Poslání 3.díl

Najednou sem už nedržela a nehladila hlavu vlka, ale hlavu toho nejhezčího a nejzáhadnějšího muže pod sluncem. Chtěla sem zkontrolovat ránu na jeho krku, ale žádná už tam nebyla. Ani na zbytku těla nic nebylo, byl totiž úplně nahý! I přes tu tmu musel poznat, jak se červenám.
Vstala sem a otočila se, vůbec sem nevěděla, co mám říkat a kam koukat.
„Já… Mno… Tu mikinu si když tak nech a zakryj se…“ hanbou bych se propadla, když sem si uvědomila, co ze mě vypadlo, jak by si asi mohl celý tělo zakrýt jednou mikinou a ještě k tomu holčičí… Proč sem vždycky jak na trní, když ho vidím? V břiše mě příjemně šimrá a sem celá nervózní.
„Děkuju ti…“ jeho sametový hlas se mi ozve těsně vedle ucha a mě se málem podlomí kolena.
„Nne, to já ti musím poděkovat…“ zašeptám, ale i přes to je slyšet, jak se mi hlas chvěje. „Zachránil si mě… Proč???“ nechci se na něj otáčet, ale něžně mě chytí za ruku a otočí sám. Nestíhám věřit vlastním očím, je oblečenej do vlastního a mojí mikinu od drží v ruce.
Přehodil mi ji přes ramena a opatrně vzal můj obličej do svých rukou: „Nemůžu ti to říct, ale slibuji ti, že budu vždycky s tebou a chránit tě…“ sklonil se a já na svých rtech ucítila teplo těch jeho, poprvé sem se dotkla jeho svalnatého těla a přála si, aby tento okamžik nikdy neskončil. Skončil.
„Gideon, jmenuju se Gideon.“ Ještě mi zašeptal do ucha a já než se vzpamatovala, tak už byl pryč, jen v dálce sem zahlédla jeho bílou srst.
Ani nevím, jak sem došla domů, jen už sem z toho lesa neměla strach, když sem došla před barák tak sem si uvědomila, že tu nemáme auto, holky určitě ještě čekaj tam kde sem jim utekla a to už sem je chtěla obviňovat z toho, že ujeli. Pošlu jim aspoň zprávu.

„Nezapomeň, že seš nám ještě něco dlužná Ebony…“ to sou vyděračky, už je to týden, co mě Gideon zachránil a oni mi ještě neodpustili ten útěk. Nebo spíš toho využívaj k tomu, aby mě vydírali. To je furt: Eb vypereš? Uděláš něco k jídlu? Uklidíš? A když řeknu, že ne, narukujou s tím večerem… Ani sem jim neřekla co se tam stalo, stejně by mi nevěřili.
„Mno jo, prosím tě. Jen jdi, já tu zahradu posekám.“ To je hezký, velkej barák máme, velkou zahradu taky, ale nikoho, kdo by jí posekal, ale kupodivu mi to ani nevadí, můžu být aspoň u lesa a čekat, jestli se náhodou Gideon z čista jasna neobjeví jako princ z pohádky, jak to většinou vždycky bylo. Za celý týden sem ho neviděla a už si pomalu ani nejsem jistá, jestli se to opravdu stalo, nebo to byl zase výplod mé bujné fantazie. Ještě dnes na rtech cítím ten jeho polibek.
Oblíknu si plavky a šortky, s tím, že si po práci skočím do bazénu a vyběhnu na zahradu. Super, že by to posekali sami, tak to ne, ale sekačku mi vytáhnou.
Stěží dojedu na druhou stranu zahrady, když v lese zahlédnu pohyb. Nohy se mi samou radostí a netrpělivostí rozklepou a pomalu se vydám do lesa. Rozhlížím se, ale Gideon nikde.
„Copak, copak… Slečna zabloudila?!“ úplně sem nadskočila, jak sem se lekla a nohy se mi rozklepali ještě víc. Je to Paul.
„Co tu chceš?!“
„Co asi, tenkrát večer se ti podařilo utéct, ale dneska ti to jen tak neprojde…“
„Co ode mě chceš?“ krok po kroku se ke mně přibližuje a já si připadám tak bezmocná.
„Ty si to nepamatuješ???“
„Já nevím co si mám pamatovat!“ zádama sem narazila do stromu a byla uvězněna mezi ním a Paulem, ten už měl obličej u mého.
„A co tvá milovaná maminka, co?!“
„Odkaď jí znáš?!“ do očí mi vyhrknou slzy, maminka mi umřela sice, když sem byla hodně malinká a táta se znovu oženil, ale pro mě vzpomínky na ní znamenají strašně moc, jako by přežívala ve mně…
„Ty si nepamatuješ, jak zemřela?! Jak jí tvůj otec našel potrhanou v lese?! Tady v lese?!“ to není možný, tohle se mi jen zdá, ať se prosím probudím a je to jen ošklivá noční můra… Není… Není, není, NENÍ!
„Ty hajzle!!! Ty parchante!!!“ bušila sem do něj pěstma, ale bylo mi to k ničemu, měl větší sílu, chytl mě pod krkem a prudce stiskl. Ucítila sem prudkou bolest a tlak. Jeho stisk byl čím dál tím silnější a já cítila, že už to moc dlouho nevydržím, pomalu mi docházel kyslík…
„Jen si vzpomeň na tu pohádku, co ti vyprávěla na dobrou noc!“ to už se mi udělalo černo před očima.
Pohádku? Jakou? Už je to jedno… Zaslechnu zuřivé zavrčení a následuje ostrá bolest v krku… Nakonec omdlím…

„Pojď beruško, maminka ti poví pohádku…“
„A jakou maminko???“
„O krásné čarodějce…“
„Jůůů.“
„Hezky se tu posaď a poslouchej: Žila byla jednou jedna krásná holčička, ale nebyla to jen tak obyčejná holčička, byla něčím výjimečná, ale to se měla dozvědět, až dospěje. Byla to totiž dcerka čarodějky. A jak už se odedávna říká, tak existuje jedna pověra, že jednou nastane den, kdy se narodí překrásná holčička, která se jednou stane tou nejmocnější čarodějkou, co kdy chodila po zemi, ale že bude stát jednou před velkým rozhodnutím, které by mohlo změnit celý svět, kdyby se rozhodla špatně. A taky se stane, když holčička vyroste a nastane den, kdy jí je 18, dozví se, že tou nejmocnější čarodějkou je ona, jenže nastane taky to velké rozhodnutí, mají o ní zájem dva mladíci, oba velice pěkní, ale každý jiný povahy, ale oba pro ni můžou být ti praví…“
„A koho si ta holčička vybere maminko???“
„To se beruško dozvíš, až budeš starší a teď jdi spinkat Ebony…“

Probudí mě až studený obklad na krku a lehký polibek na čelo. Pořádně si už ani nepamatuju, co se stalo, jen vím, že sem jako posledního viděla Paula. A pak ten sen co se mi teď zdál, nějak mi to pořád nedochází…
„Kde to sem?“ stěží, ale přeci jen ze sebe něco dostanu. Rozhlížím se, jsem v podobným pokoji, jako je ten můj, jen je zařízený pro muže. Stejný nábytek a postel s nebesy, jen na každém rohu postele je vyřezaný vlk.
„Říkal sem ti, že nemáš chodit do lesa…“ Gideon… Opět mě zachránil, až do smrti mu budu vděčná, však jsou taky z jeho hlasu poznat výčitky.
„Myslela sem, že tam seš ty…“
„Já sem říkal, že tě budu chránit, ale ne se za tebou plížit, kdybych tě chtěl vidět, tak normálně přijdu, víš?“ ou, tak to zabolelo, týden se přeci neukázal, což znamenalo, že mě vidět nechtěl…
„Dobře, tak mě prosím pusť domů, holky budou mít strach…“ netušila sem, že mě ta věta od něho tak zabolí, nejradši bych si někam zalezla a řvala jak malá. Sedla sem si na postel a snažila se vstát i přes všechnu bolest, co sem ve svém těle cítila, ale bohužel bolesti krku přehlušila bolest srdce.
„Nikam nepůjdeš, nenechám tě jen tak zabít bratrem, takže si koukej lehnout, jasný!“ když se zlobí vypadá opravdu hodně nebezpečně.
„Ale…“
„Já ti říkám, že si lehneš a budeš odpočívat nebo tě budu muset prostě přivázat, holky už strach mají, ležíš tu čtvrtý den.“ Tak dlouho??? Přijde mi to jako pár hodin.
„To už sem se čtyři dny nesprchovala?“ nenápadně sem si čuchla ke kůži, ale kupodivu žádný pot, ale vůně růží se mi vkradla do mých čichových buněk. Někdo mě musel omýt. Vrhla sem na Gideon vyděšený pohled a jemu asi došlo na co myslím, protože zrudnul a začal koktat.
„Ne… Mno… To já ne… Omyla a oblékla tě Helen, moje služka.“ Jindy vypadá tak vážně a nebezpečně, ale teď najednou s tou rudou tváří je úplně jiný. Srdce se mi prudce rozbušilo.
„Já… Děkuju.“
„Není zač, jestli chceš, koupelna je tady a najdeš tam vše potřebný, vybírala to Helen, rozumí tomu určitě mnohem víc, než já a taky ti sem donese bylinkový čaj a budeš odpočívat, přijdu si to zkontrolovat…“ opět se z něho stal ten vážný Gideon a odešel…
Napustila sem si vanu vodou a přidala do ní dostatečné množství pěny do koupele, vlezla si do ní a relaxovala. Po chvilce se otevřeli dveře a dovnitř vešla vysoká štíhlá dívka, tak o pár let starší, než já, delší kudrnaté vlasy měli barvu medu a oči byli smaragdově zelené, až mě píchlo u srdce, nebyla to vysloveně krasavice, ale měla v sobě něco kouzelného…
„Nesu vám čaj a čisté oblečení slečno, položím vám ho sem na stolek.“ Helen, to je jasný, takže tahle slečna mě myla a převlíkala. Dlouhá koupel pro mě najednou nemá cenu, rychle si omyju vlasy, tělo, osuším se a sáhnu po čistém oblečení, co mi poslal Gideon, nejspíš to budou jeho věci, plátěné kalhoty, mikina a dokonce i trenýrky a teplé ponožky… Určitě to budou jeho věci, jsou hodně velké a voní jako on… Opět mě zabolí u srdce, nemůžu tu zůstat, musím domů, sice ještě nevím, kde přesně to jsem, ale nějak to zvládnu… Moje plány mi však zhatí můj muž ze snu, jen co vylezu z koupelny načapu ho, jak sedí v pokoji na židli…
„Tak jaká byla koupel? Vypila sis ten čaj?“ ani se neotočil a věděl, že sem to já.
„To tu sedíš celou dobu?“
„Ne, akorát sem přišel. Vypila si ten čaj?“ konečně vstal a otočil se na mě.
„Ano, tady je hrnek. Nejsem malá, abys mě hlídal. Je mi 20.“
„Já jen kontroluju, aby tě náhodou zase nenapadla nějaká blbost.“
„Jak šlechetné…“
„Děje se něco? Jsi nějaká chladná, odměřená… Ukaž mi ten krk, podívám se, jak to vypadá.“ Moc dobře vím, jak to vypadá, viděla sem to v zrcadle, ještě je tam dostatečně velká modřina ve tvaru Paulovi ruky a na dotek je to citlivý. Ale když se mě dotýká on, tak to nebolí… Najednou má tak starostlivý a něžný výraz v očích, že na chvilku začnu mít pocit, že ke mně cítí to co já k němu. Ano, teď už to vím jistě, už od první chvíle ho miluji, myslela sem, že je to jen fyzická přitažlivost, ale není, proto mě tak strašně bolí pomyšlení na to, že by mohl milovat nebo mít jen zájem o jinou ženu.
„Lehni si do postele, ještě ti na to dám obklad.“ A zase ten chlad.
Nic jiného mi nezbývá, než poslechnout, lehnu si, přikreju se a nechám si na krk přiložit bylinkový obklad. Čekala sem, že jen co tohle provede, tak odejde, ale ne, usedl do křesla a pozoroval mě.
Lehla sem si na bok a po chvilce usnula.

„Pojď beruško, maminka ti poví pohádku…“
„A jakou maminko???“
„O krásné čarodějce…“
„Jůůů.“
„Hezky se tu posaď a poslouchej: Žila byla jednou jedna krásná holčička, ale nebyla to jen tak obyčejná holčička, byla něčím výjimečná, ale to se měla dozvědět, až dospěje. Byla to totiž dcerka čarodějky. A jak už se odedávna říká, tak existuje jedna pověra, že jednou nastane den, kdy se narodí překrásná holčička, která se jednou stane tou nejmocnější čarodějkou, co kdy chodila po zemi, ale že bude stát jednou před velkým rozhodnutím, které by mohlo změnit celý svět, kdyby se rozhodla špatně. A taky se stane, když holčička vyroste a nastane den, kdy jí je 18, dozví se, že tou nejmocnější čarodějkou je ona, jenže nastane taky to velké rozhodnutí, mají o ní zájem dva mladíci, oba velice pěkní, ale každý jiný povahy, ale oba pro ni můžou být ti praví…“
„A koho si ta holčička vybere maminko???“
„To se beruško dozvíš, až budeš starší a teď jdi spinkat Ebony…“

Proberu se po několika hodinách. Vůbec nechápu, co ten sen znamená, už dlouho se mi o mamce nezdálo, naposled, když mi bylo 18, přesně na moje narozeniny… Nebyl to tenkrát normální sen s podivným dějem, ale normální rozhovor matky s dcerou… Probrala sem se s brekem, bylo to tak živé a já se rozhodla dodržet to co jsem ve snu mamince slíbila, že prostě počkám na toho pravého… Byl to hodně malá oběť za to, že už ji nikdy živou neuvidím a věděla sem, že ona by to asi tak opravdu chtěla. Z toho snu jsem měla stejnej pocit, jako teď z tohohle.
Rozhlédnu se po pokoji, Gideon tam ještě je, ale spí. Teď mám možnost utéct, sáhnu si na krk, který bolí už mnohem míň, než když sem usnula a sundám z něho obklad. Potichu slezu z postele, přejdu ke stolu, vezmu jeden papír a pero a napíšu stručný vzkaz: „Děkuji ti a omlouvám se. S láskou Ebony“, položím ho na stůl a chystám se k odchodu, když mě někdo chytne za ruku. Gideon…
„Kam jdeš.“ V jeho obličeji vidím vztek.
„Nemůžu tu zůstat, promiň.“
„Vysvětli mi, proč tu nemůžeš zůstat?!“
„Promiň, to nejde.“
„Proč to nejde?!Chceš se nechat zabít nebo co?!“ opravdu už zuří a jde z něho strach, ale zároveň je snad přitažlivější, než kdy jindy.
„Ne, protože to prostě nejde, já tu nemůžu zůstat…“ S tebou a tou tvojí mlaďoučkou služkou! Chtělo se mi křičet, ale ovládla sem se, jen ta představa těch dvou mi vehnala slzy do očí…
„Proč???“ jako by to nebylo jasný.
„Miluji tě Gideone.“ Zašeptala sem to, ale moc dobře slyšel. Vzal můj obličej do dlaní, palcem mi setřel slzy a něžně mě políbil, nejdříve krátce a opatrně, jako bych byla něco, co může rozbít, ale během chvilky se z opatrnosti stala vášeň, vysvlékla sem mu tričko. Na chvilku se mi zadíval do očí a já zahlédla záblesk lásky, políbila sem ho, opatrně mi svlékl mikinu a položil na postel, vychutnávala sem si každý jeho dotyk a polibek, každé pohlazení a pomazlení… Po chvilce jsme byli oba nazí a já si uvědomila, že ho miluji víc, než sem si myslela, měla sem hodně dlouhý vztah, ale ani ten mi nestál za to, abych obětovala něco k čemu se za ty roky nikdo nedostal, to nejcennější co mám, slíbila sem to a vím, že Gideon je ten pravý…
„Miluji tě Ebony…“ zašeptal mi do ucha a já byla ta nejšťastnější žena pod sluncem…

Ráno jsem se probrala, bohužel sama, ale vedle hlavy sem měla položenou nádhernou bílou růži, chtěla sem k ní přivonět, ale hlava se mi roztřeštila strašnou stupňující se bolestí…
„Aaau!“ myslela sem, že to je jen vyčerpáním, ale bylo to čím dál tím horší.
„Aaaaaaaaaaaaaaaau!!“ bože, ta hlava mi asi praskne!!
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!“ byl to ten největší nával bolesti, když sem spatřila něco, co se rozhodlo, převrátit mi život naruby…