Úplněk

Byla už hluboká noc, když jsem konečně vyšel z hospody a vydal se na cestu domů. Jako obvykle jsem šel tou nejrychlejší cestou přes les. Když jsem vkročil na jeho okraj zmocnil se mě takový zvláštní neurčitý pocit. Nevim čim to bylo, už jsem tou cestou šel mnohokrát, ale podobně jsem se ještě necítil. Přičítal jsem to tomu, že jsem měl trochu vypito, ale ani to mě nedokázalo dostatečně uklidnit. Když jsem se dostal z pod korun stromů, podíval jsem se na oblohu a spatřil jsem že je úplněk. To mě nepatrně uklidnilo, nevěřím na vlkodlaky, upíry a podobnou havět a vysvětlil jsem si tím ten svůj divny pocit. Kdysi jsem totiž někde četl, že úplněk na některé lidi působí tak, že jsou nervózní. Šel jsem dál, ale po chvíli se mi začalo zdát, že slyším podivné zvuky, něco jako vrčení. Pro jistotu jsem přidal do kroku. Po asi tak deseti minutách jsem uslyšel hlasité vytí a přešel jsem rači do mírného poklusu. Asi v polovině cesty přes les jsem se ohlédl a spatřil jsem daleko za sebou vlka. Byl sice daleko, ale i tak jsem viděl, že je velký šedý se zářivýma očima, které slibovaly dravost. Nevím kde se tam mohl vzít a nehodlal jsem to nijak zjištovat, okamžitě jsem začal utíkat jak nejrychleji to šlo. Vlk se rozběhl za mnou. Došlo mi, že pokud mě dohoní roztrhá mě na kusy. Vzpoměl jsem si na rybník který ode mě byl asi pět minut běhu. Vydal jsem se k němu s příslibem toho, že do vody za mnou snad neskočí, a když ano budu snad schopny mu uplavat. Běžel jsem jako nikdy v životě, ale pokaždé když jsem se ohlédl byl vlk o dost blíž. Uvědomoval jsem si, že pokud nezrychlím, nedoběhnu tam včas. Vidina toho, že mě roztrhá mi pomohla k nemožnému. Zrychlil jsem. Byl jsem od rybníka už jen par metrů a připravoval jsem se na skok do vody, když v tom skočil vlk. Jeho čumák mi tvrdě narazil do zad a já upadl. Okamžitě jsem se otočil, ale to už se mi vlk pustil do levé nohy. Bylo to jako kdybych měl nohu ve svěráku.Takovou bolest jako když mi prokousl holeň jsem v životě nezažil. Zatímco mi trhal nohu jako by to byla hadrová panenka, popadl jsem ten největší kamen co byl po ruce a pevně jsem ho uchopil oběma rukama. Vlk si toho všiml, pustil mi nohu a už se mi chtěl vrhnout na ruce, ale byl jsem rychlejší. Když se přibližil, praštil jsem ho vší silou do hlavy, až bylo slyšet křupnutí lebky. Vlkova hlava se bezvládně svalila na můj hrudník. Až teď jsem se podíval na kámen ve svých rukách a uvědomil jsem si jaké při mě stálo štěstí. Byl to velký špičatý kámen, proto stačila jediná rána. Odvalil jsem se zebe vlka, ale byl těžší než by měl být, nešlo mi to na rozum. Pak jsem pochopil. Když jsem ho ze sebe odstrčil uviděl jsem svou nohu byla naprosto rozsápaná a všude z ní prýštila krev. On nebyl tak těžký to mi jen rychle docházely síly. Chvíli po tom jsem upadl do bezvědomí. Probral jsem se až po pár hodinách. Vlk ležel na stejném místě a u hlavy měl kaluž zaschlé krve. Nedokázal jsem se pohnout z místa, byl jsem naprosto vysílený. Pochopil jsem, že umírám. Dokázal jsem se akorát otočit směrem k rybníků a spatřil jsem nad ním východ slunce, poslední a asi nejkrásnější v mém životě.