Noční můra

Jednou takhle večer jsem byla moc unavená. Byly to prázdniny před pěti lety (červenec 2003). Většinu svého prázdninového času jsem strávila na chatě u babičky. Krásné a příjemné prostředí, kde se dalo nádherně uvolnit. Bohužel, kvůli doktorovi jsem musela odjet. Podle mě se mi to stalo osudným. Ještě té noci co jsem zamhouřila oči mi běhal mráz po zádech. Jako každou noc mě sny doprovázely cestou růžovou. Noc tahle byla jiná. Místo růžovoučké cesty mě čekalo jen samé podrážení nohou. "Asi po pár minutách jsem došla na strmou stezku. Kam vedla do dnes nevím, ale vím, že na ní nikdy nezapomenu. Promítal se mi celý můj život. Včetně včerejšího večera. Toho večera volal strejda své mamince, mé babi, že je v pořádku. Že v Brně na okruhu je krásně a že se vrací zítra domů. Najednou se vynořili dva muži a začali mě pronásledovat. Dostala jsem se až na dálnici. Říkala jsem si smetla jsem je. Celou cestu kamsi do neznáma podél dálnice se nic nedělo. Pouhých 20 metrů ode mně zpomalovala auta a já spatřila jedno auto mimo dálnici."
Sen se mi znelíbil natolik, že můj křik byl silnější než já. Naši mě probudili. Rychle jsem objala mamku a už sem po celou noc nezavřela oči.
V neděli dva dny po snu jsem čekala na kamarádky telefon. Místo kamarádky se ze sluchátka ozval mužský hlas. "Policie, máš doma rodiče, teda maminu?" v tu chvíli v mně hrklo. "Ano, hned vám ji dám." předala jsem mamče telefon. V tu chvíli jakoby se ručičky na hodinách otočily tolikrát. Mamina položila telefon a tátu někam vyslala. Zpanikařila jsem. Jediné co mi mamka řekla, že musíme sehnat babi. Ihned jsem volala kamarádkám na chatu, kde babi pobývala. Brečela jsem jim do telefonu a křičela na ně ať okamžitě jdou za babi...
Od našich jsem nic nevěděla. Nedokázali mi říct co se děje. Až o dva dny déle přišla mamina a řekla abych se posadila, že mi musí něco důležitého říct.
"Víš broučku, strejda, no... Měl autonehodu..." nenechala jsem jí pořádně ani domluvit.
"V jaké nemocnici je, pojedu za ním."
"Nepojedeš, už není, víš on nám umřel." v tu chvíli se mi zhroutil celej svět. Vzpomněla jsem si na sen, který sem měla zhruba před 4 dnama a chtěla jsem někam daleko. Babi s dědou byli prostě v háji, přijeli k nám a řekli přesně co se stalo. Na tohle do smrti nezapomenu. Nejlepší člověk, kterýho jsem znala, mi utekl... Ještě pár dní jsem strávila zavřená v pokoji doma a potom jsem se vypravila na chatu...