Cesta vlka II. část

Jeff jemnými nástroji čistil svoji zbraň, když to s ním hodilo do strany a vzápětí i vzhůru.Malé letadlo se dostalo do nějaké turbulence a Jeff se nemohl soustředit.Zvedl se a prošel nestálou uličkou až ke Kate, která seděla v dalším luxusním křesle soukromého letadla.
„Vážně ji budeme potřebovat?“ zeptala se Kate a podívala se ke stolku, u kterého Jeff před chvílí čistil zbraň.
„Cestou do Namibie jsem si říkal, že s takovou skupinou amerických vojáků se nám nemůže nic stát.Nevzal jsem svou pistoli a pak jsme měli velké problémy.Rusko taky není zrovna Svatá země.“ Kate se odmlčela.
„Vážně mě štve, že nemáme tu sochu od pana Coppera.Nemůžeme nikomu ukázat, jak tamější zařízení funguje...a ani ho dále zkoumat.“
„Hele, ty sochy se k nám až téměř s naprostou časovou přesností hrnou.Několik let jsme hledali historické artefakty, lidé nám svěřovali své artefakty, ale na žádnou z těchto soch jsme nenarazili.Jestli tu bude další, jako že asi bude, tak bys měl být spíš rád.“
„Jsem,“ přisvědčil Jeff. „ale něco mne zároveň zneklidňuje.“ Podíval se na Kate a držel na ní pohled.
„Narážíš na má slova?“
„Přesně tak.Je až podivné, jak rychle jsme se dostali ke třem...co když jsou vlastně jen tři?“Kate pokrčila rameny.
„No ale, co když někdo chce, abychom je našli všechny?!“Letadlo se jako zásahem vyšší moci zhouplo na stranu, že se Kate musela přidržet, aby její váha nespočinula pouze na bezpečnostním pásu.Jeffově teorii příliš nevěřila.
„Uvažuj o tom.“ podotkl ještě a když se letadlo relativně uklidnilo, zvedl se a došel zpět ke svému stolku, kde čistil zbraň.Bylo krátce po půlnoci, venku zuřila bouře a blesky se křižovaly.Občasný záblesk skoro vždy dokázal zvednout Jeffův zrak od práce.Modlil se, aby se nic nestalo, sochu pana Grahama vezli s sebou.
Zbraň složil právě když letadlo dosedlo na letišti Heathrow v Londýně, mezipřistání bylo nutné, tak malé letadlo by nebylo schopné dále pokračovat bez doplnění paliva.Jeff se ještě podíval do hlavně, jestli se tam něco neusadilo po čištění a když shledal, že je vše v pořádku, zastrčil zbraň na své místo.Vlastně ji schoval do batohu, nepřál si, aby ho v Rusku někdo prohledával.Průchod letištěm měl být sice bezproblémový, měli být s Kate propuštěni i se zbraní, ale v Rusku prý existují i jisté organizace, kterým by to vadit mohlo.Letadlo po necelých čtyřech hodinách spočinulo na moskevském letišti.Vše probíhalo podle plánu, Jeff i Kate se dostavili před letištní halu, kde již čekalo auto na odvoz.
„Jeff, Kathrin?“ otázal se řidič, když spatřil dvě podezřelé osoby.
„Aa, no ano...“
„Dobrá, nasedněte si, vůz je vám k dispozici.“ oznámil angličtinou s ruským přízvukem řidič.Kate s Jeffem se usadili na zadních sedadlech, čekala je velmi dlouhá cesta autem.Vlastně ani netušili, proč nemohli doletět dále, letiště byla i dále na Sibiři.
„Pan Sergejov říkal, že vám mám sdělit, že socha čeká v jeho domě a je vám k dispozici, když by nebyl doma.“ Jeff přikývl.
„Nejde tu o nic jiného, že?“ zeptala se Kate, řidič zavrtěl hlavou, vše bylo v pořádku.V autě se nedalo příliš spát, oba, Jeff i Kate byli po dlouhé cestě velmi unaveni.Vždyť dorazili až k večeru.Na prohlížení sochy jim tedy již nezbyl zájem a jediné co je zajímalo bylo, kde na následující noc složit hlavu.
„Á, konečně jste dorazili!Vítejte v mém sídle!“ zavolal Sergejov přes celou halu jeho honosného sídla, které se mezi okolními napůl dřevěnými domky jevilo jako zámek.Jeff s Kate byli překvapeni, že i v Rusku může někdo něco takového vlastnit.
„Ukáži vám sochu!“ Jeff neměl ani pomyšlení.
„Víte, cesta byla dlouhá, raději bychom...“
„Ale, pojďte, pojďte!“ vyzval je Sergejov.Vydali se tedy kolem krbu za ním.V další místnosti, dřevem obložené a parketami dlážděné byla socha postavena na vzdáleném podstavci.Unaveným manželům se ta vzdálenost jevila opravdu neuvěřitelná, jednalo se však o optický klam způsobený úzkými okny.Místnost byla sice dlouhá, ale socha malá, jen několik metrů od nich.Blýskala se, šedý kov jí vysloveně slušel
„Platina?“ zeptala se Kate jako kdysi, když obdrželi dopis.
„Obtěžkejte si.Sama uvidíte.“ pobídl ji Sergejov.Kate pozvedla sošku, stejně velkou jako byly zbylé dvě a udiveně se ohlédla.
„To nemůže být platina!“ předala sochu Jeffovi a ten usoudil to samé.Sergejov se rozesmál.
„Je to platina a není to platina.Základ sochy je z nějakého jiného kovu a na něm je vrstva platiny.“ I tak se však jednalo o velice krásnou a jistě hodnotnou sochu, nemluvě o jejím stáří.
„Úžasné,“ vyhrkl Jeff, aby přitakal, že se jedná o výjimečnou záležitost, „ale rádi bychom se vyspali.“ podotkl pak.Sergejov ho pochopil a zavedl je do místnosti v patře opět bohatě zdobené, velké jako Jeffův obývací pokoj.Zanechal je tam pak samotné s připomínkou, aby se chovali jako doma.Cvakla klika, zaduněly dveře, manželé zůstali sami.
„Vidělas to auto?Podívej se na místnost pro hosty.Vždyť tohle nemá každý.“
„Myslím, že každý, kdo vlastní nějakou sochu tohoto typu z drahého kovu nebude chudý...“
„Dobře, ale nějak se k ní dostat musel.Víš, že je kolem nich dost krvavo...a v Rusku je bohatý...“
„Ne!“ vyhrkla Kate nedůvěřivě.
„No asi ano, zločinecké organizace, ruská mafie!“
„Proto jsi s sebou bral zbraň?“
„Neboj, bude to v pořádku, teď už spi.“ odvedl ji od tématu Jeff.
Ráno ji ještě upozornil, že na sobě nesmí nechat nic zdát, musí se chovat jako obvykle.Když usoudila, že to zvládne, vydali se na snídani k Sergejovovu stolu.
„Dóbre ráno!“ pozdravil je Sergejov.Usedli k bohatě prostřenému stolu.V krbu praskalo dřevo a po ránu tu tvořilo příjemnou atmosféru.
„Tak tedy, proč jsme měli přijet, mimo toho, abychom se na sochu podívali?“ otázal se Jeff.
„Víte, nenazývám se přímo archeologem, ale celý život pátrám po původu té sochy.V knize našeho rodu je o ní zmínka pouze roku 1657, ale nikdy jindy.“ Jeff s Kate se na sebe podívala.Mělo to znamenat, že jsou překvapeni stářím sochy, ale ve skutečnosti je zaujalo, jak o sobě Sergejov mluví.
„Až můj děd mi o ní vyprávěl.Předal mi ji jednoho zachmuřeného večera, seděl jsem v tomto křesle a on přistoupil a podal mi ji.Od té doby se u mne děly zvláštní věci.Když mi otec přenechal i své doly, vzal jsem sochu jednou ukázat dělníkům.Jakoby ovlivněni nějakou mocí, opomenuli bezpečnostní zásady a důl se pak zřítil.Několik jich to zasypalo.Tehdy jsem začal pátrat po původu sochy.Historická zmínka v knize říká, že soška pochází odsud, ale ve městě jsem žádné místo nenašel.Nikdo by nebyl schopen ji odlít tak precizně a použít tolik platiny.Proto jsem zavolal vás.Jistě mi pomůžete.“ Jeff přikývl.
„Tušíte alespoň, kde bychom měli začít?“
„Vždyť říkám, je z tohoto města, ale nikdo o ní nic neví.Budete-li něco potřebovat, můj sluha je vám k dispozici.“ Sergejov se zvedl a odešel.Jeff s Kate dojedli snídani a posléze zašli za sluhou, Vasilem Novym.Zažádali, aby je provezl po městě, mohli tak zakrýt manévr, určený proti Sergejovovi.Nechtěli totiž, aby je slyšel.V autě na sluhovi vyžádali jeho adresu, jakožto klidnější místo pro rozmýšlení, byla to dřevěná chatrč na okraji města, na zdejší poměry však celkem slušná.Samotný střed milionového města vypadal naprosto odlišně.Nacházelo se zde mnoho pravoslavných kostelů, administrativních budov a širokých silnic.Projížděli kolem klasických zděných domů, Jeff přemýšlel odkud může socha být.Sergejov netušil, že socha pana Coppera měla své místo v podzemní svatyni, ale dobře věděl, že objevili odkud pochází.Začínalo to být velice podezřelé.Kate Jeffovi podala zbraň, dal si ji do pouzdra u kalhot a zakryl svetrem.Pakliže pocházela jedna socha z podzemí, mohly i ty ostatní.
„Nevíte, nejsou zde ve městě nějaké podzemní chodby, nevím, katakomby, tunely, stará kanalizace...“ zeptal se směrem k řidiči.Novyj popřemýšlel, pak z něj vypadla nejasná odpověď. „Je zde kanalizace z 19. století, ve zdejší oblasti bych chodby pod kostelem neočekával.“ Jeff se zamyslel.
„Potřebujeme připojení k internetu,“ Novyj už chtěl říci, že Sergejov jim ho poskytne.
„ale někde mimo Sergejovovo sídlo.“
„Dobrá, můj soused věnoval všechny úspory do internetu.Mohl bych to domluvit.“
„Výborně, zajedeme tam.“ prohlásil Jeff a auto na první odbočce doleva zatočilo.
Jeffovi se sice nechtělo tak nepříjemně ptát, protože tušil, jaké to bude mít důsledky, ale nakonec se ještě zeptal. „Je to připojení neomezené?Myslím jako globální, víte, je to trochu diskrétní.“
„Tak to nevím, vidíte, o to jsem se nazeajímal...“ Jeffa však nezajímal Novyjho přednes.Myslel na něco úplně jiného, ale potřeboval se dostat na americkou síť.Krajina okolo vozu se postupně změnila z velkoměstské na vesnickou, všude byly dřevěné domky.
„Tak tady to je.Počkejte v autě, vyřídím to.“ Jeff si nervózně promnul ruce, tohle se mu nelíbilo.V Rusku a takové neosobní přivítání?Zůstali ještě několik minut sedět v autě, než se jich někdo ujal.Starý pán se jmenoval Kamov a byl majitelem důležitého připojení k internetu.Kolem jeho dřevěného domu vedlo několik kabelů, Jeff si jich všiml, když procházel kolem.Domy byly na sebe těsně přitisknuty, jako by se před něčím vzájemně chránily.Asfaltová silnice byla mnohokrát spravovaná a již se po dlouhých letech existence hroutila ke straně.I přes to, že ulice nebyla úzká a domy vysoké, celkový dojem byl spíše mohutný, v noci by to tu moc vesnicky vypadat nemuselo.Před Kate se otevřely dveře, které starý muž zdvořile podržel.V obydlí bylo již od pohledu velmi útulno.
„Pane Ryley, internet mám v pokoji, pojďte.“ Jeff i s Kate ho následovali.Na novém počítači bylo vše, co mohli potřebovat.Jeff usedl do křesla a co nejrychleji zadal cílovou adresu.Odhánět Kamova od vlastního počítače by bylo v této situaci nepříjemné.Faktem však zůstávalo, že rodilý Rus mohl mít s obsahem stránek problém.Jeff nacvakal přihlašovací jméno “RYLEY“ a pak bleskurychle heslo.Objevila se stránka s mnoha možnostmi.Jeff věděl kam jít, našel složku s celosvětovou mapou, kde však bylo pár supermoderních amerických detailů.Jakmile najel na místo kde se nacházeli, Perm, měl opět možnost vybrat z následujících úkonů.Vybral podpovrchové snímání.
Ve velké výšce nad nimi se právě dala do pohybu malá družice.Vyslaný laserový paprsek byl sice pouze aktualizační a orientační, ale přesně touto metou byla nyní sledována všechna dutá místa do sta metrů pod povrchem.Družice dokončila aktualizaci starých záznamů a vše vyhodnotila.
Na mapě města se objevilo několik souvislých červených ploch.Dohromady tvořili kruh.
„Jak jste říkal, že je ta kanalizace stará?“ zeptal se Jeff Novyjho. Otázka však neplnila svůj obvyklý účel, šlo o něco jiného.Novyj ani nemusel odpovídat, Jeff provedl stejnou analýzu u Moskvy a Jekaterinburgu.Červená barva se na monitoru sice objevila, ale naprosto chaoticky v navzájem křížících se svazcích, jdoucích vzájemně pod sebou a dělících se do různých směrů.
„Ano!“ vyhrkl vítězoslavně Jeff.Perfektně uspořádané tunely pod Permem měly jistě svůj tajný význam, odlišný od pouhého odvádění splašků.Jeff se opět vrátil k modelu zdejší kanalizace.Když pohled naklonil, všichni užasli, jednotlivé tunely sice byly pospojovány, ale bylo téměř jisté, že tvořily spirálu nebo spíše trychtýř s vnitřní částí mnohem níže než okrajovou.Kam tedy ty splašky tečou? napadlo Jeffa.Bylo jisté, že nevidí celý systém, dole muselo být ještě něco, konečná fáze, která odváděla odpad ven z města.Ale kdo by ji stavěl tak hluboko?
Samotný Kamov byl velice udiven, když spatřil, nad čím se dlouhá léta pohybuje.Asi mu ani nedošlo, že se právě dívá na tajné americké dokumenty.Jeff se přesvědčil ve svém názoru, vyzval tedy Novyjho k odchodu.Oba se odebrali ke dveřím, vyšli ven a ovanul je chlad.Kate Kamovovi za oba poděkovala, došla až ke dveřím, které jemně dovřela a ve venkovním chladu si zapnula zip u bundy.Sergejovova limuzína se dala do pohybu.
Honosné sídlo se v nynějším světle zapadajícího slunce zdálo ještě velkolepější než kdy jindy.Za ním stál smrkový les a okolo několik menších domků.Novyj zaparkoval přímo před vchodem na štěrkové cestě, odkud bylo možno vidět, že se v přízemí svítí.Patrně na ně na všechny čekala večeře.Uvnitř opět praskalo dříví v krbu a na dřevěném stole prostřeném pro čtyři osoby čekalo mnoho lahůdek.Vyhladovělý Jeff si odřízl kus masa z pečeného selete a začal přemýšlet, jak provedou zítřejší operaci.Nechtělo se mu o tom mluvit a kazit tak ostatním chuť, ale věděl, že buď sám nebo s Kate se bude muset vydat přímo pod město.Již jen to, že tady na sídle mnoho věcí nedávalo smysl podpořilo jeho touhu za poznáním tajemné sochy.Co se to děje?Musím na to přijít.
Za brzkého rána již auto stálo na druhém konci města, u jednoho z kanalizačních poklopů, který se měl nacházet poblíž středového kruhu.Jeff stále nechtěl nikoho k nebezpečné a nepříjemné cestě nutit a proto se raději zeptal.
„Kate, nemusíš to dělat.Já to zvládnu.Klidně zůstaň tady...“Kathrin si povzdechla.
„Zatím všechno jsme dělali spolu.A navíc, může ti to docela dlouho trvat.“Jeff nedal najevo, že tam nechce jít sám.Neměli koho tam vzít, o celosvětovou senzaci teď vážně nestáli, nikdo kolem nich nesměl nyní vědět, proč tam jdou.Jeff s Novyjem odtáhli poklop skrývající cestu do podzemí a Novyj se pak vrátil k autu, kde hodlal celou dobu čekat.Měl zde dokonce noviny.
„Tak aspoň půjdu první.“ prohlásil Jeff.Nejvíce ho trápilo, že na takovouto věc nebyli dostatečně vybaveni.Měli pouze lano a baterky, museli si vzít oblečení, které bylo možno vyhodit.A dalším problémem bylo, že s sebou neměli sochu, kterou radši nechali na sídle, aby ji neporušili.Pakliže tam na ně čekala úniková cesta podobná té africké, měli by mít vážný problém.
Jeff rozsvítil baterku, aby naposledy zkusil, jestli funguje a po žebříku klesajícím do temnoty začal sestupovat.Při sestupu začal pociťovat notoricky známý zápach a podíval se vzhůru na Kate, jestli cestu nevzdala.Byla stále za ním a snášela nepříjemné podmínky možná lépe než on.Po dlouhém žebříku se dostali až do míst, kde již proud špinavé vody strhával potkany a krysy k vlhké plavbě.Po obou stranách byly cihlové stupínky, po kterých se dalo bezpečně projít, i když se stěny svažovaly směrem ke středu, celý kanál byl jako obrovská trubka.Baterka osvětlovala prostor mezi nimi, pištění a úprk krys, které dlouho nespatřily světlo jim moc sebevědomí nepřidal.Byli však již blízko, kolem devadesáti metrů pod zemí a stále klesali do jakési táhlé pozvolně klesající zatáčky, části obrovského podměstského kruhu.
„Dobrý?“ zeptal se Jeff.Kathrin šla stále za ním a všímala si všeho kolem.
„Jo,jo, zatím...“ukázala na světlo před sebe, stupínky se zde ztráceli.
„No, říkal jsem, že se ti to nebude líbit.“
„Co naděláme.Už jsme si jednou vybrali, já už necouvnu.“ Jeffovi se její taktika líbila.Když by se někomu z nich něco stalo, mohl by mu ten druhý pomoci.Jeff opatrně sestoupil do špinavé vody a rozhrnul hlouček potkanů.Noha mu klesla pod koleno do vody.Kate ho následovala, hned jak byly krysy odehnané, přeci jen je moc ráda neměla.Pak se již brodili jen asi 200metrů, čekalo je to na co celou cestu čekali.Voda z několika směrů spadala přímo do obrovského trychtýře, nic takového si ani pod klidným ruským městem neuměli představit.Kanalizace byla svým stářím obdivuhodná, ale díky tomuto zvláštnímu rozpoložení získala opět tajemný náboj.
„No,“ prohlásil nejistě Jeff. „Bude zapotřebí lano.“ a sundal si ho z ramene.Uvázal ho k jakémusi zrezlému háku, na který se možná kdysi věšely lucerny, jiný význam by asi zde neměl.Kate prozkoumala jestli je lano udrží.Hák se zdál být dosti bezpečný.Jeff se tedy uchýlil k cestě skrz padající vodu dolů.Naštěstí se dalo stěnu slanit bez většího namočení, Kate ho sledovala se shora a svítila mu na cestu.Zatím bylo vše v pořádku.Jeff se sice pomalu vzdaloval z dosahu světla, ale postupoval plynule a zkušeně.Pak se zarazil.Došlo lano. Pomyslela si Kate.Hloubka propasti byla sice ohromná, ale že by stometrové lano nestačilo?To se jí nezdálo.
„Hoď mi baterku!“ ozvalo se pak zespoda s několikanásobnou ozvěnou.Kate váhala, nevěřila, že ji Jeff dokáže chytit, ale pak ji poslala dolů.Lano se rozhoupalo, ale vzápětí už Jeff baterku držel.Po pěti vteřinách, kdy Kate pořád stála ve vodě ji zamrazilo v zádech.
„Pojď dolů!Něco jsem našel!“

Kate se rozbušilo srdce, opět zde byl ten známý příjemný pocit, netušila co na ní čeká a ani si to neuměla představit.Chtěla se rychle dostat k Jeffovi, ale pak si uvědomila, že neopatrnost by je mohla oba ohrozit.Opatrně se chytla lana a otočila zády k propasti.Jeff zatím obrátil světlo baterky směrem vzhůru, aby Kate věděla, na čem se pohybuje.Mokrá cihlová zeď, po které se ve čtyřech proudech pouštěla voda dolů do propasti ji sestup moc neusnadnila, musela se spolehnout na lano.Jeff již dole očekával a přehodil si svítilnu do druhé ruky.V jeho obličeji se zračila spokojenost.Já věděl, že to nebude jen tak.
Kate se spustila až k Jeffovi, který otočil svítilnou na zeď před nimi, na zeď nacházející se mimo proudy vody.Kde je zeď? Zarazila se Kate.Pod ní bylo ústí trychtýře do velkého podzemního jezera, které odvádělo zdejší vody pryč z města dalším systémem a přímo před nimi se nalézala chodba kolmá k trychtýři.
„Připadá mi to jako zvětšená kopie africké svatyně.“ prohlásila nakonec, po několika sekundách údivu.
„Ano, přesně o to mi jde.A podívej se na to zdivo.Zatímco nahoře je kanalizace z pálených cihel, tady, tady máme přírodní kámen.Z toho se již nějakou dobu nestaví nic.“
„Takže chceš říci, že někdo vybudoval tuhle kanalizaci před devatenáctým stoletím?Páni, tomu sám nevěříš.Nikdo by tehdy nebyl schopen takovéto dílo vytvořit.Nehledě na to, že by to museli hloubit z povrchu, tedy skrze novou kanalizaci.“
„A kdo říká, že tomu tak není?O něčem tě cestou zpět přesvědčím.“
„Tak jdem dál?“ zeptala se Kathrin.Jeff přitakal a rozhoupal lano směrem k chodbě vedoucí rovnoběžně se zemským povrchem.Jakmile měl kamennou půdu pod nohama, Jeff odpojil karabiny a připravil si baterku.Nasvítil před sebe.Světlo bylo opět moc slabé na to, aby dosvítilo až na konec propasti, proto přidali do kroku, chtěli už spatřit, co na ně dlouhá léta čekalo.Vše se zdálo být totožné s africkou svatyní, až na jednu podstatnou věc, zde to vše bylo v podstatně větším měřítku.Proto i tato cesta byla delší a trvalo jim mnohem déle, než dosáhli bodu, kde se započala rozšiřovat.
Ze stropu v pravidelném intervalu skapávala voda, zdi byly vytvořeny z pravidelných kamenů a na té protilehlé leželo to, kvůli čemu sem přišli.Celá zeď byla popsána neznámým písmem, mírně připomínajícím azbuku, patrně její zapomenutou větví.Uprostřed toho všeho se nacházel prazvláštní výklenek, ideálně vytvořený pro jednu z trojice soch.Kate pomalu našlapovala směrem k němu s otevřenými ústy a natáhla ruku, pak se zvláštního hladkého výklenku dotkla konečky prstů.Působilo to jako zvláštní druh energie, která ji prostoupila, snad to bylo vytvořeno místem, snad něčím, co doposud pocítil Jeff v touze za poznáním historie soch.Každopádně se nejednalo o všední zážitek a Kate vydržela s nataženou rukou několik minut, při nichž Jeff procházel celé prostranství s klenutým stropem zvedajícím se do ohromné výše desítek metrů a přemýšlel, co by se stalo, když by sošku vložili na její správné místo, přímo zde v této temné místnosti.

„Pane Ryley, takže vy tvrdíte, že naše kanalizace je starší než jen z devatenáctého století?“ Kamov se dal do smíchu, při čemž dusivě zakašlal. „To je nemožné.“
„Ne tak docela pane, netvrdím, že její část nemůže pocházet z devatenáctého století, ale stoprocentně se prolíná s mnohem starší částí.Jak vidíte, byli jsme se tam podívat.“ Kamov se podíval na jejich mokré a páchnoucí oblečení.
„Obvykle bych vás sem ani nepustil, ale snažíte se mi tu vysvětlit, že zde máme jeden z nejstarších kanalizačních systémů na světě?Myslíte si, že by se o tom již něvědělo?“
„Abych řekl, myslím, že malý kousek kamenné pomalu se rozpadající zdi mezi zdivem novým mohl být přehlédnut a zároveň poslouží jako dostatečný důkaz pravosti mých slov.“ Kamov zůstal nehnutě sedět na dřevěné stolici.Přemýšlel.
„Takže vy jste teď byli v kanalizaci tohoto města?“Vlastně temnou místnost zkoumali dlouhou dobu a neuvědomili si, že je již večer.
„To snad nemá cenu...“ vzdal svou snahu Jeff.Chtěl se podívat na internet na místo, kde našel právě ono odlišné zdivo v délce pouhých tří metrů, a které svým opačným zatočením jistě nemělo s novou částí kanalizace co dělat.Narozdíl od té se navíc nepodobalo kulatému tunelu, ale mířilo svisle vzhůru.
„Tak dobrá, nebudu vám vnucovat svou teorii, ale potřebujeme ten...“ Jeff prudce otočil hlavou a bodl pohledem k oknu, odkud se ozval náhlý náraz.Spadl květináč.Někdo tam je.V šeru bylo možno rozpoznat stín, vzdalující se od domu.Jeff neváhal.Vytáhl zbraň a vyběhl ven.
„Jeffe, ne!“ zavolala na něj Kate.Nevěděla co udělat.Ve venkovní tmě se mohl snadno ztratit, navíc se spustil déšť.Za ním nemohla, i když chtěla.Bylo to velmi nebezpečné.Kdo to byl?Drhla zuby o zuby, přešlapovala na místě.Co mám udělat?Kroky běžících osob už nebyly slyšet vůbec.Co zde dotyčný chtěl?Nakonec se odhodlala k cestě ke dveřím.
Jeff utíkal ulicí za prchající postavou.Byla značně pohublá, ale běžela rychle, chvílemi se mu zdálo, že se dokonce vzdaluje.Co tam mohl chtít?Když by shodil květináč omylem, jistě by neutíkal.Mohl nás poslouchat dlouho.A vůbec, co je to zač?Jeff usilovně přemýšlel a pomalu zapomněl, kam běží.Najednou neměl koho sledovat.Rozhlédl se přes křižovatku mezi provazy deště do mlhy zlověstně čekající mezi domy.Zastavil se.Pozvedl zbraň a poslouchal.Déšť mu vše sledoval, pohled nebyl jasný a zvuk se tříštil mezi tisíci kapkami dopadajícími na zem.Tam.Ta ulička do kopce.Rozeběhl se jak nejrychleji mohl, neznámý měl značný náskok.Kamenná dlažba klouzala, ale Jeff běžel dál.Vyběhl až téměř na konec stoupání a zvedl pohled.Přibližně v místech, kde se Jeffovi začaly ztrácet obrysy předmětů vlivem mlhy stála postava.Černý plášť ji vál a Jeff spatřil zbraň.Instinktivně uskočil.Výstřel.
Kate již stála na zápraží domu, když uslyšela výstřel. „NE!“ vykřikla hrůzou a zůstala stát u zábradlí.Ani si neuvědomovala, že se pevně drží kliky dveří.Jeffe, tobě se to nestalo,že?Její naděje pročísly další výstřely.Dva.Zvuk byl však mnohem hlubší.Je tohle Jeffova pistole?Ke dveřím přiběhl Kamov a chytl Kate za ruku.
„Pojďte, s tím teď nic nezmůžete.“
„Ale jistě že zmůžu!“
„Tak alespoň počkejte, vyndám pušku.“ Kate netrpělivě setrvala v obývacím pokoji.Kamov otevřel poklop do sklepa a šel si pro svou zbraň.Kathrin se hlavou honilo mnoho myšlenek.Co je s Jeffem?Kdo to na něj střílel?Co mám udělat?...Kamov udýchaně vyběhl schody ze sklepa, v rukou svíral pušku.
„Pojďte paní Ryleyová.“ otevřel dveře a oba vyběhli ven.Kamov byl však již starý a nemohly na něj být kladeny velké nároky.V mžiku se zastavil.Poklekl a zamířil.Někdo vyběhl ze vzdálené uličky v mlze.V rukou měl pistoli.
„Kdo jste?“ zařval hlubokým hlasem Kamov.Postava zvedla ruce nad hlavu.
„To jsem já...“ Je to on?Kate připravená na výstřel se podívala pořádně.To musí být Jeff!Rozeběhla se dopředu přímo ke Kamovovu terči.Oba se objali.Kamov již poznal, že je vše v pořádku a sklopil zbraň.Oddychl si.Všichni tři se pak vrátili do jeho skromného příbytku a byli stále zmateni z předcházející události.
„Jeffe, kdo to byl?“
„Nevím, vážně je to čím dál zamotanější.Vyběhl jsem za ním do mlhy.A...a no vlastně pak jsem ho spatřil kus ode mne v jedné uličce.Mířil na mne pistolí a vystřelil.Několikrát jsem se pokusil také vystřelit, ale náhle se ztratil.Nerozumím tomu...“
„Jeffe...“ V Jeffově mozku se daly signály do pohybu.Z těch samých míst, jako se před časem ozval pád květináče byl slyšet klepot.Někdo klepal na okno.V jediném okamžiku se na to místo namířily dvě zbraně.Dlouhá Kamovova puška a Jeffova pistole mířily na jediný cíl.Nebyla to halucinace, někdo tam opravdu byl.
Byl to nějaký bledý promočený muž.Jeffa v prvním okamžiku napadlo, jestli to není onen útočník, ale pak se vše dočista změnilo.Muž přes okno ukázal svůj průkaz.To není možné.Jeffovi to přišlo absurdní.Byl to odznak amerických tajných služeb.Okamžitě sklopil zbraň a pokynul Kamovovi, aby učinil to samé.Pak pozval muže dovnitř.
„Ryley, Ryleyová?“ Kate se musela v nitru své duše pousmát, tuhle otázku slýchávali nyní neobvykle často.
„Jistě, co se tu děje?“ zeptal se Jeff, když skrýval pistoli.Muž se nejistě rozhlédl.
„Musíte pryč!Hrozí vám vážné nebezpečí.Kdo si myslíte že byl ten muž?“ Jeffa zamrazilo, tento americký vyslanec ho patrně zachránil. „Máme pádné důvody si myslet, že ho jako jednoho z mnoha najal Antonovič.“
„A to je kdo, mám v tom trochu zmatky.“
„Aa, promiňte, asi se vám představil jako Sergejev.“ Jeff se podíval na Kate.Něco mu už tehdy říkalo, že to není správný člověk.
„Ano, pravý Sergejev byl odstraněn před několika týdny v Moskvě.Můžete hádat, kdo v tom měl prsty.“ Jeffovi to náhle došlo.Antonovič pravděpodobně zabral Sergejevovo sídlo tady v Permu v době, kdy jel Sergejev na jednání do Moskvy.Tehdy musel být odstraněn, jelikož nebylo možné aby se vrátil.A tudíž dopis pro ně také nenapsal Sergejev, ale Antonovič právě když se ujistil, že socha se na sídle opravdu nachází.Buď šel po penězích, anebo pátrá po jejich skutečné hodnotě.Proto si na pomoc přizval Jeffa s Kate, musel se nějak dozvědět, že se ke dvěma ze soch již dostali.
„Prosím, nemáme moc času, musíme rychle odsud.“
„Dobře, ale něco velmi nutně potřebuji.Nechal jsem si to na sídle pana Sergejeva.“
„To nemůžete myslet vážně, je to velmi riskantní...“ V tu chvíli však již Jeff sedl za volant auta, které si vypůjčil od pana Novyjho.
„Bez toho neodjedu.“ Prohlásil, když si přisedl i služebník amerických tajných sil.
Za necelých patnáct minut zaparkoval pod příjezdovou cestou, aby neměli při případném rychlém odjezdu problémy s couváním na úzké cestě.Sídlo se zdálo opuštěné.Jeff vběhl dovnitř, záda mu kryl svou zbraní Monry, člověk, kterého poznali před půl hodinou a přesto mu nyní věřili nejvíce v celém Rusku.Jeff otevřel dubové dveře vedoucí do místnosti s podstavcem a sochou.Je tu.Aspoň něco pozitivního. Jeff již v návalu zvratů čekal, že socha bude schována jinde.
„Rychle ji vemte a padáme.“
„Samozřejmě.“ Jeff ale zanedbal svá bezpečnostní pravidla.Antonovič se dokázal pojistit proti zcizení sochy celkem rychle.Spustil se alarm.Jeff si strčil sošku pod paž.
„Sakra, kruci, mizíme!To jste mi nemohl říci, že jste si zapomněl zrovna takhle nebezpečnou věc?“ rozčiloval se Monry již v běhu směrem k východu.
„Pro něco obyčejného bych se nevracel.“
„Co vy na těch sochách vidíte?“ Lehkou ironii však potlačily výstřely, které se ozvaly za nimi ze schodiště.Oba ještě přidali.Vchodové dveře se blížily, dva kroky, jeden, Jeff do nich prudce zatlačil, až se otevřely.Kate již sedla za volant a startovala.
Oba muži skočili do auta, jak jen to šlo rychle, dveře zavírali již za jízdy.Z garáže ohromného domu za nimi vyjela další dvě auta.Střelba.
„Kate, přidej, dostaň nás na letiště.“ volal na ni Jeff, když se ohlédl do zpětného zrcátka.
„Ani jsme se nerozloučili s Kamovem...“ podotkla, snažila se myslet na něco jiného, než že ujíždí před několika celkem rozzlobenými Rusy.Jeff obě vozidla stále sledoval.Kathrin bravurně řídila a měla velkou šanci, že pronásledovatele setřese.Když se pak nad nimi objevila tabule Airport 1 km anglicky hlásající přítomnost letiště, měli prakticky vyhráno.První letadlo, které letělo do Londýna nemělo zpoždění a nemuseli na něj ani čekat.Na poslední chvíli zakoupili letenky a pak již jim nikdo nemohl nic udělat.Alespoň prozatím.Dvě auta, která před chvíli dorazila k letišti se již pomalu rozjížděla směrem zpět.Kate se ulevilo.Jeff seděl v pohodlné sedačce a nahlížel do tašky, v níž se nacházela platinová socha.To všechno kvůli tobě.A ani jsem si neužil pobyt v zemi našich největších rivalů.Leskla se a zářila i přes to, že byla noc a světla uvnitř letadla nesvítila.Dozajista byla stejně tajuplná jako její svatyně v Permu, kam už se asi nikdo z nich nikdy nepodívá.Měli jasno, oblečení, které na sobě měli doteď a které bylo velmi špinavé z cesty do kanalizace si chtěli schovat.

Na malém stolku s proskleným středem přímo ve středu obývacího pokoje příměstského domku stály dva podivné předměty.Dva, které ještě v rukou Ryleyho zůstaly, narozdíl od třetího, který si odnesl pan Copper.Jeff na ně hleděl upřeně s hlavou plnou myšlenek.Kate si bohužel nemohla takovou časovou ztrátu dovolit.Vracela všechny, věci, které si přivezli zpět do skříní a trochu uklízela.Jeff se k ní nakonec přidal, i když stále myslel na sochy.
„Je to zvláštní.“
„Bohužel nevím co máš na mysli.“ Ale napadlo ji jediné, sošky.Poslední dobou Jeff mluvil stále jen o těchto artefaktech a pomalu zapomínal na to, co se dělo dříve.
„Jsou takové, neuvěřitelné...Jeden by řekl, že to musí být vytvořené dnešní civilizaci, že v dávných dobách nic takového vzniknout nemohlo, ale...“
„Ty věříš, že tomu tak není.“
„Ano, samozřejmě, že tomu tak není.Napadá mne, proč Copper tak rychle zmizel s tou sochou, když jsem mu vykládal odkud pochází.Chtěl to snad vědět, ne?“
„Třeba ho tvůj výklad nudil.“ Podotkla unaveně Kathrin.
„No, ale co se to stalo v Rusku taky nechápu.Evidentně je o ty sochy větší zájem, než jsem si kdy myslel, lidé jsou ochotni i vraždit...aby je získali...“
„Jeffe?“ začala se obávat Kate při pomyšlení, že Jeff chce Copperovu sochu ještě vidět.
„Ale neboj, ne, napadá mne, co když jich je více.“
„Pořád tě něco napadá...“
„Je to moje práce, stejně jako tvoje.“
„Jeffe, tak já nevím, podej si inzerát, že hledáš okřídlenou sochu divného vlka, která se asi nachází v podzemní svatyni někde ve světě...“
„Máš pravdu, měl bych to zkusit, skvělý nápad, díky.“ Jeff odešel a pravděpodobně šel podat inzerát.On se dočista zbláznil.Kate vzpomínala, jak to bylo krásné, když se oba seznámili při dramatické záchraně hinduistického chrámu ohroženého výbuchem sopky.Ona tehdy celé akci velela, Jeff přijel jako výpomoc z Ameriky, nabrat zkušenosti.Postupně se z něj stal ještě lepší archeolog, než byla ona sama...Dětství však takové nebylo.Její praví rodiče ji opustili v pěti letech, před pár roky se dozvěděla velmi podivný důvod proč.Prý nebyla hodna přijetí do jejich rodiny a musela být odstrčena.Ani dnes neví, kde se její blízcí nachází, nemá kontakt s nikým z rodiny ani z příbuzných.Když se tuto zlomovou zprávu dozvěděla, změnil se jí život, znamenalo to, že již po svých původech nebude pátrat.Jeff jí tehdy velmi pomohl dostat se z krize a ona teď chtěla pomoci jemu, ale netušila jak.Samotné ji sochy přišly velmi záhadné a tajuplné, jako ráj pro archeologa, jako jeho nejtěžší práce v životě.Už i ona si začala pokládat otázku Kolik jich asi je?

U dveří někdo zazvonil.
„Jdu otevřít.“ prohlásil Jeff.
„Třeba se ti někdo chce ozvat na ten inzerát.“ podotkla výsměšně Kate.
„No, tak teoreticky by to možné bylo.“
„Při tom co jsi tam napsal?“
„Ale tak, jen jsem ji chtěl vidět, to jsem tam napsal.“
„Já vím, jsem ráda, že už je vše zase v pohodě.“
Jeff nakoukl kukátkem ve dveřích jejich domku.Venku stál nějaký muž s nějakou ženou.Jako by je už někdy viděl.Otevřel dveře.
„Dobrej, jdete na ten inzerát?“ Zeptal se, ale vzápětí strnul pohledem.
„Policie, potřebujeme se vás na něco zeptat.“ Jeff se otočil na Kate, která položila knihu a vydala se blíže.
„Jistě, ano, pojďte dále.“ Tyto policisty viděl jednou v televizi, jednalo se o nějaký těžký zločin.Začal se potit a věděl, že to není dobře.
„Tak co potřebujete?“ zeptala se Kate, když se návštěva posadila v jejich křesle.
„Znáte pana Grahama?“ Jeffovi se zatmělo před očima.Jistě že ho známe!
„Ano, měli jsme možnost se s ním setkat.Udělal něco?Ukradl...?“
„Po pravdě všichni bychom mu to přáli.Nesledujete televizi?“
„No, byli jsme teď přes týden pryč...“
„Kdo vám to může dosvědčit?“ Kate to došlo.Grahamovi se jistě něco stalo, s Jeffem jsou podezřelí a nemají alibi, jelikož nechtěli, aby někdo o jejich cestě do Ruska věděl.Tohle je průšvih.
„No byli jsme tam oba...“ To bylo jediné na co se zmohl, Monry se již ztratil někde ve státech, byla by věčnost než by ho našli.K jeho spisům navíc neměla policie zdejšího města přístup.A ani ta státní.
„Dobrá, pojedete s námi.“ Jeff již věděl to co Kate, nebyli v příjemné situaci a tušili co se asi děje.Neměli na výběr.Svět se rázem změnil v peklo.
Na středisku je dva policisté vedli dlouhou chodbou, tvrdili, že jim něco musí ukázat a že půjdou k výslechu.Jak se vlastně dozvěděli, že Grahama známe? Na konci chodby bylo několik dveří, jedněma vešli do ztemnělé místnosti, policista rozsvítil světlo, zatímco druhý odešel.První se posadil ke stolu a vyzval Jeffa s Kate, aby si přisedli.
„Kolega donese nějaké materiály.Musíme chvíli vydržet.“ Chvíle se vlekla jako hodina, čas zde hrál ohromnou roli, když se policista vrátil s nějakým štosem papíru, Jeffovi se zároveň ulevilo a přitížilo.
„Tak.“ položil policista blok na stůl a vyndal několik papírů.Pak je rozhodil po stole.Kate se chtěla podívat jinam, cítila jeden z nejnepříjemnějších pocitů v životě.Pohled jí však na fotkách zůstal.Jeff zachoval klidný výraz, ale věděl, že vidí něco odstrašujícího, odporného.Tohle, že jsme udělali?NE, to nemohou myslet vážně! Uplynula minuta, oba stále zírali na vyobrazení před sebou.Nakonec se ujal slova jeden z policistů.
„Vidíte?Tohle se stalo minulý týden.Kdy přesně jste se vrátili?“Jeff rychle spočítal dny, kdy byli s Kate doma.
„Pět dní, v sobotu jsme se vrátili.“
„Ano, zajímavé, tohle se stalo v pátek.To není zase až takový rozdíl.“ Cože?Že to není rozdíl? Kate cítila v ústech pachuť.Grahamovo tělo, brutálně zavražděné, leželo v jeho vlastní knihovně.Na nohách měl shozenou polici, všude kolem se válely knihy, zavřené nebo otevřené na náhodných stránkách.Jen jediná působila jako pěst na oko.Jediná, kterou měl Graham i po smrti v ruce tak, že ji musel za života pevně držet.Co to znamená? Nikdo nedokázal na poslední otázku odpovědět.Jeff nemohl pohled odpoutat, stále mu tam něco nesedělo.Jako naschvál se ještě policisté odhodlali k dalšímu kroku.Rozhodli se odejít.
„No, chvíli zde počkejte, dojdeme vám pro kafe.“ Byl to pravděpodobně pouhý zastírací manévr, podle policie vše ukazovalo na Jeffa a Kate.Graham, samotářský spisovatel, totiž neměl žádné přátele mimo fanoušků jeho kontroverzních knih.Chvíli poté, co policisté odešli Jeffovi zazvonil telefon. Co, kde? zmateně zaváhal Jeff, pak konečně odtrhl pohled od fotky a vytáhl telefon z kapsy.Neznámé číslo.
Když se policisté s kafem vrátili do výslechové místnosti, našli ji prázdnou.