají.
Stojíme v jeskyni a čteme popis událostí v Německu , jak je viděl dávný astrolog před mnoha lety. Peter to samé prožil a já o tom četl. Jedna jediná historická událost a tři tak nepředstavitelně různé úhly pohledu.
Středověký astrolog, důstojník SS a člověk uvyklý demokracii.
Skutečně divné.
Raději budeme pokračovat a uvidíme co nás čeká.
Čteme další proroctví: ,,Z norických hor zrodí se velikán z národa, který přišel později. Nebude se však vědět co z něho bude.“
Opět třetí centurie. Číslo verše bohužel neznám.
Obsah je jasný. Noricum neboli norické hory leží na jich od Dunaje při řece Inn.
Právě tam leží město Branau. Rodiště vůdce třetí říše. Odkaz na národ, který přišel později je vykládán tak, že Germáni do Evropy přišly až po Keltech.
Pomalu postupujeme do osmé jeskyně. Nic tam není a to platí i té následující. Pak je naše pouť pentagramovým labyrintem přerušena sloupcem světla v samém středu desáté skalní dvorany.
To musí být on!
Michel de Notr- Dame neboli Nostradamus.
V hlavě mi vře pošetilá otázka: ,,Věděl, že přijdeme?“
Velký muž mi na ni mimoděk odpověděl slovy: ,,Buďte vítáni. Už dlouho na Vás čekám.“ Tak je to jasné, on o nás ví. Určitě by nám mohl říci zda a kdy se dostaneme ven.
Jak ho jen donutit nebo lépe řečeno přesvědčit ke spolupráci?
Peter se mu snažil popsat naší dosavadní cestu, ale mystik ho přerušil slovy: ,,Nenamáhejte se mladý muži . To co mi chcete říci, už dávno vím.“
Poté co zaregistroval naše překvapení dodal: ,,Vy vše co tady vidíte vnímáte jen v omezené míře. Znáte výšku, šířku i hloubku tohoto Světa. Nejste, ale zatím schopni akceptovat i čtvrtý rozměr všehomíra. Myslíte si, že podzemím putujete sami, to ale není pravda. Jsou tu tisíce lidí a miliony duší. Stačí jen nepatrně pootočit čtvrtou dimenzí a vše bude úplně jinak. Když pochopíte o co jde zjistíte, že nekonečno existuje. Můžete procházet miliony Světů a na konec se nikam nedostaneme. Pokud mi nevěříte , tak věste, že právě Vy dva jste ,už touto jeskyní prošli sedmkrát.“
Co to říká?

Vždyť jsme tady ještě nebyli.
Nebo snad ano?
Třeba jsme tudy prošli v jiném časovém rozhraní.
To je mi úplně jedno.
Já se chci dostat ven z ďábelského domu.
Peter to vnímal shodně a zahrnul Nostradáma záplavou otázek, kterým dominovala ta hlavní: ,,Jak se dostaneme odsud?“
Chvilku bylo jen hrobové ticho a pak nám dávný věštec sdělil svůj ortel: ,,Pokud si myslíte, že jste v pekle tak se mýlíte. Ti s modrýma očima nemají s ďáblem pranic společného. Ďábel totiž není zde, ale všude okolo. Každý ho nese v sobě!“
To bylo typická odpověď v duchu jeho centurií. My ale nemáme čas ke složitému luštění. Musí nám říci více.
Po našem naléhání dodal: ,,Odpověď na své otázky najdete v poslední jeskyni. Aby Vám bylo vše jasné, dobře se dívejte i v té předposlední.“
Po posledním slově světelný kužel zmizel a Nostradamus s ním.
Peter jen rozpačitě kroutil hlavou. Nic nechápal a já byl na tom stejně. Pomalu jdeme vstříc jedenácté jeskyni. Pokud nám dávný věštec nelhal ta nám musí napovědět. Zatím nevidíme nic zajímavého.
Jakmile vstoupíme na samý střed, skalní stěny mizí. Najednou stojíme ve světelném válci a Svět okolo nás se prudce mění.
Vidíme bitevní scény.
Nejdříve kameny ,následují luky, meče, kopí a bojové sekery.
Chladné zbraně střídají palné. Pistole, pušky, děla. Pak přicházejí kulomety a tanky.
Letadla a bomby. Myslím si, že vyvrcholením byla absolutní zbraň a její hrůzný atomový hřib.
V tom se však pletu.
To není vrchol ničení.
Před našima očima se odehrává hrůzné divadlo. Jediný výbuch pro nás neznámé zbraně ničí celou planetu. Ohnivý armagedon obíhá během mžiku celou zemi a všichni umírají. Ale to ještě není konec.
Zničení jedné planety vystřídalo zničením celé planetární soustavy. Nechápu jaká zbraň by mohla zničit slunce, ale oni to dokážou. Jediným útokem kdosi dokázal zničit vše co nazýváme naší sluneční soustavou.
Jaká to asi je gigantická síla?
Ale i ona bledne při porovnání s posledním aktem ničení. Kdosi nebo cosi dokázalo smést do zapomnění celou galaxii.
Miliony Sluncí zmizeli jako mávnutím kouzelné hůlky.
Skutečné velký kus cesty urazila lidská duše od kamenné sekyry ke zbrani ničící celou hvězdnou soustavu.
Vše okolo je pryč a já vidím propast jakoby beze dna.
Náš světelný sloup visí přímo nad ní.
To musí být to strašlivé místo v samém srdci pekla, kde podle Anny Kateřiny Emerichové byl uvězněn ďábel v okovech.
Dívám se přímo pod sebe a cítím , jak se mi klepou kolena.
Strach z nekonečné hlubiny to je jediné co dokážu vnímat.
Najednou vidíme, že cosi stoupá k nám.

Napínám zrak a už dokážu rozeznat co to opouští ďáblovo vězení.
Nemůžu a nechci věřit tomu co vidím.
Je to čerstvě narozené dítě!
Začínám chápat Nostradamova poslední slova: ,,Ďábel totiž není zde, ale všude okolo. Každý ho nese v sobě!“
Asi od chvíle zrození.
Tak strašlivá představa!
Začínám chápat co a hlavně proč kdosi vybudoval a pak ukryl na Bendlerr strasse 666.
Celé generace okultistů a satanistů chtěli ovládnout ďábla, aby jim plnil jejich přání.
Došli daleko a objevili novou časo – prostorovou dimenzi, ale ke svému cíli se přiblížit nedokázal. Ďábel neboli vrozené zlo je v každém z nás od první do poslední vteřiny a má miliony podob.
Tak jak je nekonečný čas, tak je nekonečné množství způsobů páchání zla v lidské duši. Začalo to kameny a skončilo zničením vesmíru. Jakmile mojí myslí proběhli tyto chmurné myšlenky. Ďáblova nekonečná propast zmizela a stojíme opět v jeskyni.
Přecházíme do poslední jeskyně.
Stěny zdobí následující slova: ,,Ten kdo projde Šambalou a ohněm otevře dveře nepravé. Vyjde do jasného dne bez Slunce.“
Nostradamus nám moc nepomohl , opouštíme jeho Svět a míříme do neznáma.
Náhodně vybírám další stanici na naší pouti.
Už ji ani neoznačuji.
Nemá to cenu.
Pomalá jízda trvá velmi opravdu velmi dlouho.
Čas se jakoby zastavil. Jeho strnulé tempo a majestátný klid ruší jen dvojí tichý dech. Netušíme zda uplynuli minuty, hodiny , dny , roky nebo celá staletí. Pak vše skončilo.
Stojíme a vyrážíme na další pouť.
Vstupujeme do první síně.
Vše je povědomé.
Jen světlo, které proniká dovnitř je jiné. Doslova plane podivnou narudlou září. Chci zjistit zdroj. Pohled ven doslova bere dech. Vše okolo je sežehnuto v prach. Na nebi plane obrovský rudý kotouč.
Vypadá to , že se Slunce proměňuje v super-novu.
Život zde skončil, vše živé zemřelo.
Zůstal tu jen portál do dalších Světů. Je docela možné, že já a můj druh budeme poslední kdo tento Svět uvidí.
Už brzy hvězda vzplane a vše v jejím dosahu zanikne v gigantickém ohni. Otáčím se k Východu u kterého visí portrét asi čtyřicetiletého muže v životní velikosti.
Štítek pod rámem ho představuje: ,,Cornelius Agrippa.“
Copak tady asi hledá dávný Alchymista?
Otázka bylo položena a odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
Muž na plátně ožil a řekl: ,,Vítejte poutníci! Vím, že máte mnoho otázek a já Vám můžu pomoci s hledáním odpovědí. Nejdříve mě vyslechněte.“
Oba jsme přikývli a on pokračoval: ,,Teď stojíte těsně před sálem pravdy. V něm uvidíte , jak a proč povstal celý tento chrám času a vědění. Vše začalo před sedmi milénii. Ze souhvězdí orionu od civilizace daleko starší než je náš vesmír, přilétl okřídlený kůň hung-ta. Alespoň tak tento zázrak technicky nazvali naši předci.

Přivezl sebou drahocennou schránku se čtyřmi mocnými elementy. Nositelé tajemství, kteří se od ostatních lidí lišili jen extrémně modrýma očima, vybudovali pro ochranu zdroje svého vědění město Kalapa. To stojí dodnes skryto zrakům nezasvěcených v západních Himalájích. Během času došlo mezi nadlidmi z Orionu k rozkolu. Část z nich se uchýlila do podzemního kláštera meditace, který nezvali Agarthi. Ostatní pak odešli do nadzemního města Šamtali , též zvaného Shampullah a tam se věnovali získávání skutečné moci. Zatím co v Agarthi panuje klid a pokoj. Vládcem Šamtali je hrůza a nenávist. Uplynula staletí a nadlidé opustili svá města a začali ovládat Svět. Někteří přinesli lidem velké dobro, jiní obrovské zlo. Ti co zůstali v Kalapě sestrojili velký stroj na ovládnutí čtvrté dimenze. Čas se s jeho pomocí složí jako harmonika a ten kdo se dostane dovnitř může libovolně chodit z epochy do epochy. Mnoho lidí zde zůstalo uvězněno a skončilo v tom , čemu vy říkáte očistec. Nemá to ale s vírou v boha nic společného. Nikdo z něho nikdy neodejde a svému démonu neuteče. Jeho průvodce je totiž nedílnou součástí jeho těla. On , je zhmotnění zla , které si neseme všichni v sobě!“
Úplně mě polil studený pot. Je možné, že zde zůstanu uvězněn a budu navždy prchat očistcem před sebou samým.
To je hrozná představa.
Cornelius se na nás naposledy podíval a řekl: ,,Tak a teď vejděte do Světa nepoznaného.“ S posledním slovem se oživlý obraz stal zase jen obyčejným obrazem.
Peter vztekle dodal: ,,Ten nám toho zase řekl!“ měl určitě pravdu. Cornelius nám stejně jako Nostradamus jen naznačil.
Musíme hledat dál a samy.
Pomalu přecházíme do dalšího sálu.
Jedna stěna vypadá jako ze skla.
Zvědavost mi nedá a musím se jí dotknout.
Po jediném dotyku je vše jinak. Jako bych pustil velkou televizi.
Vidíme obrovské náměstí ve tvaru pentagramu. Kolem je řada domů, které se nepodobají ničemu co známe ze Země.
Jediný pohled dovnitř těch staveb vše osvětlí. To co teď sleduji je kolosální zvětšenina domu na Bendlerr strasse 666.
Tak tady leží zdroj inspirace Crowleye. Najednou v samém středu pentagramu vyšlehl obrovský plamen , ten se propojil s dvanácti menšími blesky, který zazářili z budov na obvodu náměstí.
Vznikla jakási světelná pyramida.
To musí být to místo, kde ti nadlidé vybudovali stroj na ovládnutí čtvrté dimenze.
Musíme se dívat přímo na bájné město Kalapi.
V okamžení se záře třinácti obřích blesků slila a začala prudce rotovat.
Podivné stavby po obvodu se roztočili v opačném směru.
Sklo nebo co to vlastně bylo potemnělo.
Tak takhle povstal tento Svět.
Plný iluzí a klamu. Kde miliony kilometrů nic neznamenají a 100 let není žádná doba. Je čas pokračovat.
Další sál a stejné uspořádání.
Peter se doslova vrhl k magické skleněné stěně a letmým dotykem ji spustil.
Vidíme stavbu spíš chrám v naprosto neznámém stavebním slohu.

Něco jako gotika na druhou.
Jádrem je věž na jejímž vrcholu nahlížíme do obrovské síně.
V samém středu leží na rudém podstavci obrovský krystal.
Mohl b to snad být diamant ,ale jeho velikost to vylučovala.
Takový kámen určitě není ze Země.
Že by byl z Orionu?
Možná je to první element. Záře Slunce zalila věž i kámen a na stěny místnosti na vrcholu věže znázorňovali celé řady dat a podivných písmen.
Peter překvapeně zvolal:,,To jsou runy !“
Prastaré písmo nordických národů tedy opravdu pochází od bohů. Sice jen v přeneseném smyslu slova, ale přece. Lidem ho dali nadlidé přišlí z nebes.
Co je, ale ten krystal doopravdy zač ?
Řady znaků se prudce mění a já tomu všemu pomalu přicházím na kloub.
To není kámen, ale něco jako datová banka v počítači.
Skrývají se v něm miliony informací o jiném světě. Je to kolosální hvězdný počítač, který se aktivizuje světlem.
Ta věž určitě stála nebo stojí v Šambale protože druhé město orionských bohů Agarthi bylo v podzemí a tam slunce svítit nemohlo.
Vidíme na vlastní oči zdroj a pramen síly tohoto světa všech světů.
Tam se nacházejí všechna data.
Tam je pramen síly nadlidí s modrýma očima.
Ani jeden z nich není ďábel, ani jeden z nich není ani bůh, ale přesto jsou úplně jiní než mi. Když se rozhodnou páchat dobro nebo zlo dělají to s použitím nadlidských možností.
Ne já je nebudu a ani nechci soudit.
Obraz tajemného světa mizí a mi postupujeme do další epochy.
Vše se opakuje jako před malým okamžikem.
Obraz na stěně ožil po dotyku mé dlaně.
V dáli je vidět věž Šamtali.
Naše cesta vede do stejně tajuplné výrazně nižší budovy.
Je to čtvercový dům jehož rohy zdobí čtyři věže zakončené sochami. Je v nich vyobrazen orel, vlk, drak a člověk.
Otvírá se nám pohled do interiéru té prapodivné stavby.
Nic tam není , jen v samém středu vidíme obrovský trůn jehož opěradlo tvoří velký runový nápis.
Můj druh ho lámavě přečetl:,,Kronos !“
To je úplně šílené.
Podle bájí byl Kronos nejmladší z dvanácti titanů. Jeho otec se jmenoval Uran a matka Gaia. Spojením boha nebes a bohyně země vznikla největší stvůra mezi starými bohy.
Na nic dalšího nám už nezbývá čas.
Do trůní síně vstoupil vstoupila osoba nadlidského vzrůstu.
Zády k nám došel ke svému trůnu, kde se otočil a usedl.
Nelidské tváři dominují neskutečně modré oči.
To bylo to poslední co bylo určeno pro nás.
Je vůbec myslitelné, aby se krutovláda nadčlověka Krona během staletí změnila v legendu ? Možné to určitě je.

Vždyť on a jeho lidé vládli prostředky přímo nevídanými.
Jak si asi měli tehdejší lidé vysvětlit jeho neomezené prostředky.
Byl pro ně bohem.
Tvorem sice neskutečně krutým, ale i božsky mocným.
Pátá síň a pátý dotek lidské dlaně.
Je zde další výjev ze života Šambali.
Kronos opustit trůní síň a vyšel na prostranství před svojí rezidencí.
Do země zapíchnuté kopí jakoby čekalo na jeho příchod.
Je to, ale vlastně kopí není to spíš žezlo nebo velká hůl ?
Asi bude ze zlata a do samé špice je zasazený nevídaný rudý drahokam.
Kdyby pocházel z našeho světa byl by největším z rubínů.
On je spíš z úplně jiného světa. Mohl by to být druhý z mocných elementů.
Kronos zvedl totem své moci.
Otočil ho proti jednomu z domů. Vyšlehl krátký záblesk a budova zmizela.
Zatímco první element byl nositelem vědění , druhý byl jen zdrojem zkázy.
Dávno mrtví pseudobůh se otočil přímo na nás.
Ty strašné oči mně přímo probodávají.
Snad nás proboha nevidí?
Dělí nás tisíce let i kilometrů, ale já vím co nás čeká, když neutečeme.
Peter to vyhodnotil stejně a jako na povel vyrážíme do dalšího sálu.
Bojuji těžký vnitřní boj.
Chci vidět i další dva elementy, ale strach mi v tom brání.
Chci být co nejrychleji pryč.
Doslova probíháme další a další místnosti.
Stojíme v chodbičce u výtahu.
V duchu si opakuji slova Nostradama:,, Ten, kdo projde Šambalou a ohněm otevře dveře nepravé. Vyjde do jasného dne bez slunce“.
Nasedáme do výtahu a naše cesta po malé chvíli kočí.
Zase to samé.
Levé dveře a pravé dveře.
Už to začínám chápat.
Pokud nám neomylný věštec nelhal. Zdá se , že bychom mohli uniknout.
Šambalu jsme prošli a teď je třeba otevřít dveře nepravé neboli levé.
Nemůžu teď řešit co znamená ten jasný den bez slunce.
To rozlouskneme pokud se nám průchod podaří.
Peter jen přikyvuje a viditelně s mými závěry souhlasí.
Tlučeme , mlátíme a kopeme do levých dveří s nulovým výsledkem .
Co asi znamená to, že je otevřeme ohněm?
Peter na to přišel.
Vytrhl z pouzdra pistoli a začal střílet do kliky.
Sedm ran pak jedno kopnutí a cesta je volná.
Stojíme v temné chodbě na Bendlerr strase 666.
Vše jak když jsme tudy přišel.
Jediná změna je u dveří .
Visí tam portrét muže v životní velikosti.
Je to Hermann von Arent můj šéf a ten do mne sem poslal.

Obraz ožívá a říká:,,Děkuji Vám! Naše mise končí. Podařilo se rozbít časovou soudržnost labyrintu. Teď můžeme i s elementy opustit zemi a putovat dál věčností.“
Nic nám nedocházelo .
On to poznal a proto pokračoval:,,Snažíme se všude pozvedat úroveň místních obyvatel. Tady to nešlo. To zlo, ten ďábel, kterého má každý z lidí v sobě od narození nás přemohl. S úlevou nyní odcházíme.“
Pak nám po krátké pauze položil poslední otázku:,,Nechcete jít s námi?“
„Ani za nic!“ To byla naše jednohlasná odpověď.
Přikývl a obraz se vrátil do původního stavu.
Otvírám vstupní dveře a cítím šílený žár.
Vše doslova plane rudou září.
Na nebi je obrovská planoucí koule.
Je to Slunce jen pár vteřin před tím než se stane supernovou.
Nostradamus se nemýlil.
Mi stojíme v jasném dni bez slunce.
Chci se vrátit do domu, ale dveře i vše ostatní je pryč.
Slunce vybuchlo a já cítím jistou úlevu.
Kdo z lidí může říci, že viděl konec světa.
Mi dva jsme poslední svého druhu.