Zadrus, opař, shnij !!!

Pod útlým opaskem ztrácíš tep,
jed z tvých slz se rozlévá místností..
"Klekni! Zhebni!" křičíš do prázdného kouta.
Sama moc dobře víš, že je prázdný! Ale tvé připitomělé a naivní já si to nikdy nedokázalo připustit! Tak proč?! Opíjíš se vlastními představami a tvoje ubohá mysl si to nechává líbit!
"Odejdi!!" syčíš.
Nikdo, už vskutku nikdo ti nevěří. Sama sis to předepsala. Bylo to tvé analgetikum. Tvůj imaginární přítel, co tě v noci hladil. Pak vzrostl v nekonečný stín. Černý a pružný, nic tě od něho nikdy neodvrátí. Nikdy. Zůstaneš navždy sama. S ním. Tvé vyhublé tělo již nemá síly..
Čokoládou házíš po prázdných zdech.
"Nenávidím ji!!"
Ale proč? Jsi hubená, nepotřebuješ držet ty stupidní diety!
Jenže ty už nemáš hlad. A nikdy nebudeš, je po tobě.
Zardoušena vlastní slepotou, opařena vlastním chtíčem, shnila si pod svou samotou, stala jsi se překoukaným kýčem.
" Odpusť mi .."