Upíří chutě 2 part 1

Jakmile se Gackt zotavil, potají se s Jacobem vydal z Transylvánie. Oba dobře věděli, že je ostatní upíři budou hledat, a proto se rozhodli skrývat. Nechtěli totiž, aby je někdo stále obdivoval a tím také otravoval. Neustále si měnili jména, aby je nemohli nijak vypátrat. Všude, kam přišli, velmi rychle zapadli, takže když se stalo, že nějaký upír přišel do míst, kde se schovávali, nikdo mu nedokázal odpovědět.

Po pěti letech, když si mysleli, že se na ně už zapomnělo, se rozhodli s tím neustálým skrýváním konečně přestat… chtěli se konečně usadit a založit každý svou vlastní rodinu.
V podobě krásné dívky jménem Viktorie. Poznal ji během jedné ze svých obvyklých nočních procházek. Seděla schoulená na lavici a nejspíš asi spala. Gackt k ní přišel blíž a sedl si. Dívka se s leknutím probudila a se strachem v očích se na něj podívala.
„Nemusíš mít strach… nic ti neudělám,“ řekl potichu Gackt. Ti dva spolu začali chodit a po roce a půl se vzali. Druhý rok se jim narodil syn Nikolas.

Zatímco si Gackt užíval chvíle strávené se svou rodinou, Jacobovi se štěstí stále jakoby vyhýbalo. Poznal už spoustu dívek, ale stále nemohl najít tu pravou. Teprve po dvou letech se seznámil s velice atraktivní dívkou Alexandrou. Byla to láska na první pohled… Nedlouho poté se vzali a narodila se jim dcera, kterou pojmenovali June.

-o osm let později-

Gackt a Jakob byli na jedné ze svých nočních procházek po městě, když tu se odněkud ozval výstřel. Jacob vykřikl bolestí a chytil se za pravou paži. Gackt neváhal; popadl Jacoba a vběhl s ním do díry po vyvráceném stromě, stále ještě kryté kořeny. Díra byla dostatečně hluboká a byl z ní skvělý výhled na místo, kde právě před chvílí s Jacobem stál.
Ze tmy právě vystupovali dva ozbrojení muži. „Jsem si jistý, že jsem to slyšel odsud,“ řekl první. „Přesně tady to bylo,“ stál přesně na místě, kde stál Jacob. Druhý muž raději mlčel. Vypadalo to, že svého společníka zná příliš dobře, než aby mu nějak odporoval. Po chvíli ale promluvil: „Pojďme odtud… ráno je moudřejší večera. Teď už asi sotva něco najdem.“ První s tím musel souhlasit, tak odešli.
Gackt je z úkrytu celou dobu pozoroval, a když už byli z doslechu, teprve pak si oddechl. „Už jsou pryč,“ řekl, „můžeme se vrátit domů, co říkáš,“ nedostalo se mu odpovědi. „Jacobe… JACOBE!!!“ Třásl s ním, ale nedařilo se mu ho probudit. Nakonec se rozhodl vzít ho do nemocnice.
Během čtvrt hodiny byl s Jacobem v nemocnici, kde, jak doufal, se o něj postarají. Měl trochu výčitky svědomí, když si vzpomněl, že mu Jacob nabízel naučit ho alespoň základům lékařství. Pokaždé, když s tím přišel, ho Gackt odbyl a vymlouval se, že právě nemá čas. Teď už ale bylo pozdě to dohánět.
Sotva v nemocnici položil Jacoba na lehátko, už se kolem seběhli doktoři, kteří byli poblíž a vyptávali se Gackta na podrobnosti. Během tohoto procesu jeli s Jacobem někam hlouběji do útrob nemocnice, kde už Gackt nemohl. Nezbylo mu tedy než čekat.
Když Jacoba převezli na pokoj, zavolal Alexandře.
Zvedla telefon po druhém zazvonění.
„Ahoj, Alex, tady Gackt.“
„Ahoj, stalo se něco, že voláš tak pozdě,“ zeptala se.
„Doktor Dunaway na příjem, prosím, děkuji,“ ozvalo se právě z nemocničního rozhlasu.
„Vy jste v nemocnici?! Co se stalo?“
Gackt jí nechtěl přidělávat starosti, ale neměl na vybranou. Alexandra to musela vědět… byla to přece Jacobova žena.
Jen co to dopověděl, trvala Alexandra na tom, že pojede do nemocnice, podívat se na svého muže. Gackt se jí to snažil rozmluvit, ale ona už byla pevně rozhodnutá. Ještě než zavěsila, poprosila ho, jestli by nemohl přijít pohlídat June.