Co se muže stát za jeden den

Jednoho dne hodně pršelo, chodníky připomínaly spíše řeky, ale přesto skupinka dětí šlo někam stanovat.Lukáš se tam zamiloval do jedné hezké holky jménem Katka, dobře si rozuměli, padli si do oka povídali si a drželi se za ruce.Pro Lukáše to bylo něco výjimečného ještě se s holkou nedržel za ruce a nebyl do žádné zamilovaný, byl tak šťastný že ji potkal, že se na chvíli zasnil a pak jak se probral tak si uvědomil že vedle něho není Katka!To se docela zhrozil a měl slzy na krajíčku bál se totiž, že sejí něco stalo a jak se tak kolem sebe rozhlížel v nevelkém davu lidí kteří šli také stanovat tak zahlédl Pavla, což byl pán kterej nás vedl.Pavel jel na kole a měl sebou Katku.Já jsem taky naskočil na kolo a jel rychle za nimi, ale v tom dešti se moc dobře nejezdilo natož v lese, ale co bylo mi to vlastně jedno jestli to vůbec přežiju chtěl jsem prostě jen zachránit Katku, nechtěl jsem aby se ji něco stalo.Ale byla tady ještě jedna překážka která mi bránila se k nim úplně dostat byl to Pavlův vlčák.Jak jsem byl tak asi 3metry od nich ten vlčák se na mě podíval a začal štěkat, ono by to bylo úplně normální, ale kdyby neměl tak zářící oranžové oči.Bál jsem se a to hodně, chtěl jsem to už vzdát, ale najednou mi naskočilo kolo byl tam totiž dost velkej klacek jenomže na tom kluzkém bahně jsem dostal smyk a přeletěl z kola.Jak jsem vstal byl jsem samozřejmě cely od bahna a je jsem už neviděl.Byl jsem v lese docela tma a pořád pršelo.Na každé straně to vypadalo úplně stejně,tak jsem nasedl na kolo a rozjel jsem to skopce dolu,teda myslel jsem si že to je kopeček, ale byl to útes.Tak jsem najednou vzlítl věděl jsem že toto už nemužu přežít.Pak jsem dopad na zem cele kolo se mi zabořilo do bláta aji nohy po kolena jsem měl v blátě,dostal jsem se z toho.Najednou jako bych slyšel podivnej zvuk.Otočím se a tam jede na kole Pavel s Katkou a vlčákem.Stál jsem tam uprostřed pěšinky a čekal co se bude dít .Pavel něco zařval a vlčák se úplně rozzuřil a rozběhl se ke mě a ja se rozběhl proti kolu a shodil Pavla z kola Katka mi skočila kolem krku a pak něco chtěla říct, ale vyrušil jsem ji tím že jsem vyhrkl ''Pozor vlk!!''.Vlčák začal žrát Pavla ja s Katkou jsme naskočily na kolo a rychle jsem šlapal.Vlčák se za náma rozběhl ,Katka mi řekla že musíme jat někam tam, že tam zná jednoho lovce.Poslechl jsem ji a jel jsem tam kam mi řekla,uviděl jsem budovu,rychle seskočily z kola a běželi ke dveřím zaklepaly a otevřel nám takovej červenej pán s červeným kloboukem.Všechno jsme mu to pověděli a on jen zapískal a z vrchu se přihrnuli 3nějací muži.Červený muž je poslal nahoru na střechu hlídat.Přišel tam divočákohroch byl docela nemotornej, ale i tak hodně silný.Oni do něj střílely železnýma tyčema aby ho zabily pak tam přiběhl ten vlčák.Prostřelili ho železnou tyčí, ale on se dál pohyboval.A dalším tyčí se mu dařilo vyhýbat.Asi tak po pul hodině se jim podařilo ho střelit do hlavy čímž ho zabily.Ten prasohroch ještě trochu žil, ale neměl ani dostatek sil se hýbat pak jeden z těch chlápku vešel ven a bodl do něho hrot namočenej v jedu černé vdovy.Nechali nás u nich přespat, že pak ráno nás zavedou domu.Tak jsem se osprchoval a lehl do postele za chvíli tam přišla Katka a strašně mi děkovala''Nebýt tebe tak jsem asi mrtvá'' vtom se rozbrečela a ja ji obejmul a utěšoval.Pak jsem ji dal pusu a během chvilky jsme oba usnuli.Ráno jak jsme se probudily nikdo nikde nebyl, bylo nám to divné když přece říkali, že nás odvezou domu.Díval jsem se na Katku a její krásné modré oči rudly zbledla ji tvář a čím dál více lapala po dechu, ja k ni přiskočil a chytil ji a ptal se ji ''Co ti je prosím co ti je?''Ale už neodpověděla, byla celá bledá a jen poslední slova co řekla zněly takhle:''Jsi fakt fajn kluk moc ti děkuji za všechno co jsi pro mě udělal, a opatruj se a dej si pozor na toho kdo je za tebou''.Byl jsem úplně v šoku, nechápal jsem proč umřela a otočil jsem se tam zavraždění muži rozporcovaní a stál u nich se sekerou Pavel.Ja byl v šoku měl jsem strach, hněv,a brečel jsem.Pavel šel ke mně ja odcházel, ale ne moc dlouho byla zamnou zeď.Pavel zvedl Katku a chtěl ji useknout hlavu i když byla už mrtva nechtěl jsem aby to udělal, seděl jsem v koutě a měl strach nemohl jsem ani dýchat nemohl jsem nic dělat byl jsem z toho všeho tak v šoku že jsem se pak zhroutil.Probral jsem se v nemocnici a začal volat Katku, přiběhla sestra a řekla, že ta to nepřežila, umřela na šok a že u mě taky nedávali moc velkou naději na přežití.Můj stav se pořád zhoršoval nemohl jsem už s nikým mluvit a pokaždé když jsem usnul zdálo se mi to samé, ano to co se ji stalo.Pak přišli do mého pokoje policajti a ukazovali mi fotky a že ten Pavel nemohl žít, že je jeho tělo už dlouho staré.Takže zemné udělali ještě blázna ani rodina mě nemohla navštěvovat a můj stav byl horší a horší.Jednoho dne už lékaři usoudily že dalšího dne nemám šanci se dožít.Přišla mi na návštěvu moje rodina, chtěl jsem jim říct jak moc je mám rád, ale nešlo to nedokázal jsem ani se pohnout nic, jen jsem je mlhavě viděl jak brečí nad mojí posteli.Pak přišla sestra a řekla jim že musí už odejít moje sestra(sourozenec) mě naposledy objala bylo to tak krásné cítil jsem teplo ja byl totiž úplně ledovej.Se slzami v očích a v šoku se se mnou rozloučily.