Stalo se v lese

Cáry mlhy zakrývaly částečně les, jímž vedla cesta. Do dunění děl, co přicházelo z dálky se lesem rozlehl hluk motoru, který patřil jeepu. Ten se zanedlouho vynořil z mlžného závoje s dvěma vojáky.
„Říkám ti, že za pár tejdnů bude po válce,“ řekl Jack Richardson.
„Klidně pro mě za mě by po ní mohlo bejt už zejtra. Slyšel jsem, že by naší jednotku pak měli převelet do Tichomoří,“ mínil Jef Novotny.
„Tam bych chcípnul vedrem! To jsou nějaký kecy. Japonci taky už melou z posledního.“
„To jsme si taky mysleli minulej rok vo Němcích. A pak na nás vlítli v Ardenách.“
„Teď už je ženeme s Rusákama až do Berlína. Podívej se, co tady všechno nechali,“ řekl Richardson, když míjeli opuštěnou a zničenou německou bojovou techniku.
„Ten transportér dostal přímej zásah,“ zkonstatoval Novotny při pohledu na pásové obrněné vozidlo, které mělo v přední části velkou díru. O něco dále stálo ohořelé nákladní auto, u něhož bylo převrácené dělo. Za chvíli projeli kolem dalších zničených vozidel a Novotny si zároveň uvědomil, že podobně vyhlížela americká vozidla v Ardenách po bleskové německé ofenzívě.
Richardson si počal pohvizdovat za volantem známou melodii a Novotny se také přidal. Přitom zrakem přehlédl stromy v lese, jimiž skrz závoje mlhy prosvítaly sluneční paprsky. Kdyby nebylo slyšet dunění děl, tak by byla atmosféra dokonalá. Chvíli přestal myslet na válku a zadíval se do korun stromu nad cestou, kde uviděl klubat se modravou oblohu. Pak pohlédl přes přední sklo jeepa na cestu a v ten okamžik se před vozidlem zablesklo, přičemž se ozval výbuch. Instinktivně si dal před obličej ruce a v následující vteřině pocítil na sebe dopadnout kousky skla. Zároveň Richardson strhl vozidlo do strany, jenž se ocitlo mimo cestu a v následujícím okamžiku se převratilo na bok. Současně zaslechl výkřik Richardsona a vzápětí dopadl na zem, na které udělal kotrmelec a zůstal otřesen ležet.
Když se vzpamatoval, tak spatřil před sebou převrácený jeep, z pod něhož vyčnívalo tělo Richardsona. Rychle se k němu doplazil a naskytl se mu pohled na zakrvácený obličej. Marně se mu snažil nahmatat na zápěstí puls, přičemž se ozvala krátká dávka ze samopalu. Kolem vozidla hned prolétlo několik kulek a Novotny přes přední část jeepu spatřil u cesty polorozbořené stavení. Potom se rychle doplazil na opačnou stranu převráceného vozidla, namířil pušku do jednoho z oken a několikrát vystřelil. Pak si vzal na mušku druhé okno a opět párkrát stiskl spoušť. Poté zůstal nehybně ležet, aby se o chvíli později v přikrčené poloze přemístil za velký kmen stromu. Zpoza něho postřehl v jednom okně stavení se objevit záblesk. Lesem se současně rozlehla další dávka, na níž odpověděl dvěmi výstřely. Potom zavládlo ticho.
Za okamžik se rychlými přískoky od stromu ke stromu přibližoval k cestě. Nespouštěl přitom stavení z očí a další střelbu doprovázelo zarytí se několika kulek do kmenu spadlého stromu, za nímž zalehl. Okamžitě lícil na to okno, kde zahlédl záblesk a vystřílel všechny zbývající náboje. Po rychlé výměně prázdného zásobníku za plný, přikrčeně proběhl podél hustšího porostu k cestě. Přikrčil se za dalším spadlým mohutným stromem a chvíli přes namířenou pušku hleděl na stavení. Těkal očima po oknech a dírách v jeho zdech, načež spatřil v jednom okně tmavou siluetu postavy. Rychle na ono okno zalícil a stiskl spoušť. Postava v okně zmizela, ale on pálil dál střídavě do oken i děr a hbitě přeskočil kmen. Po několika přískocích doběhl ke vchodu do stavení, ve kterém scházely dveře a levou rukou mrštil granát do okna. Pak při zdi uvnitř budovy doběhl k rámům dveří od místnosti, do níž předtím vhodil granát a přitisknul se k podlaze. A vzápětí se ozvala exploze. Dým se ještě nerozplynul, když do místnosti rychle vstoupil. Vedle okna u stěny spatřil ležící postavu, jenž v rukách svírala samopal. Dvakrát vystřelil a zasáhl jí. Vedle ní ležela vystřelená pancéřová pěst, načež se pozorně zadíval na zakrváceného vojáka.
„Do hajzlu!“ procedil mezi zuby, když uviděl tvář chlapce s nehybně doširoka otevřenýma očima, kterému mohlo být tak šestnáct let. Strnule nad ním stál a teprve po delší chvíli vyšel znechuceně ven, kde se už naplno korunami stromů prodíraly sluneční paprsky.