Duch ve sprše

Jmenoval se Tveo. Byl to surrealistický malíř, neskutečně talentovaný umělec a psychotický šílenec. Vlastnil vzduchovku a v noci se rád bavil tím, že s ní střílel po lidech. Schválně né tak, aby jim ublížil, ale tak, aby je vylekal. Když jeli na kole nebo autem, střílel jim pneumatiky, když šli pěšky, střílel jim k nohám. Od oka. Byl výborný střelec. Časem jeho odchylky nabírali širších směrů. Někdy chytal dívky po ulici, přinesl si je domů, tam jim obarvil vlasy na červeno, svlíknul je, nechal tu rudou stékat po jejich těle a maloval je. Vždy neskutečně chladný. Pak je zase pustil domů. Jednoho večera se však vše vymklo z rukou. Když odbarvoval další dívku, došlo k nehodě. Byla nevrlá a zoufalá, plácala sebou ze strany na stranu, až se umlátila k smrti. Proklela ho.
On tomu však nevěnoval přílišnou pozornost. Natřel jí bílou barvou a maloval. Z pod bílé vytékala rudá krev. A na obličeji bylo vidět mnoho odřenin. Tématem obrazu byla jenom ona. Objevoval její krásu, neskutečně ho inspirovala. Zamiloval se do ní. Večír co večír jí ukládal na svou postel a po jejím boku jí vyprávěl pohádky. Když obraz dokončil, byl nadšen. Byla to neskutečná krása. Surrealistické ztělesnění kouzelnosti. Byl sedřen. Obraz dal moc práce. Pracoval tak, že nejedl, nemyl se, jen pil a sem tam si odskočil na záchod. Tenhle večír si udělal volno. Celý od barvy vešel do sprchy. Zmenšilo se mu tělo a otekla hlava. Už nikdy nevyšel ven.