Ve spánku

Mike v té chvíli nevěděl, jak se mohl do takové situace dostat. Dřív by ho nikdy nenapadlo, že bude stát se sekerou nad mrtvými těly své matky a nevlastního otce. Jak to tak ale bývá, člověk si nemůže bít jistý, co se během příštích dvou let stane.Stejně nemohl osmiletý Miky tušit, že jeho tatínkovy ubýhají poslední chvíle života, před tím než ho srazí opilý řidič.
Bylo to pro něho velké zklamání. Začínal si uvědomovat, že ani on tu nebude věčně. Život už nebyl krásný nýbrž dost krutý. Jeho matka si musela vzýt druhou práci aby zaplatila vysokou činži. Pro Mikyho bylo obrovským zklamáním, když si maminka přivedla domů nového přítele. Jmenoval Jeffry a působil mírně zaostalým dojmem. Přišlo mu, že se snaží, ale moc. Připomnělo mu to hru, kterou s tatínkem hráli, když mu bylo šest let. Zpočínala v tom, že se z legrace jeden před druhým přetvařovali a měnili své názory jen proto, se aby druhému dostali do přízně.
Nakonec ho přijmul, ale stejně k němu nechoval důvěru, jako k ostatním dospělým v okolí. Jeho máma to sice vnímala, ale doufala, že je to jen otázka času.
Když bylo Mikovi jedenáct, přišel Jeffry o práci a začal pít. Ze začátku to bylo jen občasné pití pro zábavu, ale nakonec se zvrhlo v obyčejný alkoholismus. Vždycky se vrátil pozdě večer, s lihovým oparem kolem hlavy a řval na něj i na matku. Později ho dokonce začal bít a mámu, která se Mikyho snažila bránit také. Lidi na ulicích vrhali na zmlácenou matku s dítětem udiveně a někdy lítostivé pohledy. Matčiny kamarádky jí radily ať Jeffryho opustí, ale ona stále trvala na tom, že ho miluje a za nic ho neopustí. Prý ví, že se to brzy změní a budou tak šťastní, jako ostatní rodiny.
Ve třinácti letech k němu chlapec choval oprávněný odpor a matka žila už jen papírově. Chodila jako tělo bez duše a její život se točil pouze kolem práce a pravidelného týrání manželem. Nejspíš nikdy nezapomene na to probuzení, kdy na něm spočinula ruka jeho nevlastního otce. Nemohl se nijak bránit, protože jeho matka byla v práci a otec měl až příliš velkou sílu. Cítil se jako zbytečný odpad a ze strachu o tom nikomu neřekl.
Neúspěšně se pokusil o sebevraždu. Do nemocnice byl zavezen včas a jeho plány náhle skončily. Doktor ho utěšil slovy: ,,Nechápu, proč jsi to sakra udělal. Ve třinácti nemůžeš vědět, jakej je život doopravdy pes." Tak ho vážně utěšil. Představil si doktora, jako třináctiletého zavalitého spratka, neustále obletovaného rodiči.
Noční návštěvy se stále opakovaly. Na Mikyho čtrnácté narozeniny opět. Právě, když byl Jeffry skoro u konce, přišla domu matka, která se ohlédla směrem k nim a poračovala v cestě do koupelny, jako by nevnímala nic, z toho co se dělo. Miky se cítil nesmírně zoufale, kdo mu může pomoct, když jeho matka nechce ani vědět, co se s nim děje. Bude si muset pomoct sám.
Otec, značně omámen alkoholem, usnul po právě dosaženém orgasmu a nebyl schopen vnímat okolí. Jeho matka spala také, možná, že dřív než samotný Jeffry. Miky vycítil, že přišel jeho čas. Co nejtišeji šel do sklepa, kde se skrývala tupá sekera z doby, kdy se tu topilo dřevem. Vytáhl ji, ale ne dostatečně opatrně, protože společně s ní narušil hromadu plechu, která při sesutí vydala hlasitý zvuk. Netušil, jestli to mohlo jeho otce probudit, ale pro něj ten zvuk byl hlasitý, jako když bourají starý dům. Opatrně se vyplížil ze sklepa, ujištěn otcovým chrápáním a matčiným pravidelným oddechováním.
Najednou se ocitl u postele, kde spali dvě jím nejvíc nenáviděné osoby. Nejdřív uhodil matku, které rozsekl hlavu jednou přesnou ranou. Těžko říct, jestli byla mrtvá nebo omráčená, v té chvíli mu to bylo jedno, protože se z tvrdého spánku probudil nevlastní otec. ,,Ty zasranej hajzle! Chcípni!" usmrcení Jeffryho mu narozdíl od matky, kdy cítil bodavý pocit u srdce, dělal náramně dobře. Doslova se vyžíval v každém dopadu sekery do živého těla, které sebou nepatrně cukalo. Usekl mu jeho slizké přirození a rozmlátil mu hlavu plochou stranou sekery.
Náhle se ozvalo zvonění sousedů, které probudil hluk. Ale Miky nic z toho nevnímal. Vyčistil si zuby a za zvuků policejní sirény usnul.