A není to jedno?(28.3.2008)

Stáli uprostřed davu. Dva muži. Ztraceni mezi tisícovkami jiných, na vlas stejných. Nikdo neznal jejich jména, neměli ani čísla. Bylo to dávno, počítat a číst uměl málokdo. Stáli tam, odhodlaně hleděli na obzor. Tváře měli osmahlé sluncem, unavené bojem. V očích jim planul zarputilý plamínek. Rty měli pevně semknuté. Zbytek hlavy zakrývala helmice. Kolem ramen měli připnutý plášť, již zbarvený krví. Cizí, nebo jejich, neni to jedno? Hruď měli obnaženou a plnou šrámů. Svaly na rukou jen hrály. V pravé ruce svírali meč, v levé štít. Byli daleko od prvních linií, ale byli ve střehu. Půjde to rychle, až to vypukne. Na obzoru se formovala nepřátelská armáda.
"Co myslíš, přežijem i tuhle?" Zeptal se tiše ten nalevo.
"Možná." Odvětil druhý. "Není to jedno?"
Ten nalevo už nic neřekl, ale přemýšlel:
"Kvůli sporu, který jsem si nezačal. Doma mě čeká žena a spoustu dětí. Kolik jich vlastně mám? A jsou vůbec všechny moje? A není to vlastně jedno, když je mám všechny stejně rád? Musím odsud pryč."
"Hej ty," šťouch do toho napravo, " hodně štěstí. Moje místo jed aleko odtud."
"Srabe." Pomyslel si ten druhý. "To by šlo všem, akorát zdrhat! A my budem bojovat a zabíjet za svobodu jejich rodin. Za to aby měli kde pást svoje hloupé ovce. Za to aby měli co jíst a voda, kterou pijí aby nebyla rudá jejich krví. A tohle máme za to všechno!? Umíráme a Vraždíme. Jsme horší než zvířata a děláme to pro ně! A oni? Zdrhnou."
První z muž se pozpátku proplétal řadami válečníků. Šel dlouho a pomalu. Ostatní se nedivili. Každou chvíli někdo utíkal a každou chvíli se k nim někdo nový přidal. Už byl skoro u cíle, už skoro viděl světlo mezi rameny stojících mužů.
V tom se začalo něco dít. Řadami začal cloumat hrozivý válečný ryk. Prostupoval muži rychle jako mor vesnicí. Mužům rudla bělma. Stávali se z nich dravci.
Už byl skoro venku.
V tom se řady rozeběhli kupředu.
"A není to vlastně všechno jedno?" Pomylsel si ten, co zůstal v bitvě, než se mu i poslední zbytky mysli slily v jednu žhavou adrenalinem tepající nenávist a vrhl se s křikem na prvního nepřátelského vojáka.
A co se stalo s tím, který utekl? Přežil to? Neušlapali ho? Dostal se k rodině? A co ta bitva? Kdo vyhrál? A co ten statečný, který zůstal? Žije?
I když... Na co tolik otázek?
Koneckonců... Není to všechno jedno?