Šílenství

V temné chodbě školy se ozval výstřel. Pak druhý a s ním nelidský ženský výkřik. Výkřik absolutní hrůzy a obrovské bolesti. Alice a Kate, dvě nerozlučné kamarádky, se rozdělily. Kate utíkala najít ostatní a východ, Alice se trochu ostražitě vydal k místu výkřiku. Došla do laboratoře biologie. Na zemi byl potůček krve. Mezi lavicemi našla profesorku Philipsovou, jejich učitelku biologie a zdravovědy. V očích měla strach. „Alice jsi v pořádku?“ „Ano paní profesorko. Ale vy potřebujete pomoc. Co mám dělat?“ „Vezmi si moje klíče a v kabinetu lékárničku. Pospěš si ten blázen mi prostřelil tepnu.“ Alice se rozběhla a brzy už podle pokynů alespoň provizorně zaškrtila tepnu a ošetřila krvácení na stehně. „Máte tam ještě kulku.“ „To je jedno, jestli to přežijeme lékaři to vytáhnou.Jdi do ředitelny a zavolej pomoc. Já tady počkám a budu doufat, že se nevrátí.“
Kate už našla další lidi. David zavolal z mobilu policii a záchranku. Sám si provizorně ošetřil ušní lalůček, který mu bolestně krvácel po střele. Naštěstí se Thomas netrefil do hlavy. Pak tu byla Jane ta unikla bez újmy, jenom byla v šoku. Kulka pro ni jí minula a zasekla se do zdi. Kate ještě našla několik lidí bez vážných zranění. Tamara měla jen povrchové škrábnutí od odražené kulky. Obvázali to kusem látky a Kate všechny usadila do šatny u tělocvičny. A znova se ozva výstřel. Společně s ním výkřik muže. Kate se rozběhla.
Thomas se tyčil nad učitelem chemie. Střelil ho do ruky a po zapraskání kostí se kulka asi zasekla o kost. Namířil mu na hlavu ale v tu chvíli uslyšel kroky přibíhajícího člověka. Jednu kulku spotřeboval jako varovný výstřel do zdi, otočil se a utekl. Za sebou slyšel výkřiky nějaké dívky. V uších mu hučelo ale nezastavoval se. Dostal se do slepé chodby. Mírně zoufale se otočil a uviděl Alice. Smýkla se jí noha a ona skončila před Thomasem na zemi. Koukali si do očí a oba prudce dýchali. Thomas na Alice namířil zbraň.
Nikdy jsem jí neměl rád. Pořád se mezi mě a Kate pletla ale teď za to zaplatí. Všichni zaplatíte za ty roky ponižování.
Kate doběhla na konec chodby. Uviděla Thomase a Alice. Mířil na ní. „Ne“ vykřikla Kate. Thomase to vyvedlo z míry a v pudu sebezáchovy vystřelil po Kate. Alice sebrala odvahu, vyskočila a zbraň mu vzala. Vytáhla zásobník s poslední kulkou určenou pro střelce a odhodila ho daleko od nich.
Kate ucítila náraz kulky který jí odhodil ke zdi. Z ramene jí tekla krev a každý pohyb ruky jí bolel. Navzdory tomu co Thomas prováděl teď úplně starostlivě přiběhl ke Kate. „Lásko…musíš s tím přestat kvůli nám.“ „Ale Kate oni mě teď zavřou. Takovou ostudu neunesu. Já to musím dokončit.“ „Pomůžeme ti. Jako polehčující okolnost by mohli vzít stav mysli ve kterém jsi byl. Všechno zvládneme jenom už konečně přestaň.“ „Dobře“ Alice k němu přistoupila a s omluvným pohledem mu za zády svázala ruce obvazem. „Pojď Thomasi. Venku si tě vezme policie a lékaři tady ošetří zraněné.“ Thomas se bezmocně díval na Kate a ta řekla : „Nezapomeň. Pořád máš mě. Dostanu se z toho a nějak to zvládneme.“ Thomas přikývl a Alice ho odvedla vstříc noci a ostrým světlům policejních majáčků.