Hrůza, vlci a záhuba

Až padne soumrak, padne na tebe děs. Hrůza taková, že zůstaneš stát jak němý a nezmůžeš se vůbec na nic. Oči vytřeštěné, srdce až v hrdle, na jazyku sucho a na dlaních pot. Budeš se jak zvíře krčit v koutě a bát se nadechnout. Tma tě obstoupí a ty se budeš třást zimou a strachem v rohu, kde na tebe hrůza doléhat bude.
Po této hrůze přijdou vlci. Ale ne obyčejní vlci. Vlci prahnoucí po teplé krvi a po smrti. Budou běhat jak šílení, výt a sbíhat se do houfu, jako když se supy slétávají nad mrtvolou. Budou škrábat, hrabat, kousat a lámat vše co jim bude stát v cestě mezi tebou a jimi. Žádná věc tě od nich nedokáže udržet dostatečně daleko. Jejich krvavé oči budou svítit ve tmě, až se k tobě pomalu prokoušou a čím více budou blíž k tobě, tím více budou prahnout po krvi. Ty se nezmůžeš na nic. Oslepen tou hrůzou zůstaneš nehnutý.
A po všech těch krvežíznivých vlcích, přijdu já.