Nebezpečí na síti

Lucka Poláčková si dychtivě sedla k počítači. Dneska je den s velkým D! Za chvíli si domluví rande s tím pohledným klukem z chatu! Celý den byla netrpělivá, myslela jen na něj! Už si nebude muset domýšlet jak vypadá, uvidí ho na vlastní oči! Těšila se na něj jako se nikdy netěšila na nikoho jiného. Byla zamilovaná a podle jeho slov je to oboustranné!

Abyste rozuměli, Lucka nebyla žádná krasavice, ve škole neměla žádné kamarády a věčně poslouchala narážky na její postavu a oblečení. Svůj handicap se snažila dohnat učením, tak jí navíc říkali, že je šprtka. Jedinou útěchu nalézala v chatovaní s klukem pod přezdívkou Ronnie. Po příchodů domů zapínala počítač a vylévala mu své srdce. Vždy tu byl, aby ji poradil a zvednul náladu. Říkala mu všechno, věděl toho o ní více než její rodiče. Celý její svět byl jen Ronnie a počítač, okolní svět jako by neexistoval. Bylo jí jedno, že nemá žádné kamarády a že ji ve třídě pomlouvají, hlavně když si mohla s Ronniem popovídat. Rodiče se o ni vůbec nestarali, otec alkoholik, matka pořád v práci. Když byla doma, neměla pro Lucku žádné pochopení a neustále jí úkolovala domácími pracemi. Věčně ji sekýrovala a předhazovala jí její tloušťku. Lucka byl velmi nešťastná, mnohokrát uvažovala o útěku z domova a někdy i o sebevraždě! Naštěstí našla na internetu Ronnieho. Byl velmi milý, slušný a zajímal se o Lucčiny problémy. Navíc byl podle fotek i hezký. Když bylo Lucce nejhůř, vždy se mu vyzpovídala a nesmírně se jí ulevilo. Díky němu překonávala problémy doma a ve škole. Ronnie byl jediný důvod, kvůli kterému se vzchopila a našla sílu dál žít. Konečně si našla opravdového kamaráda, kterému se nebála svěřit se svými sny a problémy. Poprvé v životě byla šťastná!

Lucce začalo rychle tlouct srdce, sejdou se v Hrdlořezích na tramvajové zastávce. Lucka otevřela skříň a snažila si vybrat nejlepší oblečení, které jí nabízel její šatník. Umyla si vlasy, které byly jako obvykle mastné. Jen aby se Ronniemu líbila… Ještě náhrdelník na krk, aby jí Ronnie poznal … Pospíchala, aby ho nepropásla. Bála se, aby samou nedočkavostí nevystoupila a stanici dřív.

Bohumil Kolínský si chystal věci. Dnes se sejde s tou ošklivou, co si ji vytipoval a našel na chatu. Věděl, že ji má v hrsti, ví o ní přece všechno… Bude to rychlé a snadné, pak se jí zbaví. Nikdo zase nic nenajde. Rozšíří si svoji sbírku o další dětskou oběť. Byl dokonale krytý, kdo by podezříval operního zpěváka z pedofilie… Jak jsou jen ti lidé hloupí. Už ho unavovalo, jak lidé kolem něj jsou tak zabednění a neschopní. Copak nepoznali, že je nejlepší? Kam se na něj hrabe operní pěvec Eduard Novák! Na něj, na Ronnieho? Ale on jim ukáže! Jméno Bohumil Kolínský vejde do dějin! Bude slavný…a po Eduardovi Novákovi ani pes neštěkne! On bude v novinách! Jen on! Ale jeho činy musí být skryty… A oběti neodhaleny. Nikdo nesmí zjistit jeho zábavu!

Lucka už stála na tramvajové zastávce, ale nikoho, kdo by připomínal Ronnieho, neviděla. Náhle za sebou zaslechla kroky. Otočila se. Tam ale nebyl žádný čtrnáctiletý modrooký blonďák, nýbrž čtyřicetiletý holohlavý chlap! Než se vzpamatovala ze šoku, začal ji škrtit za náhrdelník a odtáhl ji do podchodu. Nikdo tam nebyl a hlavně Lucka nikomu neřekla, kam jde. Chtěla křičet, ale nemohla, rukou jí zakryl ústa. Nakonec upadla do bezvědomí a na nic si nepamatovala. Ani nemohla, byla totiž mrtvá. Bohumil Kolínský vykonal svou práci, její tělo spálil a popel zakopal. Jediné, co policie našla, byl zkrvavený náhrdelník. Lucčin náhrdelník identifikovali, ale ji nikdy nenašli. Lucka byla prohlášena za pohřešovanou a případ byl pro nedostatek důkazů odložen. Ronnie byl obzvlášť pečlivý, pomocí trojského koně se Lucce naboural do počítače a smazal všechny data, podle kterých by se na něj dalo přijít. Málo lidí si všimlo, že zmizela. Ani pohřeb se nekonal, Lucka byla řece ,,jen“ pohřešovaná. Jako by ani neexistovala.

Tereza Žáková byla zamilovaná a šťastná. Dnes se přece sejde s Ronniem!