Mág nové generace

1.KAPITOLA
Napadení

Uprostřed noci, poblíž statku lidského farmáře Gambla, se potuloval upír.
Upír byl velké, štíhlé postavy, kterou nyní měl zahalenou černým cestovním pláštěm.
Upír se opatrně plížil ke statku. Na každém kroku se ale zastavoval a zaposlouchával se do okolí. Když nic neslyšel, tak se zas vydal dál. Jakmile se dostal ke dveřím statku, tak své smysli všechny pořádně zbystřil. Nechtěl aby ho nikdo neviděl vejít do statku.
„Ťuk, ťuk“ zaklepal na dubové dveře.
„Kdo mě v tuhle dobu ruší?“ ozval se rozespalý Gambl.
„To jsem já Gamble. Prosím otevři.“ žádal upír zoufale.
„Jsi to ty Vasgre?“ Gambl otevřel dveře aby se ujistil.
„Pustíš mě dovnitř?“ žadonil Vasgr.
„Jen pojď dál“ pozval Gambl hosta a ustoupil ze dveří aby mohl Vasger projít.
Vasger tu sice byl nesčetněkrát ale i tak ho vždy velice nadchly trofeje z lovů. Tyto trofeje zabírali celou pravou stěnu vstupní haly, naproti nim byly obrazy s Gamblovými předky.
Gambl zavedl Vasgra na konec vstupní haly až do světnice.
„Tak se posaď a povídej co potřebuješ?“ vyzval Vasgra.
„Máme problém,“ prohlásil Vasgr, „Durmelix napadl mojí vesnici.
„Cože?“ Gambl byl dokonale zaskočen touto novinkou.
„Bohužel je to tak,“ řekl smutně Vasgr, „celou ji zničil. Zbylo nás kolem třiceti. Jestli náhodou někdo přežil v troskách to nevím.“
„To je mi líto,“ politoval Gambl Vasgra, „jak se ti vůbec podařilo přežít?“
„No přežil sem jenom díky tomu že jsem se svojí skupinou byl lovit.“ informoval Gambla, „Když jsme se vracely tak u brány jsme našli dva mrtvé strážce a jednoho chlapce, který nás informoval o tom co se tam stalo. Já mu moc nevěřil a proto sem se vydal do vesnice na průzkum,“ vyprávěl Vasgr.
„Dáš si něco k pití příteli?“ nabídl Gambl.
„Jo dám si sevin, díky.“ odpověděl mu Vasgr.
Gambl odešel do spižírny pro nějaké to pití. Vrátil se asi tak za pět minut s tácem plným pití a něčeho k jídlu.
„Díky.“ poděkoval příteli Vasgr za pití.
„Není zač a můžeš pokračovat ve vysvětlování“ vybídl Vasgra.
„Tedy po tom co sem se dozvěděl od toho kluka sem se vydal na průzkum. Vesnice byla jako velká zřícenina. Během průzkumu sem narazil na jednu, a možná i poslední, bojující dvojici. Durmelixe a Kancléře. Kolem nich se v kruhu pohybovali durmelixovi vojáci. Nevím jak, ale prostě se mi nepozorovaně podařilo přiblížit se k bojující dvojici. Když sem je spatřil tak sem zůstal jak zkoprnělý,“ napil se ze svého poháru, „oni na sebe posílaly kouzla. Jak je to možný? Vždyť oni nejsou čistokrevní, tak jak to že kouzlily?“ tázal se Vasger.
„No to asi bude tím že jsou kříženci,“ vysvětloval Gambl, „což znamená že jeden z jejich rodičů byl čistokrevný a druhý pocházel z nemagické rasy.“
„Docela by mě zajímalo jak tohle víš. Jak tě znám tak tohle jsi nikde nečetl pač ty nerad čteš, tak jak ses to dozvěděl?“ byl Vasgr zvědavý.
„Ups, tak tohle je malér. To ses neměl dozvědět. Ale když už se ptáš tak ti budu muset odpovědět že?“ oplatil mu Gambl zas otázkou.
„Ano budeš muset!“ nekompromisně prohodil Vasgr.
„Tááák dobře,“ zívl Gambl, „prosim tě ale až zítra. Jsem moc unavený a za chvíli bych ti tu stejnak usl. Dobrou.“ Popřál Vasgrovi a šel si lehnout. „Jo mimochodem ve sklepě máš pořád svůj koutek na přemýšlení. Měl by ses tam jít schovat protože zachvíliii „ zívl znovu Gambl, „ vyjde slunce.“
„Brou“ popřál mu Vasger a koukal jak mu Gambl mizí v chodbě.
,,Tak tohle je fakt síla. Co z něj zejtra vypadne?“ přemítal v duchu.
Těsně před východem slunce se Vasgr sebral a odešel do sklepení si také odpočinout.