Promlčená vražda

Promlčená vražda

Praha, 17.5.2008,policejní stanice

Komisařka Laura Černá zaváhala. Před ní ležel spis, kvůli kterému vstoupila před rokem k policii. Teď si nevěděla rady. Má ho otevřít a obnovit vyšetřování? Po 15- ti letech? Nemají být radši některé věci zapomenuty a skryty v archivu? Dodala si odvahu. Cesta ke získání spisu nebyla jednoduchá. Musela vystudovat policejní akademii.Teď ve svých 27 letech dosáhla cíle, který si stanovila. Nalezla spis, ve kterém byla vyšetřována smrt její sestřenice. Měla ji ráda, a proto se nedokázala smířit s tím, že by její sestřenice spáchala sebevraždu. Za tím musí být něco víc. Otevřela spis a pustila se do čtení. Událost tehdy vyšetřoval známý policista, inspektor Riedl se strážmistrem Červenkou. Riedl byl celorepublikově uznávaný policista, proto nechápala proč tento případ odbyl. Do hlášení zapsal, že Adriana Minářová spáchala sebevraždu kvůli rozvodu rodičů a do spisu vložil zaznamenanou výpověď jejích rodičů a pitevní zprávu. Po třech dnech ukončil vyšetřování. To bylo vše, co spis obsahoval. Laura začala přemýšlet. Vydala se navštívit inspektora Riedla a strážmistra Červenku. Pokud by odmítli vypovídat, byla rozhodnuta si je předvolat. Rozhodla se vrátit tam, kde se to před 15- lety stalo. Do Písku na Kamenný most.

Písek, 17.5.2008, Kamenný most

Tak tady to bylo. Nikoho z procházejících by nenapadlo, že tu před 15 ti lety nalezli mrtvolu dívky. Laura se naposledy zadívala na Kamenný most a poté dorazila na autobusovou zastávku, aby odjela do Smrkovic, bydliště inspektora Riedla. O jejím pátrání věděl jen její kolega, poručík Štěpán Surý. Vzala si dovolenou, proto nemohla jet do Smrkovic služebním autem.

Smrkovice, 17.5. 2008

Laura dorazila do Smrkovic.Vydala se k domku, který byl až na konci městečka. Domek měl zamřížovaná okna, dveře byly zalepeny a zataraseny. ,,Inspektor se asi s rodinou odstěhoval“, pomyslela si Laura. Zazvonila u sousedů. ,, Dobrý den, policie, můžete mi říci, kam se odstěhoval inspektor Riedl s rodinou?“ zeptala se sousedky a ukazovala jí odznak.
,, Slečno, to Vám neposloužím.. Víte…Pan inspektor před týdnem zemřel. Jeho rodina opustila dům a odjela neznámo kam“. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem Vás rozrušit. Neznáte náhodou strážmistra Červenku?“otázala se Laura. ,, Ale samozřejmě, že ho znám. Takový hodný člověk.Mnohokrát byl u pana inspektora na návštěvě. Bydlí v Písku na Žižkově třídě.“ ,, Děkuji ,nashledanou“ rozloučila se Laura a vydala se na zpáteční cestu.

Písek, 17.5.2008, Žižkova třída

Konečně. Laura stála přede dveřmi Červenkova bytu. Zazvonila. Dveře jí otevřel sám strážmistr. ,, Co chcete“? zeptal se neurvale. ,, Komisařka Laura Černá, policie, chci abyste mi řekl vše co víte o případu Adriany Minářové, která zemřela před 15 lety“ ,,To je ta co skočila z Kamenného mostu? Byla to jasná sebevražda, proč to vyšetřujete? Nic nevím. Musím na služebnu. Sbohem.“ Než se Laura vzpamatovala, strážmistr zabouchl dveře a utíkal po schodech pryč. ,, Proč byl tak drzý? A co to divné chování? Že by něco věděl a nechtěl, aby se na něco přišlo?“. Laura si povzdechla, chtěla vyrazit z paneláku, když v tom se dveře znovu otevřely.Vyšla z nich stará paní a kývla na Lauru, ať jde dovnitř. ,, Omluvte mého syna za jeho hrubé chování, tento týden má samé noční. Nechcete se posadit?“ Laura byla překvapená a tak její nabídku mlčky přijala.Čekala co se bude dít. Za chvíli paní Červenková promluvila. ,, S tímto případem Vám neporadím, ale vím, že to byl Tomášův první případ. Psal si nějaké poznámky. Včera jsem při úklidu nějaké našla. Nechcete si je vzít? Třeba Vám pomůžou. Nemohla jsem z nich nic vyčíst. Ale synovi neříkejte, že jsem Vám je dala.“ ,,Ani nevím, jak Vám poděkovat. Moc mi na tomto případu záleží. Děkuji“ Laura objala paní Červenkovou, popadla poznámky a už poněkolikáté vyrazila na autobus, tentokrát směr Praha.

Praha, 17.5., policejní stanice

Laura byla bezmocná. Paní Červenková měla pravdu, když říkala, že nemohla poznámky přečíst. Byly hrozně naškrábané, proto jela za svým kolegou, poručíkem Štěpánem Surým, aby jí pomohl poznámky rozluštit. Poručík byl odborník na písmo a Lauru od začátku v jejím pátrání podporoval. Vzal si poznámky k sobě a slíbil Lauře , že jí je do zítřka vyluští.

Praha, 18.5. 2008, policejní stanice

Laura byla nedočkavá. Do práce se těšila, přišla na stanici jako první. Její kolegové se právě zabývali složitým případem a tak si mohla nenápadně promluvit s poručíkem. ,, Tak co, rozluštil si je?“ spustila Laura, sotva se k ní přiblížil. ,, Pomalu, tak rychle to nejde. Něco jsem rozluštil. Tady to máš. Mám to u tebe“ ,, Jasně, díky moc“, usmála se Laura a vytrhla poručíkovi poznámky z ruky. Uvelebila se na své židli a pustila se do čtení. Poznámky byly ve formě deníku.

18.11.1993,Písek, Kamenný most, 21:00

Nebyl to hezký pohled. Zrovna ji vytáhly. Naskytl se nám s inspektorem pohled, který do smrti nezapomenu. Zpřelámané tělo, znaky po utonutí … Nejhorší byly oči. Ten vytřeštěný a zároveň prosící pohled. ... ,, Chudák holka, kolik jí tak mohlo být? 12, 13?“ zeptal se mě inspektor Riedl. ,, Maximálně 14, ale více informací nám řekne pitva“ odpověděl jsem. ,,Odneste ji“ přikázal inspektor. ,, Strážmistře Červenko , měla u sebe nějaké doklady, podle kterých bychom ji mohli identifikovat? Poznal ji někdo z těch lidí?“ ,, Ne, nikdo ji nepoznává. Doklady u sebe žádné neměla“ oznámil jsem inspektorovi. ,, Zajistěte místo, zdokumentujte to a odežeňte lidi, porozhlídnu se po mostě“ rozkázal mi inspektor a začal se procházet po mostě.Odehnal jsem lidi. Nezbývala nám nic jiného než čekat na pitevní zprávu. Rozloučil jsem se s inspektorem a šel jsem domů.
19.11.1993, Písek, policejní stanice
Žádné překvapivé informace, pitevní zpráva nám jen potvrdila to, co jsme věděli. Zemřela na následky skoku, poté utonula . Inspektor vyslechl Adrianiny rodiče. Nestarali se oni a pořád se jenom hádali. Chudák holka. Musela doma prožívat peklo. Ani se nedivím, že se chtěla zabít. Zítra sepíšeme s panem Procházkou protokol, to je člověk, který ji našel a nahlásil nám tuto nešťastnou událost. Stopy jsem samozřejmě žádné nenašli. Zemřela 18.11.1993 kolem 21:00, v tu dobu se strhla veliká bouře, takže lidé přes most nechodili. Pan Procházka ji našel až ráno. Byli jsme i ve škole, kam Adriana chodila. Nikdo ji z dětí nepostrádal.
20.11.1993, Písek, policejní stanice
Inspektor dnes sepsal s panem Procházkou protokol. Tvářil se divně. Přikázal mi, ať zůstanu na stanici, že si potřebuje něco zařídit. Když se vrátil, vůbec mě nevnímal. Poté mi oznámil, že je případ uzavřený, prý to byla jasná sebevražda. Myslel jsem si, že si opak. Pan Procházka mu musel něco důležitého říci. Rozhodl jsem se pátrat na vlastní pěst. Zjistím co inspektora tak rozhodilo.

Tady zápisky končili. Laury pátrání začínalo nabírat obrátky. Zjistila si adresu všech mužů v Písku, kteří se jmenují Procházka. Nechtěla si připustit, že už třeba nemusí žít.

20.5.2008, Písek

Laura začínala panikařit. Už jí zbývalo poslední jméno na seznamu. Zaklepala. Otevřel jí starý pán. ,,Dobrý den, co potřebujete?“ zeptal se. Dobrý den, komisařka Laura Černá, policie, obnovila jsem vyšetřování jednoho případu.Vy jste podle mých informací našel Adrianu Minářovou, která se před 15- til lety zabila skokem z Kamenného mostu. Mohl by jste mi říci vše, co si pamatujete?“ zeptala se Laura a doufala, že si starý pán na něco vzpomene. ,,Ovšem, ale to co Vám teď povím jsem už říkal inspektorovi Riedlovi, před 15- ti lety. Našel jsem ji ráno s nějakým klukem.Tvrdil, že s ní chodí do třídy. Řekl, že se jmenuje Martin Jeřáb. Zavolal jsem policii. To je vše.“ ,,Ani nevíte , jak jste mi pomohl. Děkuji. Nashledanou“, rozloučila se Laura a z telefonní budky zavolala vše, co se dozvěděla na stanici poručíkovi Surému. Ten jí řekl, že má pro ni také nové zprávy a ať přijede do Prahy. Nechtěl jí je říci po telefonu a tak Laura znovu nasedla do autobusu.

20.5.2008, Praha, policejní stanice

Laura se nedočkavě zeptala poručíka ,,Tak co si zjistil?“ ,, Víš, to jméno mi bylo povědomé. Ověřil jsem si to a má domněnka se potvrdila. Martin Jeřáb byl inspektorův synovec. Inspektor miloval svou rodinu a tak nesnesl pomyšlení, že by mohl být jeho synovec vrah. Možná se Martin Jeřáb inspektorovi přiznal. Proto zničil důkazy. Momentálně je Martin Jeřáb v Bohnicích. Zbláznil se“, odpověděl poručík Surý. Laura na nic nečekala, rychle poručíkovi poděkovala a vydala se do Bohnic.

20.5.2008, Praha-Bohnice

Zdravotní sestra ochotně sdělila Lauře informace o Martinu Jeřábovi. Zbláznil se a myslí si, že je Napoleon. Nedá dopustit na panenku, kterou nosí pořád u sebe. Když ho nehlídají, hází ji ze schodů nebo okna. Laura se jen na chvíli podívala na vraha její sestřenice. Se smíšenými pocity odjela zpět na stanici.

20.5.2008, Praha, policejní stanice

Laura se svěřila poručíkovi. Byla naštvaná, že nemůže dát vraha zavřít. Maximálně by mu soud uvalil doživotí v blázinci, ale jeho by stejně nikdy nepustily. ,, Víš, neměla jsi obnovovat ten případ, teď sice budeš vědět kdo je vrah, ale bylo by lepší kdyby si to nevěděla. Takhle s tím budeš žít až do smrti. Bude tě to všude pronásledovat. Nezbavíš se toho “ prohlásil poručík. Za chvíli mu Laura odpověděla.,, Máš pravdu, teď půjdu domů, potřebuji si ještě něco zařídit.

***
Zdravotní sestra nalezla mrtvého Martina Jeřába v jeho pokoji. Udusil se hlavou panenky, kterou mu nalezli v krku. Případ byl uzavřen s prohlášením, že se jednalo o sebevraždu. Nikoho nenapadlo přemýšlet o vraždě. Vlastně… Skoro nikoho. Ale to už je jiný případ …