Cesta vlka III. část

Velké terénní auto GMC Denali tmavě červené barvy se dalo do pohybu.Za ním lákal obrovský poutač turisty k útratě. CAR-RENT ANCHORAGE
„No páni, tohle je zvláštní pocit...“
„Nevím, který máš na mysli, já jich teď cítím kupu.“
„Jeffe, byl to vážně správný nápad?“
„Co ti mám na tohle odpovědět.Před pěti hodinami jsme se ztratili z policejní stanice, kde nás považovali za hlavní podezřelé z té vraždy už předtím.Vlastně se nám celkem hodí, co se stalo.“
„Opět nějaká moc velká náhoda.Necítíš to?“
„Je to celkem velká náhoda, ale může nám to výrazně pohnout s tajemstvím těch soch.“
„Tím, že se budem ukrývat před policií a slezem zas do další podzemní svatyně.“
„Prakticky ano, ale musíme ještě sehnat důkazy o naší nevině.A je tu ještě...“ Jeff se zarazil a upřeně se díval dopředu přes volant.
„Co?“
„Na té fotce bylo mnoho zvláštního.Stačil jsem si všimnout dvou věcí.Ta kniha, kterou tak křečovitě držel nemohla být naaranžována vrahem.Vážně ji musel držet, než ho postřelili.A pak...“ Jeff vytáhl z kapsy fotografii mrtvého muže, Grahama, kterou stačil z policejní stanice vzít.Byla to jedna z mnoha, kterou jim vyšetřovatelé ukázali, ale byla to ta, která Jeffa nejvíce zaujala.
„Pak jsem zjistil něco ještě mnohem podivnějšího.Kniha se totiž jmenuje Stíny svatých, schválně podle její známější předlohy. A tady přímo na hnědém převazu je napsáno jméno autora.Antonie Mahrag. Je to jeden z nejznámějších autorů svého žánru posledních let, nutno říci, že jeho názory jsou dosti podobné s názory našeho zavražděného.Popírá mnoho z historických teorií a je vyznavačem názoru, že dějiny jsou diktátem vítězů.I přesto, že je tak slavný, mnoho o jeho soukromém životě se neví.Ale co je vůbec nejzajímavější je, že když přehodíš písmena jména Mahrag velmi snadno ti vznikne Graham.“ Kate pootevřela okénko, udělalo se jí mdlo.Jeff měl naprostou pravdu.
„A ty tvrdíš, že Graham se schválně vydával ještě za jednoho autora.“
„Pokud by se chtěl před něčím chránit, je to možné, na jeho místě bych udělal to samé.“ Kate zakroutila hlavou. „Ne, to není možné.“
„Je to možné stejně jako mnoho věcí, které se nám v posledním týdnu staly.Jen je potřeba najít souvislosti.“
Jeff prudce šlápl na brzdu.Kate se ohlédla.Žádné policejní auto za nimi nejelo.Podívala se dopředu.Nic.Co se děje?
„Přejeli jsme odbočku, promiň jestli jsem tě vylekal.Tady za městem je malý hotel, tam dnes přespíme a připravíme se na zítra.“ Kate se ulevilo. Tušila však, co je zítra čeká a po předchozích událostech se jí to nelíbilo.Jeff využil celostátní inzertní noviny.Někdo tady z Aljašky se mu ozval, že ví, kde se nachází další socha.To byl také důvod, proč Jeff s Kate utekli z policejní stanice.

Motel U Losa je uvítal poklidnou atmosférou.Přesně věc, kterou teď potřebovali, aby si odpočinuli a měli kde přemýšlet.Kousek odsud se zvedaly hory, od kterých až k hotelu rostl les.Ideální místo.Z domova si již mnoho věcí vzít nestačili, pouze základní oblečení, svítilny a lano, spěchali, nyní byl už jejich dům stoprocentně prohledán.
Když se dalšího dne vydali do Talkeetny, městečka na prahu národního parku Denali, odkud se konaly vyhlídkové lety, chtěli najít dotyčného, který se ozval na Jeffův inzerát.Kate měla po řadě událostí velké obavy, Jeff byl v klidu.V malém domu nalezli menšího muže středního věku, překvapil je však tím, že sochu nemá.
„Tak proč jste nám kruci na ten inzerát odpovídal?“ zařval naštvaně JEff.Při okolnostech, že neměli kam jít mu to ale zas tak špatné nepřišlo.
„Ano, nemám ji, ale vím kdo ji má a kde ji má.“
„Dobře, tak tedy kdo?“
„Nevím jestli bude ochotný vám ji vydat.“
„To je snad jedno, ne?KDyž už jsme tady...“
„No, je to ředitel společnosti vyhlídkových letů.Má dům naproti.“
„Díky...“ poznamenal ironicky Jeff a odešel z tohoto domu.Místo toho zamířil do jiného, poněkud většího.Otevřel starý vousatý chlap.
„Co chcete?“
„No, sháníme, tedy, potřebujeme se vás na něco zeptat.“
„Tak se ptejte.“
„No, není nejlepší rozebírat to zrovna na ulici.“
„Dobrá tak pojďte.“ Muž je přijal neobyčejně vlídně, po předešlém nepříjemném uvítání.
„Takže, jde o sošku...Poslal nás sem váš soused.“
„Já ho asi...No to nechám na později, pak si to s ním vyřídím.“ Při pomyšlení na souboj tohoto obra a muže, který jim zavolal to bylo celkem úsměvné.
„Potřebujeme ji vidět, něco o ní zjistit.“ Muž se opřel o madlo křesla a těžce se zvedl.Odebral se někam do druhé místnosti.
„On ji snad vážně má.“ Zašeptala Kate Jeffovi.Muž ji však slyšel.
„Ne celou, paní.Ne celou.“ Kate nechápala.Necelou sochu?
Po chvilce ticha se ozvaly kroky, pán domu se k nim vracel.
„Ne celou?Nechápu to.“
„Tvrdí se, že ji poničili při vytahování z dolu.“ odpověděl muž. „Mám pouze její polovinu.“ Když se posadil, otočil v ruce kus sochy třpytící se více než ostatní.Ani křišťálová, ani platinová a ani berylová nevzbudily v Jeffově pohledu takový zájem.Tato nebyla celá, což odhalovalo její vnitřní útroby.Soška nebyla dutá, byla celá vyplněna jediným kovem, totožným tomu na povrchu.Žlutavý odlesk přesvědčil Kate, že se jedná o zlato.Proto se mohla tak snadno rozbít, je z měkkého kovu.Ale přesto nádherná a cenná.O její historické hodnotě nemohla být ani řeč.
„Z dolu?Nacházela se v podzemí?“ Chytil se lana Jeff.
„Ano, ale víc o ní nevím a ani nechci.Spousta lidí o ní tvrdí, že nosí smůlu a smrt.Někteří to připisují tomu, že není celá, já mám celkově špatný pocit ze všeho co se stalo v její blízkosti.“ Vypadalo to stejně jako situaci popisoval Copper.
„Když jsme ji dostali, nechali jsme si ji zde jako svátost, jako obrovskou cennost, kterou se budeme chlubit před návštěvami.Když jsem jednou přišel domů, má žena ležela v obývacím pokoji, kolem ní se válelo mnoho věcí, které asi shodila, když uklouzla.Mezi těmi věcmi byla i tato socha.Podívejte se sem, tady ta část se urazila tehdy při tom pádu.“ Jeff vzal sochu do ruky a přesvědčil se. „Už jsem se na ten předmět nemohl dívat, odnesl jsem ji na půdu a o dva týdny později mi spadly dva nosné trámy přímo sem.“ Ukázal na škrábance v dřevěné podlaze.Kate se to nelíbilo.Co když je to pravda a ta socha za to může?
„Mé ženě už v nemocnici pomoct nedokázali.“ Podotkl smutně.Bylo velmi zajímavé, jak se z takového ostrého charakteru téměř v okamžiku při vzpomínce na ženu stal velmi citlivý.
„Už ji nechci, ale nemůžu ji prodat.Nechci někomu činit neštěstí.“
„Myslíte tu sochu?“ zeptal se Jeff.
„Co jiného.“
„Vezmeme si ji!“
„To nemůžete myslet vážně!? Je to šílenství, podívejte se co mi udělala.“
„Trvám na svém.“
„Tak si ji vemte.Vemte a běžte.Pokud má jít socha s vámi, ať jde co nejrychleji.Bůh s vámi.“
„Páni.No, dobrá.Potřebujeme ji na nějaký výzkum.Díky a...nashle.“
Bylo podivující, jak rychle ji dokázali získat pro sebe. Co když měl Jeff pravdu a někdo chce, abychom je našli všechny?Je to moc snadné, snadnější než vše, co jsme kdy hledali.Auto se dalo do pohybu.Jeff málem nestačil zastavit, když se před ním objevil muž, kterého znali jako čtenáře inzertních novin.Vběhl tam nečekaně a rukama sáhl na kapotu.Jeff vylezl ven.
„Co blázníte člověče?“
„Nezabil vás když jste tam byli?“
„Ne, ale asi brzo zabije vás a já mu ještě pomůžu...“
„Ale proč tak silná slova?Co vám řekl?“
„To vás nemusí zajímat a uhněte mi z cesty, než vás zase skoro přejedu.“
„Počkejte, tak ukázal vám ji nebo ne?“
„Ano, ukázal.“ Vložila se do debaty Kate.
„Proč to chcete vědět?“
„Já jen, že se občas před někým rozpovídá a pak působí jako šílenec.“
„Ne, byli jsme tam chvíli.Nic zvláštního se nedělo.“
„Víte, jednou mi řekl, že existuje ještě jedna stejná socha.Měla by mít úplně stejný tvar, velikost, ale jiné složení materiálu.A prý se nachází hodně daleko.“
„To, že vám řekl?Ne, odkud to víte?“
„On mi to řekl.Jedna je za starého dolu severně odsud a ta, kterou znám pouze z vyprávění má údajně něco společného s Velikonočním ostrovem.“
„A proč nám to říkáte?“ Zeptala se KAte, protože to, na co Jeff upozorňoval se teď zdálo být mnohem více evidentní.
„Myslel jsem, že vás by to zajímalo.“
„Ne, ani ne.“ Ukončil řeč Jeff.Muž jim řekl už dost, aby věděl, co mají teď dělat.Velikonoční ostrov je dost malý a odlehlý a jeho obyvatelé střeží nějaké velké tajemství.V dole tady na Aljašce však mohli najít i vstup do další svatyně.
„A uhněte už konečně z tý cesty.“

Na prašné cestě mezi horami Jeff zastavil.Za autem se pomalu usazoval zvířený prach.Před ním byla velká dřevěná vrata s nápisem KEEP OFF, dosti výrazným pro svůj účel zákazu vstupu.Kate si protáhla ruce a oblékla svetr.
„Vezmeš tu sekeru?“ zeptala se Jeffa.
„Jojo, jinak se tam nedostanem.“ Jeff zabouchl dveře a otevřel zavazadlový prostor velkého terénního auta.Čekala tam velká sekyra s klínem, aby lépe štípala, ten však momentálně neplnil svůj účel.K rozražení starých vrat by zajisté stačila i obyčejná sekera.JEff došel pod skálu, ve které vstup byl.
„Musí to být opuštěný aspoň sto let.“ Poznamenal při pohledu na zrezivělý vozík a prkenný vstup.Pozvedl sekyru a máchl.Zarazila se do jednoho trámu a když ji Jeff vytáhl ven, celá zábrana se zbortila.Já tušil, že sekyra nebude potřeba.
„Kate máš to lano?“ Ochotně mu ho podala a on se přivázal.Tentokrát šel sám, lano vedlo z navijáku u auta a někdo ho musel obsluhovat.
„Když se něco stane, okamžitě to lano vytáhni.“ Promluvil Jeff naposledy bez vysílačky.Vydal se přímo nově vytvořeným vchodem do starého dolu, kde se dříve těžily vzácné minerály.K tělu měl přivázané lano, které se postupně odvíjelo a umožňovalo mu cestu dále.Prošel mezi druhými opěrnými pilíři a prohlédl si je.Rukou z jednoho setřel prach.V ruce mu zůstal kus dřeva.Ohlédl se.
„Snad to vydrží.“ zamumlal do vysílačky a pokračoval.Pod nohama měl staré koleje a snažil se jim vyhýbat, nad sebou strop a tuny suti z kamení.Cesta se dělila.Nasvítil baterkou do tunelu vlevo, byl zasypaný.Přál si, aby druhý nebyl a aby to byla správná cesta.Vydal se tím směrem.Vše se zdálo být v pořádku.Lano z navijáku by mu mělo vystačit dlouho, snad za tu dobu něco objeví.Procházel tunelem, který se mhol každou chvílí zhroutit, když šlápl na uvolněné ztrouchnivělé prkno, lekl se.
Kate odvíjela lano a vše se zdálo být v pořádku.Jeff se neozýval a lano bylo stále napnuté.Ozvala se mu.
„Vše v pořádku?“
„Doufám, když to spadne, nedostanu se odsud.“
„Je to tam tak zlý?“
„Už jsem dost daleko, aby tu suť za mnou nestihli odstranit ani za dva dny.“
„Bude to v pořádku, uvidíš.“
„Moment, něco jsem našel.Vysílačka bude chvíli hluchá.“
Kate nyní cítila pocit nadšení, ale zároveň trochu zklamaní z Jeffa.Už po několikáté slyšela větu, že něco našel a přitom nemohla být přímo u toho.Když se zvedla od navijáku a narovnala si záda, spatřila něco v dálce u lesa.V nejbližším křoví něco bylo.Na cestě za ním se prášilo.
Jeff rozhoupal lano a snažil se dostat na druhou stranu propasti, která procházela přímo přes cestu.JEště se ani nepodíval dolů, bay nespatřil, jaká trhlina se pod ním nachází.Viděl jediný cíl.Dostat se na druhou stranu propasti.Už byl dostatečně rozhoupaný, chytil se kolejnice na druhé straně.Ať Kate zastaví lano.Musím si odpočinout.Chopil se vysílačky a zmáčkl tlačítko.Kate již musela vědět, že něco chce.V pravé ruce se mu však vysmekla kolejnice.Rez ji na několika místech již dávno prostoupila a jejímu pádu bránily pouze dva šrouby.Jeffovo lano se značně zahoupalo a mrštilo s ním dolů přímo do propasti ve skále.Vysílačku málem pustil.Dopadl tvrdě na skalní stupeň několik metrů pod cestou a několik metrů od druhé stěny.Položil hlavu, vše ho bolelo.Vysílačku měl stále v ruce a bylo to jediné na co se zmohl.Zvedl ji a promluvil ke Kate.
„Zastav lano, budeš mne muset vytáhnout.“ Kathrin se několik chvil neozvala.Jeff ležel na zemi a zkusil to znovu.
„Kate?Musíš mne vytáhnout.“ Nic.Jeff se začal strachovat.Co se jí mohlo stát?
„Něco se děje.Něco tu je.Jeffe!Nemůžu tě vytáhnout!“ Jeff položil ruku a naštvaně se zeptal. „Proč?“ Pak uslyšel zapraskání.Instinktivně se podíval na vysílačku.Zvuk však vycházel odjinud.Jeff se posadil, aby se zorientoval a zjistil, co se děje.Byla tu tma.Odněkud to opět zapraskalo.Podíval se vlevo.Puklina ve skále.Celý důl byl nebezpečný a již z části zasypaný.Podíval se vzhůru.Světlo vycházející z přilby na hlavě osvětlilo prostor kolem cesty.Puklina pokračovala až vzhůru.Nebyl čas.
„Vytáhni mne sakra!“ zařval do vysílačky.
Kate zůstala stát na místě a nevnímala, co se děje kolem, vyjma jednoho bodu.Jak nás mohli najít?Po příjezdové cestě k dolu se blížila dvě policejní auta.Zastavila hned vedle GMC Denali, jeden policista vytáhl zbraň.Kate se vzbudila.Sáhla na naviják a zastavila ho velkým tlačítkem.Z vysílačky se opět ozvalo: „Sakra vytáhni mě!Hroutí se to tu!“ Kate chtěla zmáčknou vedlejší tlačítko pro navíjení, to co následovalo ji však znehybnělo.
„Nechte ten naviják a vysílačku na pokoji!“ Ozval se policista z druhého vozu.
„Ale dole je Jeff.Nemůžeme ho tam nechat!“
„Pusťte ten naviják nebo budeme nuceni střílet.“ Kate odtáhla ruku od auta.V oku se jí objevila slza.Jeff zůstal dole a zemře tam.Po tolika nebezpečích umře takto hloupě?Natáhla ruku kupředu.
„Ne!“ Zarazil ji rázně policista.
„Na zem, ruce dejte za záda.“ Z dolu se ozvala rána.Slza Kate stekla z oka po tváři.Už je pozdě.Sklopila hlavu.
„Máte právo nevypovídat, vše co řeknete bude použito proti vám...“ Tohle klišé ji nezajímalo.Myslela na to, jak musel trpět.
„Teď vytáhnem jeho.“ Nabídl se další muž a přešel k navijáku u auta.Hned jak se lano začalo navíjet na kovovou osu, bylo vidět, že nenese zátěž.JEff již na druhém konci lana není.Kate se za něj začala modlit.Nastoupila do auta podle příkazu a nemluvila.Napadlo ji, jaké mají důkazy proti ní.Nic nespáchala a má za to jít do vězení?Nesnášela lidi, kteří o tomhle rozhodovali.A vlastně vůbec netušila, co se stalo Jeffovi.Poslední, o co žádal, bylo vytažení, musel někam spadnout.A pak...zasypalo ho vše, co stálo nad ním.Auto se dalo do pohybu.Řidič měl asi namířeno do Anchorage, k letišti.Asi ji chtěli přesunout zpět k místu procesu.Teď už pro ni však život nic neznamenal.Jeff je mrtev a ona půjde do vězení.
Jeffovo tělo leželo bez hnutí na temném místě, pod několika balvany a stočeným přeškubnutým lanem.Jeden konec byl přivázán k jeho pasu.Svítilna na přilbě byla rozbita, nesvítila, druhá, ruční svítilna, zářila směrem od přilby pryč. Prach se pomalu usazoval a co se stalo, věděl pouze Jeff.
Když se nad i pod ním začaly sesouvat balvany, našel jediné možné řešení, když mu nikdo z druhého konce vysílačky neodpověděl.Jít místo nahoru přímo do propasti a najít nějakou skrýš.Při nepřipraveném sestupu ho však zastihla kamenná hrouda a trefila ho do ramene.Pustil se skály a drželo ho jen lano, které se houpalo ze strany na stranu, ale naštěstí se zastavilo.Kusy kamení pak padaly všude kolem a donutily Jeffa k odříznutí se od lana.Padal několik metrů a pak zůstal nehybně ležet v jedné poloze.
Kolem bylo ticho jako v hrobě.Tma, rušená pouze slabým světelným paprskem a ticho.Myšlenky Kate se však tímto prostorem nesly a křížily se, myslela na poslední místo odpočinku Jeffa Ryleyho.Tichem se rozprostřel nepatrný zvuk.Jeff pohnul rukou, nebyl mrtev.Vzpamatovával se z hrozného zážitku několik dlouhých minut, než natáhl ruku pro baterku a rozhlédl se po okolí.Napadlo ho, že mu v pohledu brání prach v očích.Otřel si ruku do kalhot a pak si vytřel oči.Viděl stále to samé.Uprostřed místnosti, ve které se nyní nacházel stál neuvěřitelně hladký sloup, do kterého se zařezávala pouze slova v podobě znaků.Nedokázal udržet své zraněné tělo na zemi, zvedl se a popošel ke sloupu.Musel mít alespoň 4 metry a tyčil se před ním, jako světec, jako posel, kterého spatří hned po své smrti.Jsem vlastně vůbec ještě naživu?
Namířil světlo na vedlejší stěny a zamrazilo ho.Nacházel se zde otvor do skály.Byl přímo ve třetí nalezené svatyni.Jeff u sebe sochu neměl, nakonec ji nechal v autě.Teď by se mu i ta zlomená část hodila.Když se z africké svatyně dostali pomocí sochy, netušil teď, jak se odsud dostat.Musel pomoci Kate.Něco se nahoře stalo.Posadil se zády ke stěně a začal přemýšlet.Tohle je naprosto odlišná svatyně. Nenachází se zde popsaná zeď, ale sloup.Sloup je klíčem.Musím hledat na sloupu.Zvedl se a začal prohledávat podivné znaky.Několik symetricky od sebe vzdálených písmen, připomínajících O se mu zdálo podivných.Nic jiného na nich však neshledal.Další znaky a další mu odspoda vypadávaly, za hodinu byl již ve výšce, na kterou téměř nedosáhl.Další řádek znaků musel projet zrakem a ten další byl už tak zkreslený, že toho nechal.Sedl si a koukal na výklenek pro zlatou sochu.Byl bezradný, po dlouhé době nevěděl co udělat a zahodil baterku daleko od sebe.Lehl si na zem, že se prospí, koukal však na osvětlené místo.Chtěl se otočit na druhý bok, něco ho však zastavilo.Ve světle baterky se objevil další výklenek.Socha však do tohoto zajisté vsunuta být nemohla, jelikož by hleděla do stěny, její trup by se tam zkrátka nevešel.Kam kouká ta druhá socha? Jeff se zvedl a došel pro baterku.Sochy, jež si Jeff domyslel ve výklencích koukaly na stejné místo.Přímo do té skály, ve které se nacházel nesmyslný otvor pro sošku.Mrkl dolů.Na zemi byly tři velké kulaté kameny.Jak to, že jsem si jich předtím nevšiml?
Přiskočil k nim a jeden po druhém odvalil.Dýchl na něj čerstvý vzduch.Malinký otvor, který se nacházel za balvany přinesl cestu ven.Jeff odkryl zbývající kamení a pak se připravil proplazit se ven.Vytlačil ven batoh, protáhl se pod skálou a nadýchl se čerstvého vzduchu.Byl pod celým skalním masivem, kus nad ním se nacházela příjezdová cesta se zapůjčeným autem, které zatím policie nestihla odtáhnout.O žádné policii však Jeff nevěděl.
Kate nikde nebyla, ani její vysílačka, mobil však zůstal v zamčeném autě.Z obou stran byly stopy pneumatik, od dvou jiných aut.Nahrnutý písek naznačoval, že zde zastavila.Jeff vytáhl z kapsy klíč a nastoupil dovnitř, nastartoval a odjel z tohoto místa.Napadli ho dvě možnosti, kde se Kate může nacházet, na policii nebo v rukou vrahů Grahama.To první však bylo pravděpodobnější, jelikož se stále nacházeli na americké půdě.Tak či tak, nemohl Kate bez důkazů pomoci.Vrahů mohlo být více a raději by se obrátil s prosbou o pomoc na policii, tam by ho však okamžitě zatkli, pokud po něm stále pátrají.Potřebuju důkazy o naší nevině.Graham byl jiný, než všichni ostatní, kteří vlastnili sochy.Jako jediný se choval přirozeně.Možná ho zavraždili kvůli sochám.Musím se dostat na Rapa nui. Jeff doufal, že zpráva o Velikonočním ostrově je pravdivá.